Kulomet vz. 30
| letecký kulomet vz. 30 | |
|---|---|
 Pozorovatelská varianta kulometu vz. 30 vystavená v NTM | |
| Typ | letecký kulomet |
| Místo původu |  Československo |
| Historie služby | |
| Ve službě | Československé letectvo |
| Používána | 1930 – 50. léta |
| Války | druhá světová válka |
| Historie výroby | |
| Konstruktér | František Myška |
| Navrženo | 1930 |
| Výrobce | Česká zbrojovka, a.s. Praha, závod Strakonice |
| Výroba | 1930-1941 |
| Vyrobeno kusů | 6484 |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 10,4 kg (synchronizovaný s pásem) 11,95 kg (pozorovatelský s diskovým zásobníkem) |
| Délka | 1 027 mm (synchronizovaný) 1 189 mm (pozorovatelský) |
| Délka hlavně | 665 mm |
| Typ náboje | 7,92 × 57 mm Mauser |
| Ráže | 7,92 mm |
| Princip střelby | krátký zákluz hlavně |
| Závěr | pákové uzamčení[1] |
| Kadence | 900-1000 ran/min |
| Úsťová rychlost | 860 m/s |
| Zásobování municí | diskový zásobník na 70 nábojů, či podavač nábojového pásu až 500 nábojů (pozorovatelský a věžový), pás až 450 nábojů (synchronizovaný, či křídelní nesynchronizovaný) |
Kulomet vz. 30 byl letecký kulomet vyráběný v závodě Česká zbrojovka, akciová společnost Praha ve Strakonicích. Zbraň byla sériově produkována také ve zbrojovce v Uherském Brodě. Jednalo se o početně nejvýznamnější typ automatické palné zbraně ve výzbroji Československého letectva v 30. letech 20. století.[1]
Nelze jej zaměňovat s lehkým kulometem ZB 30, který Československá armáda nikdy nezavedla do výzbroje a sloužil pouze pro vývoz.
Vznik a vývoj
Kulomet zkonstruoval František Myška. Česká zbrojovka závod Strakonice se nejdříve zabývala úpravou leteckých kulometů Vickers a Lewis na náboj 7,92 × 57 mm Mauser, z nichž později odvodila zbraň vlastní konstrukce. Hlavním odběratelem byla Československá armáda, která k březnu 1939 disponovala 4825 kusy zbraně.[2] Menší dodávky byly objednány do Estonska, Řecka a Íránu.[3] Po záboru Československa používal Wehrmacht tyto kulomety v polním postavení pro protileteckou obranu.
Konstrukce
Zbraň funguje na principu impulsu výstřelu s krátkým zákluzem hlavně a je vzduchem chlazená. Uzamčení závěru bylo založeno na principu kloubového mechanismu podobného funkčním cyklům kulometů Maxim a Vickers.[1] Kulomet se vyráběl ve dvou hlavních verzích – pilotní verzi (palubní zbraň synchronizovaná pro střelbu okruhem vrtule, či nesynchronizovaná pro umístění v křídle) s nábojovým pásem limitovaným pouze velikostí nábojové schránky (např. Avia B-135 měla schránky pro až 450 nábojů / kulomet), a pozorovatelské verzi s diskovým zásobníkem, odvozeným z kulometu Lewis na 70 nábojů, či podavačem nábojového pásu ze schránek nejrůznější velikosti (mezi 300 až 500 náboji), vyráběné i ve zdvojené verzi.[4]
Letadla užívající kulomet vz. 30
- Aero A-101
- Aero Ab-101
- Aero A-102
- Aero MB-200
- Avia B-34
- Avia B-534
- Avia B-634
- Avia B-35
- Avia B-135
- Avia B-71
- Letov Š-328
- Letov Š-331 (1 prototyp)
- Letov Š-528
Reference
- ↑ a b c POPELÍNSKÝ, Lubomír; KODEŠ, Vladimír. Střelecká a raketová výzbroj letadel. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1997. 288 s. ISBN 80-206-0531-2. Kapitola 2.2.3 Výzbroj čs. vojenského letectva, s. 49–54.
- ↑ Stav zbrojního materiálu ke dni 18. 3. 1939 [online]. vojenstvi.cz, rev. 2004-12-05 [cit. 2018-01-11]. Dostupné online.
- ↑ VLADIMÍR, Francev. Československé zbraně ve světě: V míru i za války. [s.l.]: Grada Publishing a.s. 217 s. Dostupné online. ISBN 9788024797663. Google-Books-ID: IF98CgAAQBAJ.
- ↑ KROUŽEK, Michal. Letecký kulomet vzor 30 ráže 7,92 mm - Vojsko.net. www.vojsko.net [online]. [cit. 2017-12-24]. Dostupné online.
Literatura
- POPELÍNSKÝ, Lubomír; KODEŠ, Vladimír. Střelecká a raketová výzbroj letadel. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1997. 288 s. ISBN 80-206-0531-2. Kapitola 2.2.3 Výzbroj čs. vojenského letectva, s. 49–54.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kulomet vz. 30 na Wikimedia Commons - Kulomet vz. 30, vz. 30 (pozorovatelský) a vz. 30 (pilotní) na www.valka.cz
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Avron, Licence: CC0
Czechoslovakian aircraft machine gun: letecký kulomet vz. 30