Kulový blesk (film)

Kulový blesk je česká filmová komedie, kterou natočili režiséři Ladislav Smoljak a Zdeněk Podskalský v roce 1978. U Ladislava Smoljaka jde o jeho režijní debut.^[1] Film vypráví příběh o „největší akci v dějinách stěhování“, dvanáctisměně bytů v Praze.

Dr. Radosta na žádost zájemců o výměnu bytů v Praze organizuje dvanáctisměnu, kterou nazval „Kulový blesk“, neboť měla proběhnout rychle, energicky a naráz. Z řad zájemců o výměnu mu pomáhají pan Knotek jako jeho pobočník a Ing. Severín, který má spolehlivé osobní auto včetně podomácku vyrobených airbagů, jako spojka. Aby bylo možné „největší akci v dějinách stěhování“, jak podnik jeho organizátor označuje, zrealizovat, přeobjedná dr. Radosta bez vědomí snoubenců svatbu staršího páru Flieger a Opatrná na jiný termín a místo, neboť musejí být manželi již před uskutečněním směny. Z tohoto důvodů musí původního svědka ženicha zastoupit pan Knotek. Svatební veselí vyústí v noční nácvik stěhování, který organizuje opilý Knotek a po kterém zejména akurátní inspektor Drahota chce od směny odstoupit. Dr. Radosta ho přesvědčí, aby mezi účastníky zůstal, a pan Knotek se musí všem za noční vyrušení osobně omluvit.

Knotkovým poslední dny před stěhováním komplikuje paní Jechová, která ačkoliv původně proti jejich bytu neměla žádné výhrady, dodatečně od nich vymůže pračku, protože v domě není prádelna, a také výměnu sklepa, který nebude příliš daleko a hluboko. Výměna sklepa s neoblíbeným sousedem Klabouchem však pro pana Knotka představuje také pracnou vzájemnou výměnu jejich uhlí. Paní Jechová překvapivě chválí půdu v domě, když se Knotkovi i zde báli další komplikace.

Bezproblémový není ani samotný průběh stěhování. Nejdříve se zdá, že celou akci zhatí paní Jechová, která se odmítá kvůli vzpomínkám na zemřelého manžela vystěhovat. Nakonec se ale nechá přesvědčit. Další komplikaci představuje starý operní mistr Bílek, kterého Knotkovi nemohou probudit a domnívají se, že zemřel. Pokud by byl mrtev, nemohla by se směna uskutečnit, neboť by se z bytu dobrovolně nevystěhoval. Proto se spolu s dr. Radostou rozhodnou tělo mistra Bílka zakryté peřinami na divanu přestěhovat do nového bytu a předstírat, že zemřel až tam. Předmětný divan si od mistra Bílka však již dříve zakoupil sběratel starožitností MUDr. Ječný a domáhá se jeho vydání. Nejdříve se mu snaží údajnou smrt mistra Bílka zatajit, avšak MUDr. Ječný se nenechá odbýt. Po rozbalení divanu zjistí, že došlo k záměně nábytku za podobný kus dvojice Flieger a Opatrná. Spěchají na místo, kam byl přestěhován druhý divan, aby nikdo jiný peřiny nerozbalil. Nakonec se však zjistí, že mistr ve skutečnosti nezemřel, že pouze tvrdě spal po celonočním balení. Celá dvanáctisměna tedy zdárně proběhne. Během závěrečných titulků pak vidíme, jak dr. Radosta plánuje další akci, tentokrát čtyřiadvacetisměnu, pod názvem „Kulový blesk II“ (přičemž jména na diagramu patří členům štábu).

Zdeněk Svěrák v rozhovoru uvádí, že inspirací pro film o hromadném stěhování bylo vyprávění literárního vědce a přítele Vladimíra Karfíka, jenž byl součástí náročné čtyřsměny, kterou organizoval člen Akademie věd. To vedlo Svěráka se Smoljakem k myšlence o deseti- či dvanáctisměně. Zdeněk Svěrák přiznává, že má tento film velmi rád, je veselý i smutný, zkrátka bravurně natočená hořká komedie. Zároveň by některé scény (na nichž lpěl zejména Ladislav Smoljak) vystřihl, např. scénu osamoceného klavíru, kde ze zdi mizí obrázky nebo couvání stěhovacího vozu do průjezdu. Snímek dle něj stojí především na výkonu Rudolfa Hrušínského, jenž dokonale pochopil roli dr. Radosty.^[2]

Při úvaze o komplikacích pro stěhování padl i návrh na úmrtí, nicméně se do filmu nedostal, snímek by to negativně zatížilo. Čili ve filmu to pouze vypadá, že jedna z postav zemře (Bílek). Obdobná situace je i ve filmu Na samotě u lesa, kde se také jeví, že pan Komárek skonal, což se však nestane.^[2]

Ladislav Smoljak vzpomíná na film Kulový blesk s velkou nostalgií (byl jeho prvním režisérským počinem). Ten byl nejprve nabídnut k natočení Zdenkovi Podskalskému, který řekl, že se na režii bude podílet i Smoljak, přičemž Smoljaka reálně nechal točit samotného. Ladislav Smoljak vyzdvihuje mimo Rudolfa Hrušínského i Miladu Ježkovou (která hrála mj. ve filmech Miloše Formana). Kameraman Ivan Šlapeta měl nápad využít podoby L. Smoljaka s Albertem Einsteinem. Nechal pověsit na stěnu plakát Einsteina a natočil záběr, kdy kamera sjíždí z plakátu na L. Smoljaka. Film měl u publika úspěch, protože téma stěhování a problémy s ním spjaté je mezi obyvatelstvem dobře známo. Ladislav Smoljak jej viděl znovu cca 2–3 roky po premiéře na festivalu v Novém Městě nad Metují, kde vyhrál. Při promítání režisér pohoršil jednoho kritika, který se divil, že se směje vlastnímu filmu. Natolik byl pan Smoljak se svým režijním debutem spokojen.^[1]

Daniela Kolářová si scénář filmu zamilovala a pochvalovala si i uvolněnou atmosféru natáčení. Scénáři přitom hrozilo, že nemusel být schválen. D. Kolářová se většinou nedívá na filmy, v nichž účinkovala, Kulový blesk je výjimka. Bylo to pro ni jedno z nejpříjemnějších filmových natáčení.^[3]

Ve filmu se jako jeden z vynálezů ing. Severína objevuje i airbag, dokonce i v akci. V době vzniku scénáře už sice existoval, ale prakticky se používal pouze u několika luxusních modelů zahraničních aut. Sám Zdeněk Svěrák v diskusi na svých stránkách uvádí, že tehdy neměli ani tušení, co světové automobilky chystají a tak můžeme s trochou cimrmanovského humoru tvrdit, že jej tandem Smoljak + Svěrák nezávisle na světě vynalezl.^[zdroj?]

Poznámka k dvojímu režisérství Zdeněk Podskalský + Ladislav Smoljak: Tehdy bylo ve Filmových studiích Barrandov zvykem, že začínající režisér natáčí svůj první celovečerní film pod „režijním dohledem“ některého ze zkušenějších režisérů. Teprve potom byl připuštěn k samostatné práci. Většinou ale šlo pouze o formální dohled, kolegiální Podskalský prakticky nezasahoval do Smojlakových vizí. Stejná situace nastala i u jiných filmů, např. Jakub režisérky Jaroslavy Vošmikové.

Role Vladimíra Knotka byla nejdříve nabídnuta Miloni Čepelkovi (herci Divadla Járy Cimrmana). Ten však roli ve filmu odmítl. Na rozdíl od jiných ale o nabídce silně uvažoval.

• Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak: Filmové komedie Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka, Kruh, Hradec Králové 1991, ISBN 80-7031-504-0
• Miloň Čepelka, Aleš Palán: Nedělňátko aneb s Cimrmanem v zádech, Vyšehrad, Praha, 2017

• Kulový blesk ve Filmovém přehledu
• Kulový blesk v Internet Movie Database (anglicky)
• Filmová místa.cz: Kulový blesk