Krupice (Okounov)
| Krupice | |
|---|---|
 Dům čp. 5 | |
| Lokalita | |
| Charakter | osada |
| Obec | Okounov |
| Okres | Chomutov |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°21′4″ s. š., 13°7′2″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 3 (2021)[1] |
| Katastrální území | Krupice a Okounov u Hradiště (0,71 km²) |
| Nadmořská výška | 495 m n. m. |
| PSČ | 431 63 |
| Počet domů | 2 (2011)[2] |
 (c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de  Krupice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 109495 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Krupice (německy Gruppitz) je osada v okrese Chomutov v Ústeckém kraji. Stojí v Doupovských horách v nadmořské výšce 495 metrů asi 1,5 kilometru jihovýchodně do Okounova, ke kterému patří jako část obce. Její obyvatelé se živili zejména chovem dobytka a prací v lese. V padesátých letech dvacátého století se vesnice ocitla na území Vojenského újezdu Hradiště, a i když z něj byla později vyčleněna, téměř zanikla.
Název
Původní název vesnice zněl Krupčice. Byl odvozen z příjmení Krupka nebo Kroupa a tvar Krupice vychází z německé varianty Krupitz. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: krupticz (1460), in krupticzych (1488), Krupticze (1593), Krupitzs (1610), Grupicz (1654), Krupiz (1787) nebo Gruppitz a Krupitz (1847).[3]
Historie
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1460. Patřila tehdy k panství hradu Egerberk, jehož součástí zůstala až do dvacátých let sedmnáctého století. Podle urbáře z roku 1572 ve vsi žilo šest poddaných.[4] Během stavovského povstání panství patřilo Štampachům, kterým bylo roku 1623 zkonfiskováno, a zabavený majetek koupili Thunové, kteří sídlili na kláštereckém zámku.[5]
Podle berní ruly z roku 1654 byla vesnice v dobrém stavu, ale zemědělská půda nebyla úrodná. Žilo zde šest chalupníků a tři poddaní bez většího majetku. Hlavním zdrojem jejich obživy byl chov dobytka a práce v lese.[4] Chalupníkům patřilo celkem čtrnáct krav, osmnáct jalovic a šest koz. Bezzemci měli jen čtyři krávy, jalovici a jedno prase.[6]
Po zrušení poddanství v roce 1850 se Krupice stala samostatnou obcí, ke které patřila osada Hora. Od roku 1869 jsou obě vesnice uváděny jakou součást Okounova v okrese Kadaň a od roku 1961 v okrese Chomutov.[7] Výjimkou bylo krátké období v padesátých letech dvacátého století, kdy se Krupice stala součástí vojenského újezdu Hradiště, a byla k 15. červnu 1953 zrušena. Malá část obyvatel zde i nadále bydlela, přestože elektřina byla do osady zavedena až v roce 1960. Tehdy byla vesnice vyčleněna z újezdu a připojena zpět k Okounovu.[4]
Přírodní poměry
Krupice stojí ve stejnojmenném katastrálním území o rozloze 0,64 km²[8] v Ústeckém kraji, 1,5 kilometru jihovýchodně od Okounova a 5,5 kilometru jihozápadně od Klášterce nad Ohří.[9]
V geologickém podloží převažují třetihorní vulkanické horniny zastoupené například alkalickými bazalty, tefrity, trachybazalty. Pouze v nejsevernějších výběžcích katastrálního území na jižním úbočí vrchu Javor se vyskytují pyroklastika bazaltových hornin.[10] V geomorfologickém členění Česka oblast leží v geomorfologickém celku Doupovské hory, jejich stejnojmenném podcelku a v okrsku Jehličenská hornatina,[10] kterou tvoří třetihorní lávové výlevy a pyroklastické sedimenty uspořádané do stupňovitých příkrých svahů rozčleněných roklemi potoků.[11] Nejvyšším bodem území je vrch Javor (552 metrů). Nejnižší bod se nachází na jeho severovýchodním úbočí v nadmořské výšce přibližně 376 metrů. Půdní pokryv tvoří kambizem eutrofní. Vesnicí protéká drobný bezejmenný potok, který se za ní stáčí k severovýchodu a u Oslovic se vlévá do Ohře. Podél jeho toku mezi Krupicí a Oslovicemi vede hranice vojenského újezdu.[10]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 61 obyvatel (z toho 31 mužů) německé národnosti a římskokatolického vyznání.[12] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 64 obyvatel se stejnou národnostní a náboženskou strukturou.[13]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 67 | 69 | 66 | 55 | 54 | 61 | 64 | 19 | 30 | 3 | - | - | - | 1 | 3 |
| Domy | 12 | 12 | 12 | 12 | 12 | 11 | 11 | 11 | — | 1 | - | 4 | 3 | 2 | 4 |
| Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů obce Okounov. | |||||||||||||||
Pamětihodnosti
Na návsi byla na druhé straně silnice naproti rybníku[17] nejspíše v první polovině devatenáctého století postavena kaple svaté Matky Boží a v jejím sousedství stával železný kříž na kamenném podstavci. Kaple byla zbořena ve druhé polovině dvacátého století,[4] ale v Podkrušnohorském zooparku stojí její replika.[17]
Galerie
Vjezd do osady
Dům čp. 1
Dům čp. 2
Dům čp. 6
Odkazy
Reference
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam změny (CH–L). Svazek II. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. S. 428.
- ↑ a b c d Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Oblastní muzeum Chomutov, 2001. 302 s. Kapitola Krupice, s. 179.
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Egerberk – hrad, s. 112.
- ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Perštejn a okolí. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 1999. 96 s. ISBN 80-238-4163-7. OCLC 84967731 Kapitola Krupice, s. 82.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-03-17]. S. 260. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-26.
- ↑ Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2017-12-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická, půdní a geologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2017-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Jehličenská hornatina, s. 195.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 247.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 132.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 292. Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 378, 379. Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP – Kadaň [PDF online]. Český statistický úřad [cit. 2023-11-18]. Dostupné online.
- ↑ a b Kaple Panny Marie [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2017-12-25]. Dostupné online.
Literatura
- BINTEROVÁ, Zdena. Perštejn a okolí. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 1999. 96 s. ISBN 80-238-4163-7. OCLC 84967731 Kapitola Krupice, s. 81–83.
- Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Krupice, s. 179–180.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Krupice na Wikimedia Commons - Katastrální mapa katastru Krupice na webu ČÚZK
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
