Kritika čistého rozumu
| Kritika čistého rozumu | |||
|---|---|---|---|
 Titulní list prvního vydání | |||
| Autor | Immanuel Kant | ||
| Původní název | Kritik der reinen Vernunft | ||
| Země | Pruské království | ||
| Jazyk | němčina | ||
| Žánr | esej | ||
| Datum vydání | 1781 a 1787 | ||
| Předchozí a následující dílo | |||
| |||
 multimediální obsah na Commons | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Kritika čistého rozumu (KČR; německy Kritik der reinen Vernunft) je nejvýznamnější dílo německého filosofa Immanuela Kanta a jedno z nejvlivnějších filosofických děl vůbec. Kant v něm předkládá svoji teorii poznání (viz transcendentální filosofie) a řešení problému, jak mohou mít subjektivní podmínky myšlení objektivní platnost. KČR je první ze tří jeho „kritik“; následovala ji Kritika praktického rozumu a Kritika soudnosti. Zjednodušený a zkrácený výklad myšlenek KČR podal Kant ve svazku Prolegomena ke každé příští metafyzice, jež se bude moci stát vědou (1783).
Katolická církev dekretem ze dne 11. června 1827 zařadila Kantovu Kritiku čistého rozumu na Index zakázaných knih.[1]
Vydání
Kant psal své dílo v Královci, ale první vydání Kritiky čistého rozumu (označované „A“) přišlo na svět roku 1781 v Rize. Druhé vydání (B), pro něž Kant přepracoval a rozšířil některé pasáže, vyšlo roku 1787. V 90. letech se potom objevila další vydání, která se ale od druhého příliš nelišila. Ve filosofickém diskursu následně probíhala a dosud probíhá polemika ve věci jednotlivých vydání; zatímco obecně je překládáno, citováno a vykládáno spíše vydání druhé, např. Schopenhauer a Heidegger považovali za jádro kantovské nauky vydání první.
Přehled členění „Kritiky čistého rozumu“
| Věnování | ||||||||||||
| Předmluva k druhému vydání | ||||||||||||
| Úvod | I. O rozdílu mezi čistým a empirickým poznáním | |||||||||||
| II. Máme určité apriorní poznatky a samo obyčejné rozvažování nikdy bez takových poznatků není | ||||||||||||
| III. Filosofie vyžaduje vědu, která určuje možnost, principy a rozsah všech apriorních poznatků | ||||||||||||
| IV. O rozdílu mezi analytickými a syntetickými soudy | ||||||||||||
| V. Syntetické soudy a priori jsou obsaženy jako principy ve všech teoretických vědách rozumu | ||||||||||||
| VI. Obecná úloha čistého rozumu | ||||||||||||
| VII. Idea a rozvržení zvláštní vědy, která je nazvána kritikou čistého rozumu | ||||||||||||
| I. Transcendentální nauka o elementech | Díl první Transcendentální estetika | 1. kapitola: O prostoru | ||||||||||
| 2. kapitola: O čase | ||||||||||||
| Obecné poznámky k transcendentální estetice | ||||||||||||
| Závěr transcendentální estetiky | ||||||||||||
| Díl druhý: Transcendentální logika | Úvod. Idea transcendentální logiky | |||||||||||
| Oddíl první: Transcendentální analytika | Kniha první. Analytika pojmů | 1. část. O vodítku k odhalení všech čistých rozvažovacích pojmů | ||||||||||
| 2. O dedukci čistých rozvažovacích pojmů | ||||||||||||
| Kniha druhá. Analytika zásad | Úvod. O transcendentální soudnosti vůbec. | |||||||||||
| 1. část. O schematismu čistých rozvažovacích pojmů. | ||||||||||||
| 2. část. Systém všech zásad čistého rozvažování | ||||||||||||
| 3. O důvodu rozlišení všech předmětů vůbec na phaenomena a noumena | ||||||||||||
| Dodatek. O amfibolii reflexivních pojmů v důsledku záměny empirického používání rozvažování za používání transcendentální | ||||||||||||
| Oddíl druhý. Transcendentální dialektika | ||||||||||||
| Úvod | I. O transcendentálním zdání | |||||||||||
| II. O čistém rozumu jako sídle transcendentálního zdání | ||||||||||||
| Kniha první. O pojmech čistého rozumu | ||||||||||||
| Kniha druhá. O dialektických úsudcích čistého rozumu. | 1. část. O paralogismech čistého rozumu | |||||||||||
| Obecná poznámka o přechodu od racionální psychologie k racionální kosmologii | ||||||||||||
| 2. část. Antinomie čistého rozumu. | ||||||||||||
| 3. část. Ideál čistého rozumu | ||||||||||||
| Dodatek k transcendentální dialektice | O regulativním používání idejí čistého rozumu | |||||||||||
| O konečném cíli přirozené dialektiky čistého rozumu | ||||||||||||
| II. Transcendentální nauka o metodě | Úvod | |||||||||||
| 1. část. Disciplína čistého rozumu | ||||||||||||
| 2. část. Kánon čistého rozumu | ||||||||||||
| 3. část. Architektonika čistého rozumu | ||||||||||||
| 4. část. Dějiny čistého rozumu | ||||||||||||
Reference
- ↑ Index librorum prohibitorum / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Viz str. 139.]
Literatura v češtině
- Immanuel KANT: Kritika čistého rozumu, Praha: OIKOYMENH, 2001.
- J. KARÁSEK, J. CHOTAŠ (eds.): Dedukce, kategorie, sebevědomí. Praha: OIKOYMENH, 2002.
- Jan KUNEŠ: Kantova Kritika čistého rozumu. In: Reflexe, 26/2004.
- Günther PATZIG: Jak jsou možné syntetické soudy a priori? Praha: Filosofia, 2003.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kritika čistého rozumu na Wikimedia Commons - (německy) Plný text na projektu Gutenberg (vydání z roku 1781)
- (německy) Plný text na projektu Gutenberg (vydání z roku 1787)
- (anglicky) John Clarke: Outline ke KČR
Média použitá na této stránce
Title page of 1781 edition of Immanuel Kant's Critique of Pure Reason.