Kulturní liberalismus

Kulturní liberalismus je politicko-sociologický směr, pro který je charakteristická svoboda a právo jednotlivce na přijmutí či odmítnutí veškerých kulturních norem dle svého uvážení. Jako takový je přirozenou větví liberalismu a má blízko k liberalismu politickému či sociálnímu.

Říká, že z důvodu obrovské rozmanitosti a rozdílnosti kultur, tradic a obyčejů po celém světě by společnost ani stát neměly jednotlivcům předepisovat žádné vzorce chování, pokud tyto vzorce nezasahují do práv a svobod ostatních. Jednotlivci tak podle kulturních liberálů mají výsostné právo na náboženské vyznání, rozmanité kulturní tradice včetně svateb či rozvodů, sexuální orientaci, vlastní názorové přesvědčení a další prvky vlastní kulturní identity.^[1] Tato práva jsou, stejně jako povinnost nepřekračovat tímto jednáním práva jiných, zakořeněna ve Všeobecné deklaraci lidských práv.^[2] Aby však společnost fungovala, musejí být vzájemná tolerance a respekt k individuálním svobodám ve společnosti spojeny s pocitem sociální spravedlnosti mezi jednotlivými články.^[3]

Proti tomuto směru se staví kulturní konzervativci, kteří úplnou svobodu kulturních norem odmítají a kladou důraz na zachování tradičních kulturních hodnot národa nebo jiné kulturně homogenní entity.^[4] Názorové odlišnosti kulturních liberálů s kulturními konzervativci se stávají zdrojem tzv. kulturních válek.

V 19. století se touto problematikou začal zabývat velšský levicový intelektuál Raymond Henry Williams. Ve své publikaci Culture and Society se zaměřil na pojetí kultury.^[5] Wiliams patřil do tzv. Birminghamské školy, která se zabývala kulturními studiemi. Mezi její členy patřili také Stuart Hall, Herbert Richard Hoggart nebo Graeme Turner, z nichž většina byli levicově smýšlející přispěvatelé časopisu New Left Review. Na Williamse postupně navázali novými otázkami.^[6]

V osmdesátých letech se tematikou kultur začalo kromě kulturologie zabývat více vědních disciplín. Pojem kultura se postupně dostal do popředí. Svůj podíl na tom měl i rozmáhající se proces globalizace, kdy se jednotlivé kultury začaly postupně propojovat. Světová populace za začala více mísit i díky stále častější migraci obyvatelstva. To s sebou přineslo mnoho různých problémů, jak zařídit soužití různých kultur na území jednoho státu a jejich vzájemnou toleranci. Otázka kulturního liberalismu se dostala na politickou úroveň a především od devadesátých let je z ní velmi diskutované celospolečenské téma.

U kulturního liberalismu v současném světě pozorujeme progresivní tendence. Jedním z hlavních ukazatelů toho je stoupající počet států, ve kterých zákony umožňují uzavření svazku mezi osobami stejného pohlaví. Spouštěcím článkem procesu změn se stalo Dánsko v roce 1989,^[7] ve Spojených státech je dnes uzavření stejnopohlavního manželství legální ve 35 státech a v Česku dochází k uzavírání registrovaného partnerství od roku 2006.^[8]

K tomuto tématu se váže problematika výchovy dětí v gay a lesbických rodinách. Adopce nebo pěstounská péče je pro gaye a lesbické ženy povolena téměř ve všech státech, kde funguje uzavírání stejnopohlavního manželství,^[9] ale povoluje se i v mnoha státech, které toto manželství zakazují. V Česku se může o individuální adopci ucházet kdokoliv, nehledě na jeho sexuální orientaci. Osobám v registrovaném partnerství český zákon osvojení dítěte zakazoval, a to do roku 2016,^[10] kdy byl nálezem Ústavního soudu zrušen.^[11]

Dalším progresivním krokem je legalizace měkkých drog, konkrétně marihuany. K první legalizaci distribuce, pěstování a užívání marihuany došlo v roce 2013 v Uruguayi,^[12] její přímý prodej bude ale podle slov prezidenta Josého Mujicy do roku 2015 pozastaven.^[13] Přeměnou právních předpisů k plné legalizaci prošly i americké státy Colorado a Washington a v dalších zemích byly zavedeny zákony o lékařském užití marihuany.^[14] V Česku byl tento zákon prezidentem Václavem Klausem podepsán v únoru roku 2013.^[15]

Termín kulturní válka odkazuje k souboji mezi kulturním liberalismem a kulturním konzervatismem a tradicionalismem. Debaty se vedou nad celospolečenskými tématy, jakými jsou potraty, eutanazie nebo stejnopohlavní manželství.

K nejvýznamnějším kulturním sporům o budoucím uspořádání některých aspektů ve společnosti patří události 90. let ve Spojených státech amerických. Profesor sociologie na Univerzitě ve Virginii James Davison Hunter otevřel v roce 1991 svou knihou Culture Wars: The Struggle to Define America diskuzi nad některými tématy, která silně polarizovala americkou společnost, jako potraty, držení zbraní, odluka církve a státu, legalizace měkkých drog a homosexualita.^[16] V návaznosti na tuto knihu se v americké společnosti vedla diskuze o další kulturní liberalizaci společnosti. Významným odpůrcem rozsáhlejších progresivistických změn byl kandidát na prezidenta Pat Buchanan,^[17] který je v současnosti stále jedním z hlavních představitelů tradicionalistické frakce v Republikánské straně.^[18]

V České společnosti dochází k souboji mezi kulturními liberály a konzervativci při každoročním pořádání festivalu LGBT komunity Prague Pride. Tradičně proti němu vystupuje konzervativní Akce D.O.S.T.^[19]

• BAUMLE, Amanda K. International handbook on the demography of sexuality. New York: Springer, 2013, 435 s. ISBN 978-940-0755-116. Dostupné online.
• GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999, 594 s. ISBN 80-7203-124-4.
• HUNTER, James Davison. Culture wars: the struggle to define America. New York: BasicBooks, 1991, xiii, 416 s. ISBN 0-465-01533-6. Dostupné online. Archivováno 6. 3. 2016 na Wayback Machine.
• KELLER, Jan. Úvod do sociologie. 5. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2004, 204 s. ISBN 80-86429-39-3.

• Kulturní konzervatismus
• Liberalismus
• Sociální liberalismus

• Interaktivní mapa s informacemi o právech gayů a lesbických ženv jednotlivých evropských zemích na stránkách ILGA Europe (anglicky)