Kristian (film)

Kristian
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazykčeština
Délka95 min
Žánrfilmová komedie
NámětYvan Noé
ScénářJosef Gruss
Eduard Šimáček
Martin Frič
RežieMartin Frič
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleOldřich Nový
Adina Mandlová
Nataša Gollová
Raoul Schránil
Bedřich Veverka
… více na Wikidatech
ProdukceJan Sinnreich
HudbaSláva E. Nováček
KameraFerdinand Pečenka
StřihJan Kohout
ZvukStanislav Vondraš
Výroba a distribuce
Premiéra8. září 1939 (Protektorát Čechy a Morava)
Produkční společnostLucernafilm
DistribuceAteliéry Barrandov
Rozpočet675 000 Kčs
Kristian na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kristian (někdy také chybně Kristián) je česká filmová komedie z roku 1939 natočená režisérem Martinem Fričem.

Děj

KRISTIAN je námět Yvana Noé, zpracovaný scenaristicky kolektivem Frič-Gruss-Šimáček. Režisér Mac Frič se vrací po delší odmlce k tvůrčí práci v atelieru, což je nutno vítat, protože dobrých režisérů Fričových kvalit u nás nemáme — bohužel — nazbyt. Děj filmu se odehrává v mondénním prostředí. Stěžejní postavu moderního romantika vytvořil známý jevištní herec O. Nový, který má pro práci ve filmu, jak dokázala řada jeho šťastných kreací, velmi příznivé předpoklady. Jeho ženu hraje Nataša Gollová, dále hraje Adina Mandlová, Jára Kohout a j. U kamery filmu byl Ferd. Pečenka, stavby navrhoval Zázvorka a hudební doprovod komponoval E. S. Novák.

Časopis Salon: společnost, sport, divadlo, film, moda, výtvarné umění, 15.06.1939[1]

Hlavní hrdina filmu – drobný úředník z cestovní kanceláře Alois Novák (Oldřich Nový) – se každý měsíc na jeden večer stane váženým hostem v nóbl podniku a neodolatelným svůdcem krásných žen. Pak se vždy vrací k manželce a ke svému skromnému životu. Jednou však narazí na mondénní dívku Zuzanu (Adina Mandlová), která se jeho svůdným hlasem oklamat nedá a začne po něm pátrat. Tím se rozběhne celá řada komických i tragikomických situací, na jejímž konci mizí Kristian – a zůstává Alois Novák – nikoli již „putička bez energie“, ale sebevědomý muž, milující svou manželku (Nataša Gollová).

Obsazení

Oldřich Novýúředník cestovní kanceláře Světovid Alois Novák alias pan Kristian
Nataša GollováMařenka, Novákova žena
Raoul Schránilzávodník Fred
Bedřich VeverkaPetr, Fredův přítel
Adina MandlováZuzana Rendlová, Fredova snoubenka
Jára Kohoutúředník cestovní kanceláře Světovid Josef Novotný
Anna SteimarováMařenčina tetička
Jaroslav Marvanředitel cestovní kanceláře Světovid Král
Čeněk Šléglelegán s kapesníčkem
Josef Bělskýředitel Orient baru
František Paulvrchní v Orient baru Robert
Jan W. Speergerbarman v Orient baru
Aša Vašátkovášatnářka v Orient baru Lída
Václav Mlčkovskývrátný v Orient baru
Miroslava Hromkovámixérka v Orient baru
Přemysl Pražskýčíšník v Orient baru
Doďa Pražskýčíšník v Orient baru
Jaroslav Sadílekčíšník v Orient baru
Václav Piskáčekčíšník v Orient baru
Ada Dohnalčíšník v Orient baru
František Filipovskýadvokát JUDr. Dvořáček
Alois Dvorskýbankéř Votický
Antonín Zacpallékař bankéře Votického
Jindřich Lázničkazákazník v cestovní kanceláři Světovid
R. A. Strejkanovomanžel, zákazník v cestovní kanceláři Světovid
Blažena Slavíčkovánovomanželka Miluška, zákaznice v cestovní kanceláři Světovid
R. A. Dvorskýdirigent a zpěvák v Orient baru

Zajímavosti

Film vznikl (7 natáčecích dní[zdroj?]) podle populární divadelní hry Yvana Noého, v níž hrála Zuzanu Nataša Gollová, s níž se původně počítalo i do filmové verze. V divadelní hře o Zuzanu soupeřili celkem tři muži různých povolání (boxer, ...). Scenáristé však tuto změť figur sjednotili do jedné, kterou hrál Raoul Schránil; do postavy jeho tajného soka byl obsazen Bedřich Veverka.

Sekvence, v níž je Kristian zobrazen jen záběrem na jeho kráčející nohy, byla pečlivě připravena a spočítána na sekundu přesně. Záměrem bylo co nejvíce oddálit zobrazení tajemného hosta – ostatně i jeho tvář se poprvé objevuje v zrcadle, ne přímo. Scénu vytvořil architekt Jan Zázvorka, otec herečky Stelly Zázvorkové; podle jeho vzpomínek byl na pohled nákladný bar postaven za necelý týden z náhražkových materiálů.

Po roce 1945 nebyl film zařazen do filmové distribuce kvůli obsazení Adiny Mandlové a Nataši Gollové. V roce 1954 se mohl do kin vrátit, zkrácený však o výstupy emigrovavšího Járy Kohouta (střihy provedl sám Martin Frič a film tím paradoxně získal na tempu, ale některé části se staly dějově nesrozumitelnými).

Oldřich Nový chtěl společně s Martinem Fričem natočit pokračování Kristianových dobrodružství v šedesátých letech.[zdroj?] K obnovení spolupráce však nedošlo. Ani po smrti Maca Friče a Oldřicha Nového se od nápadu neupustilo, v devadesátých letech došlo znovu k úvahám o "reinkarnaci" Kristiana – podle článku Pavla Taussiga již byli několikrát vybráni představitelé rolí (Karel Gott, Jiří Lábus)[zdroj?], nikdy však k realizaci nedošlo.

Sekvence z tohoto legendárního filmu jsou použity vtipným způsobem ve videoklipu Ondřeje Havelky "Děkuji, bylo to krásné" (1991).[2]

Zavřete oči, odcházím…

Odkazy

Reference

  1. Salon: společnost, sport, divadlo, film, moda, výtvarné umění. Brno: [Jan Hanáček], 15.06.1939, 18(6). s. 2.
  2. Ondřej Havelka - Děkuji, bylo to krásné. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 

Literatura

Monografie
  • Vašák, Čestmír, Zelenka, Bedřich a Boušová, Kateřina: Kristián: cesta do historie. Vyd. v této podobě 1. Praha: XYZ, 2005. 216, [5] s. ISBN 80-86864-24-3.
  • KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film II. 1930–1945. Praha: Národní filmový archiv, 1998. 504 s. ISBN 80-7004-090-4. 
  • BŘEZINA, Václav. Lexikon českého filmu: 2000 filmů 1930–1997. 2. vyd. Praha: Cinema, 1997. 554 s. ISBN 80-85933-13-6. 
  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 19301945, Orbis, Praha, 1966, str. 184–5, 200, 201, 251, foto 492–3
Články v periodikách
  • JARKA, Václav Hanno. Kristián, nový český film. Národní listy. Praha: Pražská akciová tiskárna, 24. srpen 1939, roč. 79, čís. 229, s. 3. ISSN 1214-1240. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“