Kur zelený

Jak číst taxoboxKur zelený
alternativní popis obrázku chybí
Kohout
Slípka
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádhrabaví (Galliformes)
Čeleďbažantovití (Phasianidae)
Rodkur (Gallus)
Druhkur bankivský (G. gallus)
Binomické jméno
Gallus varius
Shaw, 1798
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kur zelený (Gallus varius) je zástupce čeledi bažantovití, jeden ze 4 druhů rodu Gallus, do kterého patří i kur domácí. Je endemit Indonésie, kde je poměrně běžný.

Systematika

Kladogram zachycující vztahy v rámci rodu Gallus[2][3]

Gallus 

kur SonneratůvGallus sonneratii

kur srílanskýGallus lafayettii

kur bankivskýGallus gallus

kur zelenýGallus varius

Druh popsal anglický přírodovědec George Shaw v roce 1798 jako Phasianus varius.[4] Jedná se o monotypický taxon, tzn. netvoří žádné poddruhy.[5] Rodové jméno gallus pochází z latiny a znamená „kur“; druhové jméno varius znamená latinsky „rozmanitý“, „různý“, „pestrý“ nebo „strakatý“.[6]

Kur zelený je jeden ze 4 zástupců rodu Gallus, česky kur (český název kur se nicméně používá pro více rodů). Podle genetických studií se kur zelený z této linie vydělil jako první. Následoval nejbližší příbuzný kura zeleného kur bankivský (Gallus gallus), jehož domestikovaná forma je kur domácí (Gallus gallus f. domestica). Sesterskou skupinou ke kurovi bankivskému je pak klad tvořený kurem Sonneratovým (Gallus sonneratii) a kurem srílanským (Gallus lafayettii). I přes to, že kur domácí je primárně domestikovanou formou kura bankivského, ostatní kurové z rodu Gallus včetně kura zeleného také přispěli do genetického fondu kura domácího.[2][3] V Indonésii se nachází poměrně velké množství hybridů kohoutů kurů zelených a slípek kura domácího. První generace těchto hybridů se nazývá bekisar. Tito hybridi v minulosti zmátli evropské ornitology, kteří je nejednou popsali jako nové druhy.[4]

Rozšíření a populace

Kur zelený je endemický k Indonésii, konkrétně se vyskytuje na ostrovech Jáva, Madura, Bawean, Bali, Kangeanské ostrovy, Malé Sundy, Lombok, Sumbawa, Komodo, Rinca, Flores, Besar, Paloe, Alor a Sumba.[7] Celková populace není známa, druh je ve vhodných biotopech popisován jako místně běžný.[8]

Popis

Kohout kura zeleného při ranním kokrhání

Stejně jako kur domácí, i kur zelený se vyznačuje silným pohlavním dimorfismem. Zatímco samci jsou velcí s velmi nápadným pestrobarevným opeřením a laloky na hlavě, samice jsou menší a povětšinou hnědé, nenápadné. Obě pohlaví mají narůžovělé nohy, i když u samce se v době hnízdění barví do ruda. Jak samec, tak samice mají žluté duhovky.[7]

Většina opeření samce je černozelená s výrazným iridiscentním odleskem. Peří na hlavě, krku a šíji je černé s modrozeleným lemováním. Dominantu hlavy tvoří neozubený hřeben a pouze jeden krční lalok.[7] Hřeben je u hlavy zelený, ve střední části přechází do fialova u okrajů je rudý. Krční lalok je u báze červený se světle žlutou skvrnou, u okrajů je modrý a fialový.[9] Hřbet a kostřec jsou leskle modročerné s dlouhými závěsy se žlutým lemováním. Ocas je leskle modročerný. Spodina je bledě černá. Nohy mají ostruhy. Samec dosahuje délky 65–75 cm, křídlo je dlouhé 220–245 mm, ocas 320–330 mm, běhák 70–75 mm, váha se pohybuje kolem 670–1450 g.[7]

Samice má hřeben i krční laloky silně zredukovány až se zdá, že úplně chybí. Většina opeření je bledě hnědá s občasným tmavším a žlutohnědým flekováním. Hrdlo je do běla. Samice měří kolem 42–46 cm, křídlo je dlouhé kolem 180–195 mm, ocas 115–126 mm, běhák 63–72 mm; váží kolem 485–1050 g. Nedospělí jedinci silně připomínají samice, přičemž mladí kohouti se oblékají do adultního šatu dospělců během první zimy.[7]

Biologie

Kohout kura zeleného (vpravo) a kura bankivského

Vyskytuje se na otevřených stanovištích jako jsou savany, travnaté plochy, lesní okraje či nížinaté lesy. Nevyhýbá se ani plantážím nebo okrajům hustě obydlených sídel. Preferuje spíše nížiny, může se však vyskytovat i velkých nadmořských výškách do 3000 m n. m.[7] Většinou se vyskytují samostatně nebo v malých skupinkách. Nejčastěji je lze spatřit časně zrána nebo večer, kdy se krmí hmyzem a semeny, většinu ostatního dne zůstávají skrytí ve vegetaci.[10][9] V zajetí přijímají i ovoce, obilniny, čerstvé zelené listy, žížaly či bobule.[9]

Samec kokrhá tří notovým trojslabičným ča-au-auk nebo čou-a-áár, dále pomalým uok-uok-uok. Samice vydává rázné kok-kok-kok.[10]

Hnízdění

Jedná se patrně o monogamní druh. Hnízdní období nastává zhruba mezi červnem až listopadem, kdy se v přírodě vyskytuje dostatek potravy.[9] Hnízdo je jen mělký důlek přímo na zemi mezi hustou vegetací, občas i výše ve vhodné vegetaci jakou je střed kapradin.[9] Snáška je patrně 3–4 žlutohnědá vejce.[7] V zajetí samice klade i 40 vajec za rok.[9] Inkubace v zajetí trvá 21 dní.[7][9]

Vztah k lidem

Jak už bylo řečeno, křížencům kohouta kura zeleného a kura domácího se v Indonésii říká bekisar. Odchov těchto kříženců má v Indonésii dlouhou tradici, která patrně začala na Kangeanských ostrovech. V minulosti bývali hybridní slípky většinou usmrceny a pouze samci byli ponecháni. Bekisarové byli ceněni pro svůj barvitý hlasitý hlas, který je pro každého jednotlivce unikátní. Tento rys byl používán některými indonéskými mořeplaveckými kulturami, kteří s sebou brali bekisary na lodě, kde je uchovávali v bambusových klecích a využívali jejich barvitý, velmi hlasitý hlasový projev nesoucí se i přes ty nejdrsnější podmínky na moři pro komunikaci s ostatními loděmi. Bekisarové jsou dodnes na Jávě v oblibě pro svůj líbezný hlas.[4]

Kur zelený je chován v několika zoologických zahradách.[11]

Odkazy

Reference

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. a b LAWAL, Raman Akinyanju; MARTIN, Simon H.; VANMECHELEN, Koen. The wild species genome ancestry of domestic chickens. BMC Biology. 2020-02-12, roč. 18, čís. 1, s. 13. Dostupné online [cit. 2022-11-25]. ISSN 1741-7007. DOI 10.1186/s12915-020-0738-1. PMID 32050971. (anglicky) 
  3. a b ERIKSSON, Jonas; LARSON, Greger; GUNNARSSON, Ulrika. Identification of the Yellow Skin Gene Reveals a Hybrid Origin of the Domestic Chicken. PLOS Genetics. 29. 2. 2008, roč. 4, čís. 2, s. e1000010. Dostupné online [cit. 2022-11-25]. ISSN 1553-7404. DOI 10.1371/journal.pgen.1000010. PMID 18454198. (anglicky) 
  4. a b c GROUW, Hein van; DEKKERS, Wim. Various Gallus varius hybrids: variation in junglefowl hybrids and Darwin's interest in them. Bulletin of the British Ornithologists’ Club. 2019-12, roč. 139, čís. 4, s. 355–371. Dostupné online [cit. 2022-11-28]. ISSN 0007-1595. DOI 10.25226/bboc.v139i4.2019.a9. (anglicky) 
  5. Pheasants, partridges, francolins [online]. IOC Wordlist v12.2, 2022 [cit. 2022-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 170, 398. 
  7. a b c d e f g h MADGE, Steve; MCGOWAN, Phil. Pheasants, partidges and grouse: a guide to the pheasants, partridges, quails, grouse, guineafowl, buttonquails and sandgrouse of the world. London: Christopher Helm Publishers, 2010. ISBN 978-0-7136-3966-7. S. 296–297. (anglicky) 
  8. Gallus varius [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2018: e.T22679213A131905483, 2018 [cit. 2021-11-20]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T22679213A131905483.en. (anglicky) 
  9. a b c d e f g JOHNSGARD, Paul A. The pheasants of the world. Oxford [Oxfordshire]: Oxford University Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0198571852. S. 113-116. (anglicky) 
  10. a b ARLOTT, Norman. Birds of the Philippines, Sumatra, Java, Bali, Borneo, Sulawesi, the Lesser Sundas and the Moluccas. London: William Collins, 2018. ISBN 9780008102401. S. 39. (anglicky) 
  11. Green junglefowl (Javan junglefowl) [online]. Zootierliste [cit. 2022-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • ARLOTT, Norman. Birds of the Philippines, Sumatra, Java, Bali, Borneo, Sulawesi, the Lesser Sundas and the Moluccas. London: William Collins, 2018. ISBN 9780008102401. S. 39. (anglicky) 
  • JOHNSGARD, Paul A. The pheasants of the world. Oxford [Oxfordshire]: Oxford University Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0198571852. S. 113-116. (anglicky) 
  • MADGE, Steve; MCGOWAN, Phil, 2010. Pheasants, partidges and grouse: a guide to the pheasants, partridges, quails, grouse, guineafowl, buttonquails and sandgrouse of the world. London: Christopher Helm Publishers. ISBN 978-0-7136-3966-7. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
A hand-book to the game-birds (1895) (14755547305).jpg
Autor: Internet Archive Book Images, Licence: No restrictions

Identifier: handbooktogamebi02ogil (find matches)
Title: A hand-book to the game-birds
Year: 1895 (1890s)
Authors: Ogilvie-Grant, W. R. (William Robert), 1863-1924
Subjects: Game and game-birds Upland game birds
Publisher: London : W.H. Allen & Co.
Contributing Library: American Museum of Natural History Library
Digitizing Sponsor: Biodiversity Heritage Library

View Book Page: Book Viewer
About This Book: Catalog Entry
View All Images: All Images From Book
Click here to view book online to see this illustration in context in a browseable online version of this book.

Text Appearing Before Image:
ts. I do not know for certain whether the species is poly-gamous or monogamous, but from what I have observed Ishould think the latter; for although the male does not, Ibelieve, assist in incubation, yet when the chicks are hatched,he is often to be found in company with his mate and littleones. These birds are, I believe, quite untamable, even whenreared from the egg, and though in the latter case they maynot be so wild as those captured in maturity, they never takekindly to domestic life, and avail themselves of the firstopportunity for escaping. It is needless to say that they can-not easily be induced to breed in captivity. I have known theexperiment tried time after time unsuccessfully. Nest.—Like that of the Red Jungle-Fowl. The period ofincubation appears to vary much in different localities, eggshaving been found from October to June. Eggs.—Vary much in shape and colour, the extreme typesbeing a long oval with fine shell, and a broad oval conspicuously PLATE X. ^^<-t^ ^
Text Appearing After Image:
JAVAN JUNGLE-FOWL. tllli JUNHLK-FOWL. 59 pitted all over with pores. The colour varies from pale creamy-white to rich brownish-buff. Every intermediate form between these two types can be found. Average measure-ments, 1*84 by 1*38 inch. IV. THE JAVAN JUNGLE-FOWL. GALLUS VARIUS. r/iasianus vanies, Shaw and Nodder, Nat. Misc. x. pi. 353.Gallus varius, I^Uiot, Monogr. Phasian. ii. pi. 35 (1872); Ogilvie-Grant, Cat. B. Brit. Mus. xxii. p. 352 (1893).Gallus furcaius^ Temm. Pig. et Gall. ii. p. 261 (1813); iii. p. 662 (1815); id., PI. Col. V. pi. iv. (No. 483) (1829); J. E. Gray, 111. Ind. Zool. i. pi. 43, fig. 2 (1830-32).Gallusjava?uais, Horsf. Tr. Linn. Soc. xiii. p. 185 (1822).(Plate XXVI.) Adult Male.—Easily recognised from the three species pre-viously mentioned by having the luargin of the comb entire^and a smgle wattle down the middle of the throat. Back ofthe neck and upper mantle covered with short square-tippedfeathers^ purplish-blue, edged with greenish-bronze ; lowermantle go

Note About Images

Please note that these images are extracted from scanned page images that may have been digitally enhanced for readability - coloration and appearance of these illustrations may not perfectly resemble the original work.
AYAM HUTAN HIJAU.jpg
Autor: I Nyoman Suantara, Licence: CC BY-SA 4.0
Male green junglefowl (Gallus varius) in West Bali National Park, Bali, Indonesia.
Green Junglefowl and Red Junglefowl - Meru Bethiri - East Java MG 6597 (29809208915).jpg
Autor: Francesco Veronesi from Italy, Licence: CC BY-SA 2.0
A rare sighting of the two species of junglefowl together : red junglefowl is more rare in Java
Morning Singer.jpg
Autor: Panji Gusti Akbar, Licence: CC BY-SA 4.0
Green junglefowl a.k.a. Javan junglefowl (Gallus varius), West Bali National Park
Gallus varius Hardwicke.jpg
« Gallus furcatus » = Gallus varius (Green Junglefowl) - female