Kultura s lineární keramikou

Kultura s lineární keramikou je pravěká neolitická kultura rozšířená ve střední Evropě v 6. tisíciletí př. n. l., nazvaná podle charakteristické výzdoby nádob rovnými či zavinutými čarami. Její nositelé byli vůbec prvními zemědělci na území dnešních Čech a Moravy. Ve starší literatuře bývala označována jako volutová keramika. Používá se pro ni zkratka LnK nebo mezinárodní zkratka LBK z německého Linearbandkeramik.

Rozšíření

Kultura se postupně rozšířila na rozsáhlé území od dolního Porýní a severní Francie na západě až po Dněpr na Ukrajině na východě. V Čechách pozvolna přechází v kulturu s vypíchanou keramikou, zatímco Morava se dostává do sféry kultury lengyelské.

Ve střední Evropě osídlili nositelé kultury s lineární keramikou především nejúrodnější oblasti kolem řek, zatímco původní mezolitičtí lovci a sběrači se stáhli do méně úrodných regionů ve vyšších nadmořských výškách a obě společenství existovala po delší dobu paralelně vedle sebe.^[1]

Kultura s lineární keramikou se dělí na dvě větve:

východoslovenská (alföldská) – kultura s východní lineární keramikou
západní větev – Kultura se západní lineární keramikou

Genetický původ

Podle moderních genetických výzkumů se jednalo o potomky neolitických zemědělců z Anatolie, kteří se do Evropy začali stěhovat před 9000 lety během neolitické revoluce v zemědělství. Geneticky měli nejblíž k současným obyvatelům jižní Evropy, například Sardincům a Baskům.^[2]

Moderní Češi jsou přibližně z jedné třetiny genetickými potomky neolitických zemědělců, kteří ve střední Evropě vytvořili kulturu s lineární keramikou, a to především po mateřské linii.^[3]