Kuupik Kleist

Kuupik Kleist
4. předseda vlády Grónska
Ve funkci: 12. červen 2009 – 5. duben 2013
Panovník	Markéta II. (dánská královna)
Předchůdce	Hans Enoksen
Nástupce	Aleqa Hammondová
Předseda Inuitského společenství
Ve funkci: 10. červen 2007 – 31. březen 2014
Předchůdce	Josef Motzfeldt
Nástupce	Sara Olsvig
Poslanec Grónského parlamentu
Úřadující
Ve funkci od: 8. únor 2002
Ve funkci: 1995 – 1996
Poslanec Dánského parlamentu
Ve funkci: 20. listopad 2001 – 13. listopad 2007
Ministr veřejných prací a dopravy Grónska
Ve funkci: 1991 – 1995
Předseda vlády	Lars Emil Johansen
Nástupce	Daniel Skifte
Stranická příslušnost
Členství	Inuitské společenství
Narození	31. března 1958 (65 let) Qullissat Grónsko, Dánsko Dánsko
Alma mater	Univerzita v Roskilde
Profese	politik
Náboženství	katolicismus
Ocenění	Nersornaat in gold (2010) Ebbe Munck Award (2017)
Commons	Kuupik Kleist
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakob Edvard Kuupik Kleist (*31. března 1958, Qullissat) je grónský politik, který byl v letech 2009–2013 čtvrtým předsedou vlády Grónska. Je členem strany Inuit Ataqatigiit a byl prvním premiérem, který nebyl spojen se stranou Siumut.

Životopis

Mládí a studia

Kleist se narodil 31. března 1958 jako nemanželské dítě neslyšící Anny Marie Geislerové a dánského řemeslníka v Qullissatu. Byl vychováván tetou a strýcem Nikolajem Kleistem.^[1][2] Základní školu navštěvoval v Qullissatu od roku 1966 do roku 1972, kdy bylo hornické město opuštěno.^[3] Poté navštěvoval nižší střední školu v Sisimiutu do roku 1975. Když mu bylo 17 let, byl sám a bez předchozí znalosti dánštiny poslán do Dánska. V letech 1975 až 1978 navštěvoval státní školu Birkerød v Dánsku. V roce 1983 Kleist absolvoval magisterské studium sociální práce na univerzitě v Roskilde. V letech 1988 až 1991 vyučoval žurnalistiku v Nuuku.^[3]

Politická kariéra

Snahy o zvolení

(c) Magnus Fröderberg/norden.org, CC BY 2.5 dk

Kuupik Kleist poprvé kandidoval jako náhradník za Sakariase Kvaniu v parlamentních volbách v roce 1984.^[4][5] V roce 1985 byl jmenován zástupcem ředitele grónského ředitelství pro vzdělávání. V parlamentních volbách v roce 1987 poprvé sám kandidoval, ale nebyl zvolen.^[6] V témže roce také neúspěšně kandidoval ve volbách do Folketingu. V roce 1988 se vzdal funkce zástupce ředitele a stal se vedoucím grónského novinářského školství. V roce 1988 se stal ředitelem grónského školství.

V parlamentních volbách v roce 1991 opět kandidoval a opět nebyl zvolen, nicméně po volbách byl jmenován ministrem pro bydlení a technické záležitosti v prvním Johansenově kabinetu. Ve volbách do Folketingů v roce 1994 byl prvním náhradníkem za Aqqaluka Lyngeho.

Poslanec Folketingu a grónského parlamentu

Poprvé byl zvolen do grónského parlamentu v parlamentních volbách v roce 1995. V listopadu 1996 se mandátu vzdal.^[7] V roce 1996 byl Kleist jmenován ředitelem zahraničního úřadu grónské autonomní vlády.

Ve volbách do Folketingu v roce 2001 Kuupik Kleist znovu kandidoval za stranu Inuit Ataqatigiit. Poprvé se mu podařilo získat jedno ze dvou grónských míst v dánském parlamentu, která předtím vždy obsazovaly strany Siumut a Atassut. Od 20. listopadu 2001 do 13. listopadu 2007 byl poslancem dánského parlamentu. Po grónských parlamentních volbách roku 2002 se vrátil i do grónského parlamentu. V roce 2005 byl znovu zvolen ve volbách do Folketingu a svůj mandát obhájil i v grónských parlamentních volbách v roce 2005.^[8]

V červnu 2007 byl zvolen novým předsedou strany Inuit Ataqatigiit, kde vystřídal Josefa Motzfeldta. Současně oznámil, že v příštích volbách do Folketingu již nebude kandidovat, což znamenalo, že ještě v listopadu téhož roku odstoupil.^[9]

Předseda vlády

Pod jeho vedením strana v parlamentních volbách v roce 2009 drtivě zvítězila, což znamenalo, že Siumut poprvé nemohl stanout v čele vlády. Premiérem se stal Kuupik Kleist, který sestavil vládu společně s Demokraty a Kattusseqatigiit Partiiat.

Ve volbách v roce 2013 se Siumut opět stal nejsilnější stranou a Kuupika Kleista na premiérskem postu nahradila Aleqa Hammondová.^[10][11] V roce 2014 se vzdal postu předsedy strany ve prospěch Sary Olsvigové po kritice, že radil firmám ohledně investičních příležitostí v Grónsku.^[12] Ve volbách v roce 2014 již nekandidoval a ukončil svou politickou kariéru. Občas se vyjadřuje k politickým otázkám, v například záměr prezidenta USA Donalda Trumpa zakoupit Grónsko označil v roce 2020 za „obnovení studené války“. Taktéž uvedl, že „Grónsko se stává středem velmocenských bojů o Arktidu“.^[13]

Osobní život

Kuupik Kleist je známý také jako hudebník a byl nazýván „grónskou odpovědí na Leonarda Cohena“. V roce 2017 obdržel čestnou cenu Ebbeho Muncka za „významné úsilí ve prospěch grónské společnosti při přechodu od domovské správy k samosprávě, včetně jeho konstruktivního úsilí o rozvoj a modernizaci spolupráce v rámci společenství národů“.^[14] 17. května 2010 byl vyznamenán zlatým Nersornaatem.^[15]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Kuupik Kleist na německé Wikipedii a Kuupik Kleist na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kuupik Kleist na Wikimedia Commons