Krocan

Krocan
Krocan divoký (Meleagris gallopavo)
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	hrabaví (Galliformes)
Čeleď	bažantovití (Phasianidae)
Podčeleď	krocani (Meleagridinae) Horsfield, 1821
Rod	krocan (Meleagris) Linné, 1758
Druhy
krocan divoký krocan paví
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krocan (Meleagris) je rod ptáka z monotypické podčeledě krocani příslušející do čeledě bažantovitých. Samice krocana se nazývá krůta. V zootechnické literatuře se domácí krocani, bez ohledu na pohlaví, většinou označují jako krůty. Rovněž pro jejich maso se v češtině vžilo označení krůtí maso (nikoli krocaní). České slovo krocan má nejasnou etymologii, ve starší češtině se používalo slovo morák (odvozené od slova moře, protože se jedná o ptáka dovezeného ze zámoří), které se dnes používá ve slovenštině (moriak) a přežívá v moravských dialektech. Samice se v tomto případě nazývá morka.

Zařazení

V minulosti měl krocan samostatnou čeleď. Po morfologickém zkoumání a molekulární analýze je pro krocana vyhrazena jen podčeleď v čeledi bažantovitých.^[1][2]

Rozšíření

Krocan pochází z Nového světa, kde se ve volné přírodě vyskytuje v Severní a Střední Americe, převážně ve Spojených státech, Mexiku, Guatemale a v Belize. Vyhledává pole, pastviny, savany i sezónně zaplavovaná území, vždy ale poblíž vzrostlých křovin, nebo světlých řídkých listnatých i jehličnatých lesů, případně v takových rozsáhlých lesích přímo žije. Vyžaduje dostatek prostoru pro vzlétnutí na větve stromů, na kterých hřaduje a kam se uchyluje před nebezpečím.^[3][4]

Popis

Je to velký a těžký pták, největší váží až 10 kg a měří až 120 cm. Samice, krůta, je téměř o polovinu lehčí. Samec má dlouhé nohy a krk a široký ocas. Křídla jsou krátká a zakulacená, letky jsou převážně bronzově lesklé, ocasní a nadocasní péra jsou šedá, tmavě mramorovaná, na špičkách ukončena rezavě hnědě a pod tímto pruhem je ještě pruh namodralý, černě olemovaný, někteří krocani dále mají na koncích ocasních pér modré skvrny. Hlava a krk jsou bez peří, hrubá kůže na nich je modrá. Z brady nebo krku visí různě velké masité, červené laloky, krk je posetý masitými výrůstky. Vybarvení krku i hlavy je odvislé od ročního období, případně od emocí. Silně se projevuje pohlavní dimorfismus, samice je menší, lehčí a není tak nápadně vybarvená. Někteří samci mají "vousy", z horní hrudí jim visí chomáč hrubých štětin dlouhý až 30 cm. V dospělosti mají samci ostruhy přes 2 cm dlouhé.

Průběžně žijí v různě velkých hejnech, samci se potulují odděleně. Před nebezpečím rychle utíkají (až 40 km/h) a ulétají na blízké stromy.^{[3][4][5][5][6]}

Strava

Potravu si hledají na zemi, chytají hmyz, pavouky a další bezobratlé živočichy nebo uloví i drobné hlodavce. Sbírají bobule, semena, spadané plody a ozobávají zelené části rostlin. Potřebují občasný přístup k vodě.^[3][4][5]

Rozmnožování

Krocani jsou ptáci polygamní, samec mívá více samic. Před pářením dochází k tokání samce, zvětšují a vybarvují se jim barevné výrůstky na hlavě a krku a předvádějí se na volném prostranství, tam obíhají dokola za roztahování pestrých ocasních pér, svěšování křídel a hlasitého houkání. Někdy se sokové mezi sebou i poperou.

Samice si vytvoří v dubnu až květnu hnízdo v hustém křoví nebo na jiném chráněném místě, je to jen důlek vystlaný listím a trávou. Po snesení 8 až 15 žlutě až okrově tečkovaných vajec na ně zasedá a opouští je pouze na krátkou dobu, inkubace trvá okolo 28 dnů. Vylíhnutá ochmýřená mláďata jsou schopna již druhého dne sama opustit hnízdo a zobat, matka je vodí, ochraňuje před nebezpečím a v noci zahřívá pod křídly. Ve stáří asi 10 dnů již poletují a jsou schopna ke hřadování vylétnout na strom za matkou. Samec se o vejce ani kuřata nezajímá. Příští rok jsou kuřata pohlavně dospělá, samci však většinou neobstojí v soutěži se staršími. V zajetí se krocan dožívá i 12 let.^[3][4][5]

Význam

Je to jeden z nejvýznamnější ptáků pro obživu lidstva, byl domestikován a nyní je ve velkém chován (převážně krůty) téměř po celém světe. Je různě vysazován do neobydlených zalesněných oblastí. Volně žijící krocani nejsou v místě přirozeného výskytu v Americe chránění, jsou běžně loveni.^[5] V Americe a jiných anglofonních zemích je pečený krocan (obvykle však domácí) typickým svátečním pokrmem na Vánoce a Den díkůvzdání.

Taxonomie

Rod krocan je tvořen dvěma druhy žijících na oddělených územích.

• krocan paví (Meleagris ocellata) Cuvier, 1820
• krocan divoký (Meleagris gallopavo) Linnaeus, 1758 který se dělí do 6 podruhů:
  • (Meleagris gallopavo) L. subsp. (gallopavo)
  • (Meleagris gallopavo) L. subsp. (intermedia) Sennett, 1879
  • (Meleagris gallopavo) L. subsp. (merriami) Nelson, 1900
  • (Meleagris gallopavo) L. subsp. (mexicana) Gould, 1856
  • (Meleagris gallopavo) L. subsp. (osceola) Scott, 1890
  • (Meleagris gallopavo) L. subsp. (silvestris) Vieillot, 1817

Z krocana divokého byla domestifikaci vyšlechtěna

• krůta domácí (Meleagris gallopavo) L. f. (domestica)^[7][8]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu krocan na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo krocan ve Wikislovníku
• Taxon Meleagris ve Wikidruzích