Kryštofovy Hamry

Kryštofovy Hamry
Ulice mezi návsí a kostelem
znakvlajka
Lokalita
Status	obec
Pověřená obec	Vejprty
Obec s rozšířenou působností	Kadaň (správní obvod)
Okres	Chomutov
Kraj	Ústecký
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°29′58″ s. š., 13°8′10″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	167 (2023)[1]
Rozloha	68,42 km²[2]
Nadmořská výška	680 m n. m.
PSČ	431 91
Počet domů	97 (2021)[3]
Počet částí obce	4
Počet k. ú.	5
Počet ZSJ	6
Kontakt
Adresa obecního úřadu	Kryštofovy Hamry 64 431 91 Vejprty starosta@krystofovyhamry.cz
Starosta	Bc. František Henzl
Oficiální web: www.krystofovyhamry.cz
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Kryštofovy Hamry
Další údaje
Kód obce	563315
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kryštofovy Hamry (německy Christophhammer) jsou obec v okrese Chomutov v Ústeckém kraji. Žije v nich 167^[1] obyvatel. Vesnice se nachází v údolí Přísečnického potoka v nadmořské výšce 680 metrů. Okolní krajina byla osídlena již v patnáctém století, ale první zmínky o vesnici jsou až z roku 1720. Prvotní osídlení i počátky vesnice souvisí s těžbou a zpracováním železné rudy. V devatenáctém století bylo železářské podnikání částečně nahrazeno textilním průmyslem, ale všechny podniky zanikly po druhé světové válce v důsledku vysídlení Němců z Československa.

Součástí obce je území někdejšího města Přísečnice, které bylo v roce 1974 zbořeno a zatopeno stejnojmennou přehradou. Kryštofovy Hamry zahrnují katastrální území Černý Potok, Rusová, Přísečnice a Dolina. Obec se skládá ze čtyř částí obce: Kryštofovy Hamry, Černý Potok, Mezilesí a Rusová. V katastrálním území Kryštofovy Hamry stávala osada Hájovna.

Název

Název Hamr nebo Hamry je odvozen z výrazu ze střední horní němčiny pro kladivo, který se postupně začal používat k označení železáren (podle kladivového stroje).^[4] Přívlastek Kryštofovy pochází ze jména svatého Kryštofa, podle kterého byl hamr pojmenován. V historických listinách se jméno vyskytuje ve tvarech: hamr St. Christoph (1651), Christophshammer (1720 a 1787), Christophhammer (1846) nebo Christophhammer a Chrištofovy hamry (1854).^[4][5]

Historie

Nejstarší osídlení Kryštofových Hamrů je známé z počátku patnáctého století, kdy zde stával jeden z 26 hamrů v okolí Přísečnice, který zanikl během husitských válek. Další železářský hamr pojmenovaný po svatém Kryštofovi založil roku 1621 jáchymovský hejtman Kryštof Grad z Grünberku, který dostal v letech 1621–1625 přísečnické panství do zástavy. Podnik se skládal z vysoké pece, dvou kováren, mlýna, pily a rybníka. Později byla jedna z kováren přestavěna na měděný hamr a roku 1660 vznikla cihelna.^[6]

První písemná zmínka o vesnici pochází až z roku 1720. Deset let poté je doložen hostinec s masným krámem a výstavba domu, kterou povolila správa panství.^[6] Původní hamr musel být vzhledem k velké spotřebě dřeva přestavěn na výrobnu kobaltové modři, kromě které se v ní vyráběl prášek používaný místo savého papíru.^[7]

V polovině osmnáctého století nastal v Kryštofových Hamrech rozmach podnikání. Vznikaly nové podniky, které se zabývaly výrobou lžic a hřebíků, dva zbrojířské hamry vyráběly bajonety, hlavně a nabijáky.^[8] Postavena byla drátovna. Vyráběly se také cvočky a od roku 1847 zápalková dřívka a špejle. Kromě toho lidé pracovali v lese při kácení dřeva, které se na jaře plavilo po Přísečnici do Saska. V domácnostech se paličkovaly krajky a muži si přivydělávali hraním na hudební nástroje v kapelách.^[7]

V okolí vesnice a na Jelení hoře se nacházely tři železnorudné doly. V dole Josef se štolou a několika šachtami se dobývala krevelová žíla, která poskytovala velmi dobře tavitelnou rudu. V období 1825–1830 se v dole vytěžilo 138 tun rudy. Těžba v dole Kryštof, který měl stejného majitele, byla menší. Třetí důl, Nové štěstí, je zmiňován pouze v letech 1799–1805 v souvislosti s neúspěšným průzkumem nekvalitní krevelové žíly.^[8] Posledním pokusem o těžbu surovin bylo otevření dolů Antonínova štola a Richterův cech. Měla se v nich těžit stříbrná a kobaltová ruda, ale spory mezi majiteli dolů vedly k rychlému ukončení těžby.^[7]

Přes množství drobných podniků nebyla hospodářská situace dobrá, a chudoba se ještě zvětšila po ukončení výroby kobaltové barvy v roce 1874.^[7] Ke zlepšení podmínek došlo až otevřením pobočky vejprtské firmy Pohl – pletárny, ve které našlo práci 120 žen. Později se v podniku navíjelo hedvábí na cívky. V letech 1891–1892 byl v nedalekém Jöhstadtu zahájen provoz Přísečnické dráhy. Díky ní se ve městě začal rozvíjet průmysl, který zaměstnával také obyvatele Kryštofových Hamrů. V letech 1923–1948 část lidí zaměstnávala také továrna na výrobu krajek a záclon Franze Schmidta, kterému patřila textilní továrna v Přísečnici.^[9]

Drobný průmysl přesto nedokázal nabídnout dostatek pracovních míst, a lidé proto pracovali v Sasku i v první polovině dvacátého století. Ze Saska naopak přijížděli návštěvníci, které lákala okolní příroda Krušných hor. Ve čtyřicátých letech dvacátého století ve vesnici fungovaly čtyři hostince, tři obchody s potravinami, tři pekaři, řezník, cukrárna, povoznictví, tři trafiky, obchod s uhlím, dva holiči, tři ševci a chomutovské svépomocné družstvo. Řemeslo provozovali také zedník, truhlář a klempíř.^[9] Vysídlení německého obyvatelstva po druhé světové válce způsobilo výrazný pokles počtu obyvatel, v jehož důsledku byla zavřena elektrárna v budově bývalé drátovny, továrna na krajky a záclony a roku 1953 také pila. Odliv obyvatel se zpomalil v období 1954–1966 v souvislosti se zřízením posádky pohraniční stráže. Přesto bylo v letech 1959–1960 zbořeno přibližně sedmdesát nevyužívaných domů.^[10]

K oživení vesnice přispělo vybudování vodního díla Přísečnice, ale i tak postupně převládl počet rekreačních objektů nad trvale obydlenými domy.^[10] Do roku 1999 ve vsi nebyl obchod a zásobování základními potřebami zajišťovala dvakrát týdně pojízdná prodejna. Po otevření hospody v ní bylo možné objednávat základní potraviny.^[11]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 674 obyvatel (z toho 328 mužů), z nichž byli čtyři Čechoslováci, 667 Němců a tři cizinci. Kromě tří evangelíků a dvou lidí bez vyznání byli římskými katolíky.^[12] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 789 obyvatel: dvanáct Čechoslováků, 764 Němců a třináct cizinců. Bylo mezi nimi šestnáct evangelíků, dva členové církve československé, 39 lidí bez vyznání a ostatní se hlásili k římskokatolické církvi.^[13]

Podle sčítání v roce 1980 v obci žilo 52 obyvatel německé národnosti a jejich podíl na celkovém počtu obyvatel byl 40,3 %, což byla nejvyšší hodnota v tehdejším Československu.^[14]

Obecní správa

Kryštofovy Hamry leží v okrese Chomutov v Ústeckém kraji. Patří do obvodu obce s rozšířenou působností Kadaň a jejich pověřený obecní úřad je ve Vejprtech.^[17]

Po zrušení patrimoniální správy se Kryštofovy Hamry staly samostatnou obcí, která až do území reformy v roce 1960 patřila do okresu Kadaň (1869–1890, 1950) a do okresu Přísečnice (1900–1930). Až do svého zániku k obci patřila osada Hájovna. Poté Kryštofovy Hamry jako samostatná obec zanikly, a v letech 1961–1974 tvořily část města Přísečnice. Od 30. června 1974 se znovu staly obcí s částmi obce Černý Potok, Mezilesí, Rusová a Kotlina. Kotlina byla od 1. ledna 1979 převedena k Měděnci.^[18]

Obecní úřad sídlí v domě čp. 64, ve kterém byl v první polovině dvacátého století provozován hostinec U Kunzů.^[9]

Obecní symboly

V roce 2007 schválilo zastupitelstvo podobu obecního znaku. Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 11. dubna 2008.^[19] Strom ve znaku obce symbolizuje úctu k zaniklému městečku Přísečnice. Pod stromem protéká voda, která symbolizuje obec Černý Potok. Jablko ve znaku symbolizuje kostel svatého Kryštofa a název obce. Zkřížená kladívka v pravé dolní části znaku jsou připomínkou hornické minulosti tohoto krušnohorského regionu.^[20]

Hospodářství

V katastrálním území obce, na hřebenech Krušných hor v nadmořské výšce 800–850 m, zhruba v prostoru mezi železničními zastávkami Měděnec a Rusová na železniční trati Chomutov–Vejprty,^[21] se nachází Farma větrných elektráren Kryštofovy Hamry.^[22] Komplex patří německé společnosti Ecoenerg Windkraft GmbH a v roce 2008, kdy byl uveden do provozu, byl s počtem 21 turbín největším větrným parkem na území České republiky, přestože vítr s dostatečnou rychlostí vane na hřebeni hor jen několik dnů v roce.^[23] Celková výška elektráren dosahuje přibližně 119 metrů.^[22] Investiční náklady se v té době pohybovaly okolo 80 milionů korun na jednu elektrárnu. Jen za první rok zkušebního provozu vyrobil park 94 tisíc megawatthodin a elektřina se prodala za 246 miliónů korun a návratnost investice ve výši 1,46 miliardy korun se tak odhadovala na sedm let. V roce 2011 byla naplánována výstava dalších čtyř strojů v lokalitách Rusová a Dolina.^[23]

Doprava

Roku 1998 byl otevřen hraniční přechod pro pěší vzdálený asi dva kilometry od vesnice,^[11] odkud k němu vede žlutě značená turistická trasa.^[24]

Společnost

Školství

Škola byla v Kryštofových Hamrech již v roce 1770 a fungovala až do roku 1971. Školní budovu postavenou roku 1838 převzala v roce 1952 posádka pohraniční stráže, a vyučování potom probíhalo v jiném domě.^[9] V devadesátých letech dvacátého století byl areál bývalé pohraniční stráže upraven na výcvikové středisko Střední policejní školy ministerstva vnitra.^[11] V roce 2018 v něm působilo odloučené pracoviště Vyšší policejní školy a Střední policejní školy MV v Praze, zaměřené na výcvikovou a vzdělávací činnosti školy a dalších složek ministerstva vnitra a policie.^[25]

Kultura

Kulturní akce organizuje Sbor dobrovolných hasičů obce Kryštofovy Hamry. V roce 2009 byla ukončena oprava střechy na kostele svatého Kryštofa a rekonstrukce věžních hodin. V tomto roce byl také zaveden do obce Kryštofovy Hamry a Černý Potok internet.

Pamětihodnosti

• U křižovatky silnic II/223 a II/224 stojí památkově chráněná socha Panny Marie z roku 1753. Původně stávala naproti hřbitovu v zaniklé Přísečnici.^[26]
• Jedinou kulturní památkou přímo ve vesnici je dům čp. 7 postavený okolo roku 1800. Má zděné přízemí, hrázděné patro s bedněnými štíty a polovalbovou střechu.^[27]
• Empírový kostel svatého Kryštofa byl postaven v letech 1829–1832. Na hlavním oltáři je obraz svatého Kryštofa z roku 1832 od malíře Josefa Führicha.^[28]
• Poblíž kostela stojí pomník Julia Fučíka, obětem fašismu a padlým za druhé světové války z roku 1958.^[11]

Odkazy

Reference

Literatura

• BINTEROVÁ, Zdena. Od Vejprt po Měděnec. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 1999. 128 s. S. 115–119. 
• Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Kryštofovy Hamry, s. 123–124. 

Související články

• Seznam větrných elektráren v Česku
• Římskokatolická farnost Kryštofovy Hamry
• Římskokatolická farnost Vejprty

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kryštofovy Hamry na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Kryštofovy Hamry v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Encyklopedické heslo Hamry v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích