Kurumi Naraová
Kurumi Naraová 奈良くるみ | |
---|---|
Kurumi Naraová ve Wimbledonu 2017 | |
Stát | Japonsko |
Datum narození | 30. prosince 1991 (31 let) |
Místo narození | Minó, Ósaka, Japonsko |
Bydliště | Kawaniši, Hjógo, Japonsko |
Výška | 155 cm |
Hmotnost | 52 kg |
Profesionál od | dubna 2009 |
Držení rakety | pravou rukou; bekhend obouruč |
Výdělek | 2 101 434 USD |
Tenisová raketa | Srixon Dunlop |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 357–299 |
Tituly | 1 WTA, 5 ITF |
Nejvyšší umístění | 32. místo (18. srpna 2014) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 3. kolo (2014) |
French Open | 2. kolo (2014, 2015, 2016, 2017) |
Wimbledon | 2. kolo (2010, 2014, 2015, 2016) |
US Open | 3. kolo (2013, 2017) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 49–69 |
Tituly | 0 WTA, 3 ITF |
Nejvyšší umístění | 109. místo (2. května 2016) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2015, 2016, 2017) |
French Open | 1. kolo (2014, 2015, 2017) |
Wimbledon | 2. kolo (2015) |
US Open | 2. kolo (2014) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 27. září 2017
Kurumi Naraová, japonsky 奈良くるみ, Nara Kurumi (* 30. prosince 1991 Minó, Ósaka) je japonská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře nevyhrála na okruhu WTA Tour jeden singlový turnaj, když triumfovala na Rio Open 2014. V rámci okruhu ITF získala do října 2017 pět titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[1]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v srpnu 2014 na 32. místě a ve čtyřhře pak v květnu 2016 na 109. místě.[2]
V japonském fedcupovém týmu debutovala v roce 2011 červencovou baráží 2. světové skupiny proti Argentině, v níž za rozhodnutého stavu ve prospěch Japonek vyhrála s Rikou Fudžiwarovou čtyřhru. Do roku 2018 v soutěži nastoupila k deseti mezistátním utkáním s bilancí 6–6 ve dvouhře a 1–0 ve čtyřhře.[3]
Tenisová kariéra
V juniorské dvouhře US Open 2008 vypadla ve třetím kole s Francouzkou Kristinou Mladenovicovou.
Profesionálkou se stala v dubnu 2009. Na nejvyšší grandslamové úrovni debutovala na French Open 2010, kde do hlavní soutěže prošla po rozhodující výhře nad rumunskou tenistkou Monicou Niculescuovou po třísetovém boji. Utkání trvalo 4 hodiny a 42 minut a stalo absolutně nejdelším ženským zápasem v historii Grand Slamu.[4] V dalším duelu, již v hlavní soutěži, podlehla Španělce Arantxe Parraové Santonjaové.[5] Ve wimbledonské dvouhře 2010 přehrála v prvním kole kolumbijskou hráčku Marianu Duqueovou Mariñovou 6–2 a 6–4.[6] Ve druhém ji pak vyřadila čínská favoritka Li Na.
Nejdále se na majoru probojovala do třetího kola newyorského US Open 2013, když do hlavní soutěže dvouhry postoupila po třech vítězných kolech v kvalifikaci. Poté si poradila s Rumunkou Alexandru Cadanțuovou. Ve druhé fázi turnaje zdolala další rumunskou hráčku a devatenáctou nasazenou Soranu Cîrsteaovou. Ve třetím kole ji stopku vystavila devátá nasazená Srbka Jelena Jankovićová ve dvou setech.
V sezóně 2012 se přes Polonu Hercogovou a Elenu Daniilidouovou probojovala z kvalifikace do hlavního turnaje Toray Pan Pacific Open, konaného v Tokiu. V prvním kole ji však vyřadila Polka Urszula Radwańská 2–6 a 4–6.
Finále na okruhu WTA Tour
Legenda | |
---|---|
Grand Slam (0) | |
WTA Tour Championships (0) | |
Premier Mandatory & Premier 5 (0) | |
Premier (0) | |
International (1–1 D, 0–2 Č) |
Dvouhra: 2 (1–1)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | 23. února 2014 | Rio de Janeiro, Brazílie | antuka | Klára Zakopalová | 6–1, 4–6, 6–1 |
Finalistka | 1. | 3. srpna 2014 | Washington, D.C., Spojené státy | tvrdý | Světlana Kuzněcovová | 3–6, 6–4, 4–6 |
Čtyřhra: 2 (0–2)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | 2. srpna 2014 | Washington, D.C., Spojené státy | tvrdý | Hiroko Kuwatová | Šúko Aojamová Gabriela Dabrowská | 1–6, 2–6 |
Finalistka | 2. | 19. září 2015 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Misaki Doiová | Čan Jung-žan Čan Chao-čching | 1–6, 2–6 |
Finále na okruhu ITF
Dotace turnajů okruhu ITF | |
---|---|
100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
75 000 $ tournaments | 60 000 $ tournaments |
50 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Dvouhra: 10 (5–5)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | 26. října 2008 | Hamanako, Japonsko | koberec | Chinami Ogiová | 6–2 6–3 |
Finalistka | 2. | 7. června 2009 | Komoro, Japonsko | antuka | Jurika Semová | 3–6 6–1 4–6 |
Vítězka | 3. | 2. srpna 2009 | Obihiro, Japonsko | koberec | Džunri Namigatová | 7–6(7) 4–6 6–4 |
Finalistka | 4. | 6. září 2009 | Cukuba, Japonsko | tvrdý | Suchanun Viratprasertová | 3–6 4–6 |
Finalistka | 5. | 21. února 2010 | Surprise, Spojené státy | tvrdý | Abigail Spearsová | 1–6 2–6 |
Finalistka | 6. | 11. července 2010 | Grapevine, Spojené státy | tvrdý | Jamie Hamptonová | 3–6 4–6 |
Vítězka | 7. | 25. července 2010 | Lexington, Spojené státy | tvrdý | Stéphanie Duboisová | 6–4 6–4 |
Finalistka | 8. | 1. srpna 2011 | Peking, ČLR | tvrdý | Sie Šu-wej | 2–6 2–6 |
Vítězka | 9. | 31. října 2011 | Grapevine, Spojené státy | tvrdý | Sesil Karatančevová | 1–6 6–0 6–3 |
Vítězka | 10. | 21. července 2013 | Portland, Spojené státy | tvrdý | Alison Riskeová | 3–6 6–3 6–3 |
Čtyřhra: 7 (3–4)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | 4. května 2008 | Gifu, Japonsko | koberec | Kimiko Date Krummová | Melanie Southová Nicole Thijssenová | 6–1 6–7(8) [10–7] |
Vítězka | 2. | 20. července 2008 | Mijazaki, Japonsko | koberec | Misaki Doiová | Kimiko Date Krummová Tomoko Jonemurová | 4–6 6–3 [10–7] |
Finalistka | 3. | 3. května 2009 | Gifu, Japonsko | koberec | Misaki Doiová | Sophie Fergusonová Aiko Nakamuraová | 2–6 1–6 |
Finalistka | 4. | 2. srpna 2009 | Obihiro, Japonsko | koberec | Rika Fudžiwarová | Nacumi Hamamurová Ajumi Oková | 6–3 1–6 [5–10] |
Vítězka | 5. | 26. září 2009 | Makinohara, Japonsko | koberec | Erika Semová | Mari Tanaková Tomoko Jonemurová | 6–0 6–0 |
Finalistka | 6. | 18. května 2013 | Saint-Gaudens, Francie | antuka | Stéphanie Duboisová | Julia Glušková Paula Ormaecheaová | 5–7, 6–7(11–13) |
Finalistka | 7. | 21. listopadu 2015 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Eri Hozumiová | Šúko Aojamová Makoto Ninomijová | 6–3, 2–6, [7–10] |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kurumi Nara na anglické Wikipedii.
- ↑ Kurumi Naraová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 27. září 2017
- ↑ Kurumi Naraová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 27. září 2017
- ↑ Kurumi Naraová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 27. září 2017
- ↑ Nara Kurumi Advances to Grand Slam Main Draw for First Time (Japanese) [online]. 23 May 2010 [cit. 2013-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-14. (anglicky)
- ↑ Tennis: Nishikori fights back to reach French Open 2nd round [online]. 25 May 2010 [cit. 2013-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-27. (anglicky)
- ↑ Williams keeps her pristine record [online]. 23 June 2010 [cit. 2013-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-01-26. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kurumi Naraová na Wikimedia Commons
- Kurumi Naraová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Kurumi Naraová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Kurumi Naraová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.