Kupferron

Kupferron
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Obecné
Systematický názevN-nitrosofenylhydroxylamin amonný
Sumární vzorecC6H9N3O2
Vzhledsvětle žluté až hnědé krystaly[1]
Identifikace
Registrační číslo CAS135-20-6
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)205-183-2
PubChem2724103
SMILESO=NN([O-])c1ccccc1.[NH4+]
InChI1S/C6H5N2O2.H3N/c9-7-8(10)6-4-2-1-3-5-6;/h1-5H;1H3/q-1;/p+1
Vlastnosti
Molární hmotnost155,15 g/mol
Teplota tání163,5 °C (436,6 K)[1]
Rozpustnost ve voděrozpustný[1]
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech		rozpustný v ethanolu a dimethylsulfoxidu[1]
Bezpečnost
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
[1]
Nebezpečí[1]
H-větyH301 H315 H319 H335 H351[1]
P-větyP201 P202 P261 P264 P270 P271 P280 P281 P301+310 P302+352 P304+340 P305+351+338 P308+313 P312 P321 P330 P332+313 P337+313 P362 P403+233 P405 P501[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kupferron je označení soli konjugované zásady N-nitroso-N-fenylhydroxylaminu (NH4[C6H5N(O)NO]). Používal se jako činidlo ke komplexaci kovových iontů v kvalitativní analýze. Anion se váže na kationty kovů přes dva atomy kyslíku za vzniku pětičlenných chelátových cyklů.

Příprava a tvorba komplexů

Kupferron se připravuje z fenylhydroxylaminu a zdroje NO+:[2]

C6H5NHOH + C4H9ONO + NH3 → NH4[C6H5N(O)NO] + C4H9OH

Jako bidentátní monoaniontový ligand vytváří CU− podobné komplexy jako acetylacetonát. Příklady komplexů jsou Cu(CU)2, Fe(CU)3 a Zr(CU)4.[3][4][5]

Odkazy

Externí odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cupferron na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h Cupferron. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ C. S. Marvel. Cupferron. Organic Syntheses. 1925, s. 19. DOI 10.15227/orgsyn.004.0019. 
  3. ↑ Y. Elerman; O. Atakol; I. Svoboda; M. Geselle. Bis(cupferronato)copper(II), [Cu(C6H5N2O2)2]. Acta Crystallographica Section C Crystal Structure Communications. 1995, s. 1520–1522. DOI 10.1107/S0108270195002770. 
  4. ↑ D. Van Der Helm; L. L. Merritt; R. Degeilh; MacGillavry. The crystal structure of iron cupferron Fe(O2N2C6H5)3. Acta Crystallographica. 1965, s. 355–362. DOI 10.1107/S0365110X65000816. 
  5. ↑ Wanda Mark; Ulf Aava; A. Haaland; Dag Resser; S. E. Rasmussen; Erling Sunde; Sørensen. The Crystal Structure of Zirconium Cupferrate, Zr(C6H5N2O2)4. Acta Chemica Scandinavica. 1970, s. 1398–1414. DOI 10.3891/acta.chem.scand.24-1398. 

Média použitá na této stránce