Kukačka smaragdová

Jak číst taxoboxKukačka smaragdová
alternativní popis obrázku chybí
Kukačka smaragdová
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádkukačky (Cuculiformes)
Čeleďkukačkovití (Cuculidae)
Rodkukačka (Chrysococcyx)
Binomické jméno
Chrysococcyx maculatus
(Gmelin, JF, 1788)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kukačka smaragdová (Chrysococcyx maculatus) je druh kukačky obývající husté lesy Orientální oblasti. Samec je převážně smaragdově zelený s bílo-bronzovým pruhováním spodiny, samice má rezavou korunku a šíji, bílo-bronzově pruhovanou spodinu a smaragdová křídla.

Systematika

Druh popsal již německý přírodovědec Johann Friedrich Gmelin v roce 1788. Jedná se o monotypický taxon, tzn. nejsou uznávány žádné poddruhy.[2] Druhové jméno maculatus pochází z latiny, ve které znamená „skvrnitý“.[3] Podle molekulárních dat je nejbližším příbuzným této kukačky smaragdové kukačka ametystová (Chrysococcyx xanthorhynchus).[4]

Výskyt

Jedná se o kukačku Orientální oblasti, kde se vyskytuje od Himálájí po jihovýchodní Čínu a na jih přes Zadní Indii a Malajský poloostrov, Sumatru a Šrí Lanku.[5] Stanoviště druhu tvoří husté stálezelené původní pralesy, avšak vyskytuje se i v sekundárním lese. V Nepálu vystupuje až do 2500 m n. m. Jedná se o tažný druh a např. v severní Indii se vyskytuje hlavně v létě. V některých oblastech se zdržuje po celý rok.[6]

Popis

Ilustrace samce (vlevo) a samice (John Gould, ilustrace z 2. poloviny 19. století)

Jedná se o malý druh kukačky dorůstající do délky pouhých 18 cm.Tenký oční kroužek je naoranžovělý, zobák je žlutooranžový s černou špičkou. Nohy jsou olivově zelené, drápy černé. Samec i samice vypadají jinak, níže je popsáno každé pohlavní zvlášť.[5]

Samec má hlavu, krk a svrchní část těla kovově zelenou s bronzovým odleskem. Letky jsou černé s modrými konci, zespoda jsou však zakončeny bíle. Od hrdla po horní část hrudi je opeření taktéž kovově zelené s bronzovým odleskem, zbytek spodní části těla je příčně pruhován bílou a bronzovou. Spodní krovky ocasní jsou smaragdově zelené s bílými skvrnami. Duhovky samce jsou sytě červené až červenohnědé. Samice má vrchol hlavy a šíji rezavou s nevýrazným tmavým proužkováním, svrchní část těla je jinak bronzově zelená. Spodní část těla je proužkována bílou a bronzově zelenou. Duhovky samice jsou hnědé.[5]

Biologie

Většinou se vyskytuje v korunách vysokých stromů, avšak po příletu z jarní migrace ji lze zahlédnout, jak poletuje i v nižších patrech. Let je rychlý a přímý. Kukačka smaragdová se vyznačuje rychlým aktivním pohybem, kdy permanentně přeletuje z větve na větev, přičemž chytá potravu.[7] Živí se hmyzem včetně mravenců, cikád a housenek, nepohrdne ani pavouky.[6]

Hnízdění

Jedná se o hnízdního parazita. K jejím hostům potvrzeně patří strdimil karmínovoprsý (Aethopyga siparaja), strdimil rudohřbetý (Aethopyga gouldiae) nebo strdimil bělavohrdlý (Arachnothera longirostra). V Indii doba hnízdění nastává od dubna do konce července. Ptáčata kukačky patrně vytlačí mláďata hosta z hnízda.[5]

Ohrožení a početnost

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje kukačku smaragdovou za málo dotčený druh se stabilní populací. Populace je patrně na ústupu vlivem úbytku přirozených stanovišť. I přes velký areál výskytu kukačka není nikterak hojná a bývá popisována jako vzácná.[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ Turacos, bustards, cuckoos, mesites, sandgrouse. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names [online]. 2010. S. 236. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ SORENSON, Michael; PAYNE, Robert. A molecular genetic analysis of cuckoo phylogeny. In: PAYNE, Robert. The Cuckoos (Bird Families of the World). Oxford: Oxford University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 0-19-850213-3. S. 68–94. (anglicky)
  5. ↑ a b c d ERRITZØE, Johannes, et al. Cuckoos of the world. London: Christopher Helm, 2012. (Helm identification guides). ISBN 978-0-7136-6034-0. S. 337–339. (anglicky) 
  6. ↑ a b PAYNE, Robert B.; SORENSON, Michael D.; KLITZ, Karen; MEGAHAN, John. The Cuckoos. New York: Oxford university press, 2005. ISBN 0198502133. S. 385–388. (anglicky) 
  7. ↑ GRIMMETT, Richard; INSKIPP, Carol; INSKIPP, Tim. Birds of the Indian Subcontinent. Second edition. vyd. London: Christopher Helm (Helm field guides). ISBN 978-1-4081-6265-1, ISBN 978-1-4081-2763-6. S. 208. 
  8. ↑ Chrysococcyx maculatus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2018 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T22684000A130087242.en. (anglicky) 

Literatura

  • ERRITZØE, Johannes, et al. Cuckoos of the world. London: Christopher Helm, 2012. (Helm identification guides). ISBN 978-0-7136-6034-0. (anglicky) 
  • PAYNE, Robert B.; SORENSON, Michael D.; KLITZ, Karen; MEGAHAN, John. The cuckoos. New York: Oxford university press, 2005. ISBN 0198502133. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Chrysococcyx maculatus - Khao Yai.jpg
Autor: JJ Harrison (https://www.jjharrison.com.au/), Licence: CC BY-SA 3.0
Asian Emerald Cuckoo (Chrysococcyx maculatus) female, Khao Yai National Park, Pak Chong, Thailand
BirdsAsiaJohnGoVIGoul 0192.jpg
Chalcites hodgsoni = Chrysococcyx maculatus[1]