Kritické myšlení

Kritické myšlení, kritický postoj nebo také kritičnost (z řeckého κριτικός/kritikos – schopnost rozhodnout či rozlišit, od κρίνω/krinó – rozlišuji, soudím) znamená schopnost

  • nepodléhat prvnímu dojmu, obecnému mínění nebo naléhavosti nějakého sdělení,
  • naivně nepřebírat tradované názory,
  • dokázat zaujmout odstup a připustit odlišný pohled,
  • vytvořit si vlastní názor na základě vědomostí a zkušeností jak vlastních, tak i jiných kvalifikovaných osob.

Historie

Tuto pro moderní dobu krajně významnou schopnost vyzdvihlo osvícenství, které Immanuel Kant charakterizoval požadavkem „Neboj se užívat vlastního rozumu“.[1] Objevuje se tak vědecký skepticismus. Po rozpadu tradičních společností a náboženských jistot mohla lidské společnosti ještě nějakou dobu vést tak zvaná „velká vyprávění“ či „metanarace“, například národního osvobození, sociální spravedlnosti nebo pokroku, která se však v průběhu 20. století zčásti naplnila a zčásti zdiskreditovala v ideologiích totalitních hnutí. Na současného člověka se tak klade nárok kriticky, to jest vlastním rozumem a na základě vlastních zkušeností, zkoumat možnosti, které před ním stojí. Ve společnosti hojnosti a téměř úplné svobody tisku potřebují tuto schopnost už děti, aby si z nabízených možností dokázaly vůbec vybrat. Rozmach internetu a snadná dostupnost informací klade nároky na schopnost kritického myšlení při výchově.[2]

Kritické myšlení je důležité, protože v záplavě názorů a informací učí informace analyzovat, vyhodnocovat a vysvětlovat. Kultivované myšlení snižuje riziko, že člověk přijímá povrchní informace z jakéhokoliv zdroje, že myslí a jedná na základě předsudků či stereotypů.

Odkazy

Reference

  1. ↑ I. Kant, Co je osvícenství?
  2. ↑ A. Krejčí, Víra v internet a kritické myšlení, http://www.world-trend.cz/2013/07/vira-v-internet/

Související články

Externí odkazy