Krevnička močová
 Krevnička močová | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | ploštěnci (Platyhelminthes) |
| Podkmen | Neodermata |
| Třída | motolice (Trematoda) |
| Podtřída | Digenea |
| Čeleď | Schistosomatidae |
| Rod | Schistosoma |
| Binomické jméno | |
| Schistosoma haematobium Theodor Bilharz; 1852 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Krevnička močová (Schistosoma haematobium) je parazitický helmint z čeledi Schistosomatidae, který je původcem tzv. egyptské nebo močové schistosomózy (dříve název bilharzióza). Infekce S. haematobium je silným predispozičním faktorem pro vznik rakoviny močového měchýře. Definitivním hostitelem je člověk, dále byl druh zaznamenán u některých primátů. Mezihostitelem jsou okružákovití plži rodu Bulinus.
Výskyt
Krevnička močová se vyskytuje na území Afriky, včetně Madagaskaru a na Arabském poloostrově. Zejména pak v oblastech subsaharské Afriky, ale také v severních částech Sahary: oblast Maghreb a delta Nilu.[1] Vajíčka se našla i v ledvinách staroegyptských mumií z 2. tisíciletí př. n. l. V Evropě byl hlášen výskyt v některých částech Portugalska[zdroj?]. Naopak jedno z mála míst v Africe, kde se nevyskytuje a lze se v něm bezpečně koupat, je jezero Bunyonyi v Ugandě.[2]
Morfologie
U krevniček močových stejně jako u ostatních schistosom nacházíme výrazný pohlavní dimorfismus. Samci mají rozměry 10×1 mm, samice 12–20×0,2 mm. Čeleď schistosoma zahrnuje gonochoristické motolice. Samice je umístěna v břišní rýze samce (tzv. canalis gynaecophorus), ten neustále přidržuje delší, ale štíhlejší samičku a průběžně ji oplodňuje. Jejich vajíčka mají v jednom pólu umístěný charakteristický trn, kterým pomocí vzniku zánětlivého procesu okolo trnu dokáží rozrušit stěnu krevních kapilár.
Životní cyklus
Životní cyklus je složitý a typický pro všechny schistosomy. Konečným hostitelem, ve kterém motolice dospívají a produkují vajíčka, je člověk, mezihostitelem, v němž probíhá larvální vývoj, je specifický druh vodního plže.
Dospělci žijí v pletenci obklopující urogenitálních traktu, kde kladou vajíčka. Samička krevničky druhu Schistosoma haematobium naklade až 30 vajíček za den. Vajíčka penetrují stěnu cév a migrují skrz tkáně do močových cest a odtud s močí do vnějšího prostředí. Z vajíček se ve vodním prostředí ihned líhne obrvené miracidium, které aktivně hledá vhodného mezihostitele, jímž jsou vodní plži rodu Bulinus. Jakmile miracidia najdou plže, penetrují do jeho těla a dochází k asexuálnímu množení. Přes dvě generace sporocyst a se vyvinou konečná larvální stádia - cerkárie, které opouštějí mezihostitele. Furkocerkárie (tj. cerkárie s vidličnatým ocáskem) penetrují do kůže definitivního hostitele. Vniknutí do kůže jim umožní enzymy z penetračních žláz. Během tohoto procesu cerkarie odvrhuje ocásek a přeměňuje se v schistosomulu. Schistosomuli migrují tkáněmi, putují proti krevnímu proudu do žil dokud to průsvit cév dovolí a samice zde klade vajíčka. Většina vajíček se pomocí svých proteolytických enzymů a trnů dostává skrze stěnu cév a okolních orgánů do jejich lumen (močový měchýř) a je z organismu vyloučena.
Močová schistosomóza
Závažnost infekce závisí: na délce trvání infekce, na množství motolic a na imunitním stavu infikovaného jedince. Celosvětově je schistosomózou (všechny druhy S. haematobium, S. mansoni a S. japonicum) infikováno přes 200 milionů lidí v 74 zemích a zhruba 700 000 lidí je v přímém ohrožení z infekce.[3] Počet úmrtí za rok je až 11 tisíc lidí. Při infekci S. heamatobium dochází k postižení především v oblasti urogenitálního traktu. Klíčovým projevem je krev v moči a zánět močového měchýře či zánět močových cest. Krev v moči koreluje s intenzitou infekce, vzniká hematurie. Ve stěnách močového měchýře postupně dochází k fibróze, která je příčinou selhávání ledvin a jiných komplikací. Může rovněž dojít ke vzniku nádorů močového měchýře.[1] S. haematobium se řadí mezi karcinogeny biologické povahy skupiny 1.[4] U žen schistosomy kladou vajíčka do děložního hrdla a pochvy, čímž mohou vyvolat úpornou bolest při pohlavním styku.Přestože má schistosomóza nízkou míru úmrtnosti, je to velmi oslabující nemoc, která může postiženého na dlouhá léta vyřadit z běžného produktivního života, což má především v rozvojové Africe závažné dopady pro děti i dospělé. Zánět vyvolává bolest, podvýživu, zpomalení růstu a chudokrevnost.
Po celou dobu svého života jsou schopny klást vajíčka, intenzita jejich produkce však klesá, proto se zejména v chronickém stadiu infekce setkáváme s obtížemi při jejich detekci v moči.
Léčba schistosomózy
Schistosomóza se může manifestovat i několik let po nákaze a jedná se o celosvětově nejvýznamnější tkáňovou helmintózu. Stejně jako u jiných onemocnění je základem pro stanovení diagnózy pečlivě zjištěná anamnéza. Lékem je praziquantel.[5] Lze užívat i preventivně. K účinné ochraně stačí jedna dávka ročně. Dále se používá oxamniquin.[2]
Literatura
- Ash Orihel's Atlas of Human Parasitology
- Parasitic Helminths - Targets, Screens, Drugs and Vaccines (Conor R. Cuffrey)
- Atlas of Tropical Medicine and Parasitology (Wallace Peters, Geoffrey Pasvol)
Odkazy
Reference
- ↑ a b http://cmr.asm.org/content/21/1/225.long[nedostupný zdroj]
- ↑ https://www.ceskatelevize.cz/porady/12224926915-narodni-parky-ugandy/ Česká televize ivysílání "Národní parky Ugandy" (2020) v čase 34:00
- ↑ CHITSULO, L.; ENGELS, D.; MONTRESOR, A., et al. The global status of schistosomiasis and its control.. Acta Trop. Oct 2000, roč. 77, čís. 1, s. 41–51. DOI 10.1016/S0001-706X(00)00122-4. PMID 10996119.
- ↑ BOUVARD, V.; BAAN, R.; STRAIF, K., et al. A review of human carcinogens--Part B: biological agents.. Lancet Oncol. Duben 2009, roč. 10, čís. 4, s. 321–2. PMID 19350698.
- ↑ ANONYMUS 2006. Preventive chemotherapy in human helminthiasis: coordinated use of anthelminthic drugs in control interventions: a manual for health professionals and programme managers. World Health Organization, [1]
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu krevnička močová na Wikimedia Commons - SCHISTOSOMÓZA (BILHARZIÓZA) MOČOVÉHO TRAKTU
- CDC: Schistosomiasis
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
ID#:4843 This micrograph depicts an egg from a Schistosoma haematobium trematode parasite; magnified 500x. Note the egg's posteriorly-protruding, terminal spine, unlike the spinal remnant, which protrudes from the lateral wall of the Schistosoma japonicum egg.
These eggs are eliminated in an infected human's feces or urine, and under optimal conditions in a watery environment, the eggs hatch and release "miracidia", which then penetrate a specific snail intermediate host. Once inside the host, the S. haematobium parasite passes through two developmental generations of sporocysts, and are released by the snail into its environment as "cercariae".Eggs are eliminated with feces or urine (1). Under optimal conditions the eggs hatch and release miracidia (2), which swim and penetrate specific snail intermediate hosts (3). The stages in the snail include 2 generations of sporocysts (4) and the production of cercariae (5). Upon release from the snail, the infective cercariae swim, penetrate the skin of the human host (6), and shed their forked tail, becoming schistosomulae (7). The schistosomulae migrate through several tissues and stages to their residence in the veins (8,9). Adult worms in humans reside in the mesenteric venules in various locations, which at times seem to be specific for each species (10). For instance, S. japonicum is more frequently found in the superior mesenteric veins draining the small intestine [A], and S. mansoni occurs more often in the superior mesenteric veins draining the large intestine [B]. However, both species can occupy either location, and they are capable of moving between sites, so it is not possible to state unequivocally that one species only occurs in one location. S. haematobium most often occurs in the venous plexus of bladder [C], but it can also be found in the rectal venules. The females (size 7 to 20 mm; males slightly smaller) deposit eggs in the small venules of the portal and perivesical systems. The eggs are moved progressively toward the lumen of the intestine (S. mansoni and S. japonicum) and of the bladder and ureters (S. haematobium), and are eliminated with feces or urine, respectively (1).