Kritická gramotnost

Kritická gramotnost je schopnost najít v médiích vloženou diskriminaci. To se provádí analýzou zpráv podporujících předpojaté mocenské vztahy. Ty se přirozeně vyskytují v médiích a písemných materiálech. Čtením nad rámec slov autora a zkoumáním způsobu, jakým autor sdělil své představy o společenských normách se dá zjistit, zda tyto myšlenky obsahují rasovou nebo genderovou nerovnost.^[1]

Obecný přehled

Kritická gramotnost se týká procesu uvědomění si vlastních zkušeností ve vztahu k mocenským vztahům, často realizovaným čtením a psaním. Odehrává se v různých vzdělávacích prostředích a kulturních kontextech. Tento proces učení založený na čtení a psaní povzbuzuje studenty, aby přijali, odmítli nebo rekonstruovali ideologie prezentované v textech.^[2]

Vyžaduje, aby lidé svá tvrzení jasně vyjadřovali, podporovali je argumenty, ale také, aby tvrzení bylo otevřeno kontrole a výzvám ze strany lidí, kteří zastávají různé názory. Znamená to, že pečlivě zvažujeme argumenty, se kterými mají lidé sklon nesouhlasit.^[3]

Kritická gramotnost se stala populárním přístupem k výuce angličtiny pro studenty v některých anglicky mluvících zemích, včetně Kanady, Austrálie, Nového Zélandu a Spojeného království.^[4]

Pro studenty je to přístup k učení očekávající, že budou zkoumat různé texty, aby pochopili vztah mezi jazykem a silou, kterou může mít. Studenti kriticky analyzují a hodnotí význam textů v souvislosti s tématy rovnosti, moci a sociální spravedlnosti. Tyto texty jsou pak použity k tomu, aby vybavily studenty kritickým postojem, reakcí nebo akcí k problému.^[2]

Vztah ke kritickému myšlení

Kritickou gramotnost nelze zaměňovat za kritické myšlení. Kritické myšlení se zaměřuje na tvrzení, jejich podporu, na interpretace a aplikace. Vychází z předpokladu, že se často řídíme svými předsudky a že jazyk by nás mohl osvobodit, kdybychom jej dokázali používat jasně a racionálně. To, co čteme a slyšíme, často potřebuje analýzu a interpretaci, a to, co říkáme a píšeme, může být potřeba přepracovat, abychom činili jasná tvrzení, která jsou logicky podložena důkazy.^[3]

Kritická gramotnost má oproti kritickému myšlení skeptičtější sklon a politickou orientaci. Vychází z předpokladu, že jazyk je vždy používán v nějakém kontextu, který zahrnuje mocenské vztahy. Jazyk je tedy formou politiky. Všechny texty (včetně scénářů k filmům, televizním pořadům a reklamám) jsou napsány někým s určitým účelem. Vzhledem k tomu, že tyto účely nejsou často transparentní, musí čtenáři rozvíjet a cvičit své kritické schopnosti, aby z textů filtrovali to, čemu rozumí a čemu věří.^[3]

Historie

60. léta 20. století

Praktiky kritické gramotnosti vyrostly z pedagogiky sociální spravedlnosti brazilského pedagoga a teoretika Paula Freireho, které popsal v knize Výchova jako praxe svobody (1967) a také v knize Pedagogika utlačovaných (Pedagogia do Oprimido) z roku 1968. Freireho kritická gramotnost je koncipována jako prostředek k posílení postavení populace proti útlaku a nátlaku, který je často považován za uzákoněný korporacemi nebo vládami. Tato gramotnost začíná touhou vyrovnat sociální nerovnosti a řešit společenské problémy způsobené zneužíváním moci. Z tohoto filozofického základu vychází, že se texty mají zkoumat, analyzovat a dekonstruovat.^[5] Freirehovský pohled na kritickou gramotnost je silně zastoupen v kritické pedagogice.^[5]

Výuka kritické gramotnosti

Zastánci kritické gramotnosti věří, že studium praktického, dokonce i politického použití jazyka by mělo být začleněno do školních osnov.^[3]

Učitelé mohou přizpůsobit výuku kritické gramotnosti svým třídám tím, že budou studenty povzbuzovat, aby četli analyticky a zpochybňovali sociální normy obsažené v textech. Mohou si vytvořit vlastní nápady, jak text zpochybnit, a napsat odpověď, která bude oponovat nebo podpoří jejich tvrzení. To může vést studenty k převzetí osobní odpovědnosti za sociální změny ve svých komunitách. Metodou pro rozvoj kritické gramotnosti je nechat studenty hluboce analyzovat texty různorodých zdrojů a autorů, aby odhalili předsudky autorů vyplývající z jejich zakořeněných představ o normách. Podobně je funkční nechat studenty přepisovat pasáže, které četli, ale z úhlu pohledu a poměru utlačovaných menšinových skupin.^[6]

Čtení velkého množství různých textů nebo doplňkových textů, které text doprovázejí, může studentům také pomoci procvičit si kritickou gramotnost.^[1] Růst kritického vědomí studentů prostřednictvím jejich psaní je vzdělávacím cílem, kterého může být dosaženo, pokud vzdělavatelé využijí u studentů (nejen jazyků) inovace ve výukových metodách oproti tomu, na jaké metody jsou studenti při učení zvyklí.^[7]

Odkazy

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Critical literacy na anglické Wikipedii.

Reference

Literatura

• Lankshear, C. & McLaren, P. (Eds.) (1993). Critical literacy: Radical and postmodernist perspectives. Albany: State University of New York Press.
• Luke, C. (1995). Media and cultural studies. In P. Freebody, S. Muspratt and A. Luke (Eds.). Constructing critical literacies. Crosskill, New Jersey: Hampton Press.
• New London Group. (1996). A Pedagogy of Multiliteracies: Designing Social Futures. Harvard Educational Review, 66, 1.

Externí odkazy

• Časopis: Kritická gramotnost - Český časopis věnovaný problematice kritické gramotnosti. Vydává: Pomáháme školám k úspěchu o.p.s.
• IRA Critical Literacy Resources - The International Reading Association index page for critical literacy resources.
• Critical Literacy NZ describes critical literacy in New Zealand, which, in line with Australia, is beginning to adopt this practice
• Critical Literacy Guide for teachers in the Australian state of Tasmania.
• Read-Write-Think Lesson Plan Archived 2009-12-17 at the Wayback Machine