Kristina Colloredo-Mansfeldová

Kristina Josefína z Colloredo-Mansfeldu
Narození	19. prosince 1940 (83 let) Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolání	podnikatelka, malířka, modelka, kaskadérka a patronka
Choť	I. (1960–1965) Georg Fürstenberg (1923–2008) II. (1965–1973) Jan van Hamel (* 1943) III. (1975–1983) Michael Begert (* 1946)
Děti	4
Rodiče	Josef Colloredo-Mansfeld a Anna Marie, roz. Rablová
Rod	Colloredové
Příbuzní	bratranec: Jerome Colloredo-Mannsfeld (* 1949) strýc: Jeroným (Hieronymus IX.) Colloredo-Mannsfeld (1912–1998) strýc: Friedrich Colloredo-Mannsfeld (1917–1991) strýc: Weikhard Colloredo-Mannsfeld (1914–1946) děd: Hieronymus VIII. Colloredo-Mannsfeld (1870–1942) babička: Berta Kolowrat-Krakowská (1890–1982)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Kristina Colloredo-Mansfeldová (celým jménem Kristina Nadin Josephina Anna Maria Colloredo-Mansfeldová, též Christina Colloredo-Mansfeld; * 19. prosince 1940 Praha)^[1] je příslušnice česko-rakouského šlechtického rodu Colloredo-Mannsfeldů, podnikatelka v oboru lesního hospodářství a malířka. Od 90. let 20. století je jednou ze stran v mnohaletém restitučním sporu s českým státem o zámek Opočno a jeho mobiliář.

Narodila se v Praze 19. prosince 1940. Jejími rodiči byli hrabě Josef III. Leopold Colloredo-Mansfeld (4. června 1910 Pula – 30. ledna 1990 Salcburk; v letech 1957–1990 7. kníže Colloredo-Mannsfeld) a Anna Marie, rozená Rablová (11. června 1908 Innsbruck – 25. června 1953 Beamsville, Kanada). V roce 1942 byl rodový majetek v Opočně zabaven gestapem ve prospěch Velkoněmecké říše, neboť její otec v letech 1938–1939 podepsal prohlášení české šlechty, ve kterém deklaroval příslušnost a loajalitu k českému národu. Rodina po dobu okupace bydlela v Rozběřicích,^[2] kde otec pracoval jako pomocný dělník. V roce 1947 spolu s rodiči za pomoci švýcarské a britské ambasády emigrovala do Rakouska poté, co rodový majetek v roce 1945 připadl na základě Benešových dekretů československému státu. Po krátkém pobytu v Innsbrucku,^{[3][pozn. 1]} Švýcarsku a Francii se rodina trvale přestěhovala do Kanady, kde rodiče zakoupili poblíž jezera Ontario ovocnou farmu.^{[3][pozn. 2]} Zde začala navštěvovat základní školu. Do školy a ze školy jezdila na oslíkovi.^[3]

V roce 1953 jí po těžké nemoci zemřela matka.^[3] V roce 1955 se vrátila zpět do Evropy a nastoupila do internátní školy ve Švýcarsku. Školu však nedokončila a další dva roky navštěvovala uměleckou školu ve Vídni. Zde se v devatenácti letech provdala za o osmnáct let staršího muže, prince z Fürstenbergu s nímž se ve Vídni také usadila. Z tohoto manželství se narodila dcera Diega, po která však tragicky zemřela při autonehodě. Po čtyřech letech se manželství rozpadlo a Kristina se vrátila zpět do Kanady. Otec ji ale odmítl nadále podporovat. Živila se tedy jako modelka, kaskadérka, herečka a současně vystudovala malířství. V Kanadě se znovu vdala, avšak i druhé manželství skončilo po čtyřech letech rozvodem. Se svými dvěma syny zůstala sama.

V roce 1976 koupila se svým třetím manželem dům na řeckém ostrově Hydra,^[5] kam se přestěhovali z Gazy, kde její manžel pracoval pro švýcarský Červený kříž. Na ostrově se starala o nájemní vily, zajišťovala služby pro turisty, a věnovala se malování.^[5] Také třetí manželství skončilo rozvodem. Zatímco její manžel ostrov opustil, ona na něm zůstala až do roku 1986.

V současné době žije v střídavě v Kanadě, Rakousku, Řecku a v Česku. Zde pobývá v Opočně, v rodném domě malíře Františka Kupky, který jí byl v restitucích vrácen v roce 1991. Zde má ateliér a zde také sídlí její firma, zabývající se správou lesů, které jí byl navráceny v restituci v roce 1991.

Colloredové získali zámek Opočno do dědičného držení v roce 1636. Zatímco lesy a nemovitosti byly Kristině v roce 1991 v rámci restitučních nároků vráceny, žádost o navrácení opočenského zámku včetně mobiliáře byla rozhodnutím Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou v roce 1995 zamítnuta a v roce 1999 zamítnuta i Krajským soudem v Hradci Králové. V roce 2000 byly zamítavé rozsudky zrušeny Nejvyšším soudem ČR. Na základě nového rozsudku Okresního soudu z roku 2002 byl zámek rodině Colloredo-Mansfeldů v roce 2003 vrácen a to včetně přilehlých budov a pozemků. Toto rozhodnutí v roce 2005 ale zrušil Ústavní soud ČR, což potvrdil Okresní soud a v roce 2006 i Krajský soud. V roce 2007 byl zámek předán zpět do vlastnictví státu do správy Národního památkového ústavu (NPÚ).

V roce 2014 vyhověl Ústavní soud ČR její žádosti o obnovení soudního řízení. V roce 2015 zamítl Krajský soud odvolání NPÚ proti obnovení soudního řízení. V témže roce Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl, že zámek a další nemovitý majetek patří státu. V dubnu 2016 bylo Krajským soudem v Hradci Králové zamítnuto odvolání proti tomuto rozhodnutí. V roce 2017 následně Nejvyšší soud ČR zamítl odvolání proti verdiktu Krajského soudu.

V lednu 2018 konstatoval Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, že v procesním průběhu řízení českých soudů došlo k pochybení. Ústavní soud ČR následně deklaroval připravenost obnovit soudní řízení v restitučním sporu.

V květnu 2020 rozhodl Ústavní soud ČR zamítnutím stížnosti ve věci navrácení nemovitého majetku o tom, že zámek zůstane v rukou státu.^[6] V únoru 2021 Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku zamítl stížnost rodiny Colloredo-Mansfeldů, čímž potvrdil zmíněný rozsudek Ústavního soudu z roku 2020. "Ministerstvo spravedlnosti tímto krokem považuje záležitost za ukončenou."^[7] Ač se tedy zdá, že spor o zámek je již u konce, souběžně probíhající spor o část mobiliáře na zámku v Opočně stále trvá.^[8]

Hovoří pěti jazyky. Je rozvedená. Z prvního manželství se narodila dcera, která po rozvodu zůstala v péči otce^[9] a která tragicky zahynula při autonehodě. Z dalších manželství má tři syny: Leonharda, Dereka a Stefana, všichni tři jsou nositeli jména Colloredo-Mansfeld, které získali poté, co je adoptoval její otec. Z manželství synů má sedm vnoučat.

• 1. (10. září 1960 Öblarn) JUDr. Georg zu Fürstenberg (* 13. 8. 1923 Strobl – 7. 1. 2008),^[1] seznámili se na mnichovském plese,^[10] rozvedeni 1965^[1]
• 2. (11. května 1965 Toronto) Jan van Hamel (* 23. 7. 1943 Edinburgh), rozvedeni 1973^[1]
• 3. (22. května 1975 Klášter sv. Kateřiny, Wadi Feiran, Egypt) Michael Begert (* 5. 12. 1946 Bern), rozvedeni 1983^[1]

• 1. Diega (12. prosince 1961 Vídeň – 2. ledna 1975 Gdaňsk,^[11] zemřela tři dny po autonehoděv Polsku^[12])
• 2. Leonhard Colloredo-Mansfeld (* 10. února 1964 Vídeň),^[11] roz. Van Hamel, velkostatkář, zabývá se lesnictvím;^[13] působí v Öblarnu a Opočně^[14]
• 3. Derek Colloredo-Mansfeld, roz. Van Hamel, umělecký truhlář,^[13] podnikatel; žije ve Švédsku v Upsale^[14]
• 4. Stefan Colloredo-Mansfeld, roz. Begert, v Americe se zabýval cestovním ruchem,^[13] obchodník; žije v Londýně^[14]

Přestože se všichni členové rodu od sňatku Františka Gundakara Colloreda s Marií Isabelou Mansfeldovou, poslední příslušnicí rodu, v roce 1789 píší Colloredo-Mannsfeld s dvěma n, užívá Kristina a její potomci verzi s jedním n, kterou začal používat Kristinin otec Josef III. s ohledem na historickou pravdu, protože původně se rod Mansfeldů takto psal. Ačkoliv ke zdvojení n došlo omylem při vyhotovení listiny o sjednocení příjmení Colloredo-Mannsfeld, této oficiální verze se všichni členové kromě Kristininy větve drží.^[15]

• DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. Kapitola Mám šanci udělat něco dobrého. Hraběnka Kristina Colloredo-Mansfeldová. 

• Rozhovor pro magazin.e15
• Rozhovor pro jenzeny.cz Archivováno 18. 1. 2018 na Wayback Machine.
• Rozhovor pro denik.cz
• Profil na Správa lesů Opočno Archivováno 18. 1. 2018 na Wayback Machine.
• Rozhovor na cs-magazin.com
• Rozhovor a profil na dotyk.cz
• Profil rodu na ceskenoviny.cz
• Colloredové, Modrá krev, Česká televize