Kristkův dům
| Kristkův dům | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Výstavba | 2018 |
| Poloha | |
| Adresa | Tišnovská 1452/77, 613 00 Brno, Černá Pole, Brno-sever, Černá Pole,  Česko |
| Ulice | Tišnovská |
| Souřadnice | 49°12′37,22″ s. š., 16°37′31,11″ v. d. |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kristkův dům je budova, která byla sochařem Lubo Kristkem upravena do podoby asambláže a přináší výtvarné zpracování mýtu o Sisyfovi. Nachází se v Brně-Černých Polích na rohu ulic Tišnovská a Trávníky.
Historie vzniku
Surrealista Lubo Kristek se narodil v Brně[1] a v dětství žil na Tišnovské ulici[2]. V roce 1968 emigroval do tehdejšího Západního Německa, odkud podnikal studijní cesty do mnoha dalších zemí.[3] V roce 2015, po celoživotní pouti, se na tuto ulici vrátil a prostřednictvím Kristkova domu přinesl výtvarný cyklus nazvaný Sisyfiade aneb Balvan v čase. Osudový návrat v jeho mysli zrodil představu filmového zpracování Sisyfova příběhu. V duchu příběhu Kristek proměnil i svůj dům, který se stal filmovou scénu a monumentální asambláží.
Popis
Původní myšlenka vychází z mýtu o Sisyfovi, obzvláště z nového pohledu, který uvádí francouzský spisovatel a dramatik Albert Camus a dále rozvíjí český dramatik a herec Jiří Voskovec, s nímž se Kristek setkal v 70. letech během své šňůry výstav v USA. Voskovcovy úvahy zaznamenané na gramofonové desce Relativně vzato se soustředí na osvobození Sisyfa, uvězněného v neodvratném osudu, ve chvílích, kdy sestupuje z vrcholku kopce k jeho úpatí pro balvan. V těchto chvílích je naprosto svobodný - nemá "balvan". Lubo Kristek toto pojetí dále rozvíjí a transformuje do časových souvislostí – Sisyfa nechá obíhat na minutové ručičce ciferníku.
| „ | Sysifos je takto lapen v lidském čase, když obíhá na ručičce ciferníku. Od šestky se snaží brzdit čas, po překlenutí vrcholu relativity ho však čeká ulehčení a naplnění tužeb, přestože je obklopen čím dál více absurdním a nemocným světem.[4] | “ |
| — Lubo Kristek | ||
Hodinový stroj speciálně pro Sisyfův stroj času navrhla a realizovala firma Elekon (Vyškov), odborník na věžní a fasádní hodiny (bylo třeba vyřešit zejména zátěž a vyvážení). Systém zajišťuje přesný čas i jeho automatickou změnu. Obzvláště zajímavý je přechod z času letního na zimní.
Další zákoutí domu je spojeno s Kristkovou úvahou, že lokálka Tišnovka nikdy nezanikla, dodnes existuje a je třeba ji umělecky zviditelnit. Proto je zasazena do autorova tvůrčího symbolu – nebeské dálnice. Nad tím vším se ve volném prostoru vznášejí dva ptáci, kteří se osvobodili ze svých skořápek (připomínka ab ovo, tedy z vejce či od počátku). Autor vnímá dům jako živou, stále se měnící bytost.[5] Dominantu monumentální asambláže tvoří zlaté ruce vztahující se k nebi a chránící živý strom.
Kontext
Kristkovy asambláže jsou svědectvím o proměnách doby. V 60. letech (například asambláž Nosící, 1969) přinášejí existenciální tematiku, později (Odhlučněná esetika luxusna, 1976) kritiku konzumu.[6] V 80. letech zanechal Kristek své stopy v krajině, kde tvořil z materiálů a předmětů, které vyvrhlo moře či přinesla náhoda (Kristus z ostnatého drátu, 1983, Mořský kůň, 1986).[7] V roce Sametové revoluce vytvořil z otevřeného okna asambláž s okřídlenou maskou (Gloria, zrození Homo divinensus intelektes, 1989), v následující dekádě se v jeho díle pod povrchem nachází smetiště (Na smetišti časů, 1994). S přelomem milénia akcentuje nesoulad mezi možnostmi vědy a úrovní etiky (V předčasně klonovaném věku jedné planety, 2003).[8] Kristkův dům do sledu autorových asambláží přináší motiv domova, soukromí a vztahu člověka k přírodě v éře zacykleného lidského pachtění.
Kristkův dům se stal dějištěm filmů Ab ovo a Sisyfiade. Zařadil se k významných počinům Lubo Kristka, kterými jsou např. jeho příspěvek k sakrálním stavbám názedním oltářem Transcendentální kompozice mezi utrpením a nadějí (1977) ve vysvěcené kapli v německém Penzingu[9] či realizace Pomníku pro pět smyslů (1991) pro Neues Stadtmuseum v Landsbergu[10][11], velkoformátové plastiky v architektuře Strom vědění (1981) v landsberském Gymnáziu Ignaze Köglera[12] a bronzové kašny Pijící (1988) v lázních Greifenberg[9]. Mezinárodní pozornosti dosáhl také desítkami happeningů a performancí (které od 70. let uspořádal v Německu, USA, Kanadě, Itálii, Španělsku, České republice, Rakousku, Turecku, Belgii, Polsku či na Slovensku[13]), v nichž lze vysledovat návaznost na freudovskou psychoanalýzu a které se nesou v duchu paranoicko-kritické metody Salvadora Dalího.[14] Česká republika je součástí jeho trojstátní sochařské pouti nazvané Kristkova podyjská glyptotéka.
Reference
- ↑ ŠKARDA, Petr. Lubo Kristek, surrealistický démon z Podhradí. [deník] [online]. 2008-07-07 [cit. 2018-02-09]. Dostupné online.
- ↑ Kristkův dům v pořadu Btv Žurnál. www.b-tv.cz [online]. [cit. 09-02-2018]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 07-02-2018.
- ↑ JURGELEIT, Peter; HELLERER, Frederike; HELLERER, Heinz. Schwäbische Künstlerprofile / 1. Allgäu, Bayerisches Schwaben. Herrsching: Vorlag Fredrike Hellerer, 1986. 153 s. ISBN 3-925976-00-0. S. 71. (německy)
- ↑ Kristkův Sisyfos si užívá na stěně domu každou hodinu ve čtvrt Archivováno 7. 12. 2017 na Wayback Machine., novinky.cz, 5. 12. 2017
- ↑ Umělec surrealisticky vyzdobil dům. Na fasádě má Sisyfův stroj času, idnes.cz, 5. 12. 2017
- ↑ SCHWABE, Nick. Lubo Kristek: Individual Visions of Sculptures from the Last 8 Years, 1968–1976. Vancouver: [s.n.], 1977. (anglicky)
- ↑ PŮTOVÁ, Barbora. Kristkova podyjská glyptotéka [online]. Brno: VÚKU, 2013 [cit. 2018-02-13]. S. 13–15. Dostupné online. ISBN 978-80-905548-2-5.
- ↑ NEUNZERT, Hartfrid. Tief in den Katakomben. Kreisbote. 2003-07-09, s. 8. (německy)
- ↑ a b KERSCHNER, Johanna. Lubo Kristek in Landsberg. Applaus: Münchner Kultur-Magazin. 1982, s. 80. (německy)
- ↑ GOPPEL, Thomas. Předmluva ke katalogu. In: NEUNZERT, Hartfrid. Lubo Kristek: Das dritte Auge der Fernverständigung. Landsberg am Lech: Neues Stadtmuseum, 2008. S. 3. (německy)
- ↑ TZSCHASCHEL, Hans-Jürgen. Schätze aus den städtischen sammlungen des Neuen Stadtmuseums Lansdberg am Lech [online]. Landsberg am Lech: Freundeskreis der Städtischen Museen Landsberg am Lech, 2015 [cit. 2017-12-10]. S. 80–81. Volně ke stažení. Dostupné online. (německy)
- ↑ Kunst und Bau. Steinmetz + Bildhauer. 1982, s. 396. (německy)
- ↑ Lubo Kristek Channel
- ↑ KERSCHNER, Johanna. Mythologische Landschaften Räume der Seele von Lubo Kristek. Medizin + Kunst: Das Kunstmagazin für den Arzt in Praxis und Klinik. 1994, s. 20–21. (německy)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kristkův dům na Wikimedia Commons - Dům performera Kristka bude dějištěm filmu. Dominuje mu Sisyfův stroj a mohutné ruce. na stránkách České televize (článek + video)
- Umělec Kristek surrealisticky vyzdobil dům v Brně-Černých Polích
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“