Květoslav Bubeník

Květoslav Bubeník
Narození25. května 1922
Kostelec na Hané
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí19. července 1993 (ve věku 71 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povoláníscénograf, jevištní výtvarník, grafik, ilustrátor, malíř, výtvarný architekt a pedagog
Citát
Ať je na co se dívat.....
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Květoslav Bubeník (25. května 1922, Kostelec na Hané – 19. července 1993, Praha), byl český scénograf Národního divadla, jevištní výtvarník, grafik, ilustrátor, výtvarný architekt a pedagog.

Životopis

Své dětství prožil v rodném Kostelci na Hané. Byl dobrý kreslíř, proto již v roce 1943 – ještě za války, spolupracoval s amatérskou divadelní skupinou Palcát ve Dvoře Králové. V roce 1949 nastoupil již jako profesionální výtvarník do Divadla státního filmu Praha, kde byl v letech 1950 až 1952 šéfem výpravy. V roce 1952 přešel do Národního divadla, kde zastával nejprve funkci jevištního výtvarníka a asistenta šéfa výpravy, později byl pověřen vedením malíren. Byl fascinován působením barev a světel. Jeho práce byla v roce 1979 oceněna titulem – Zasloužilý umělec. Dlouholetý jevištní a kostýmní výtvarník Květoslav Bubeník zemřel v Praze dne 19. července 1993.

Vzdělání a studia

Pro své kreslířské nadání v roce 1939 nastoupil ke studiu na Školu umění ve Zlíně, kterou absolvoval v roce 1943. Byl totálně nasazen do válečného průmyslu. Po roce 1945 když skončila válka zahájil studium u Karla Svolinského a Antonína Strnadela na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, které ukončil absolutoriem v roce 1948. Jako žák Vincence Makovského[1], Karla Hofmana[2] a zejména prof. Jana Kaplického uplatnil své nadání v kresbě, grafice i uměleckém řemesle.

Odborný rozvoj a praxe

Věnoval se monumentální malbě, i knižní grafice. Pracoval s keramikou i se sklem. Jevištní návrhy vytvářel tradičními scénografickými prostředky. Využíval zkušeností z dlouholeté praxe. Nejčastěji spolupracoval s Josefem Svobodou, šéfem výpravy, převážně při klasických inscenacích. Zejména pracoval na instalacích českých oper, nebo českého činoherního repertoáru. Patřil k úspěšným československým scénografům, kteří se prosadili i v mezinárodní konfrontaci. Pracoval a navrhoval výpravy v Itálii, Řecku, Německu aj.

Za scénografii na Pražském Quadriennale 1975 získal stříbrnou medaili. Mimo divadelní tvorbu zpracovával návrhy pro film i televizi. Pracoval také jako malíř a grafik. Od roku 1952 vytvořil řadu realizací a scénických návrhů, včetně návrhů kostýmů. Vyučoval kresbu a malbu na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze, obor scénografie pro loutková divadla.

Ocenění

  • Vystavoval na Pražském Quadriennale 1967, 1971, 1975 (stříbrná medaile za scénografii)
  • Zasloužilý umělec (1979).
  • Stříbrná medaile – SCÉNOGRAFIE – Květoslav Bubeník

Realizované inscenace a návrhy kostýmů na půdě Národního divadla v Praze

Na půdě Národního divadla v Praze vytvořil více než 100 scénických řešení[3]. Kromě návrhů scény zpracovával mnohdy pro divadelní představení i návrhy kostýmů. Často spolupracoval s významným českým scénografem arch. Josefem Svobodou a dalšími umělci.

Výstavy

Zúčastnil se různých výstav, prezentací i hudebních produkcí, svá scénografická řešení a kreativitu prokazoval například při řešení výstavní expozice skla a bižuterie. Prostor výstavního pavilonu v Jablonci nad Nisou byl interiér architektonicky rozčleněn do scén, jejichž motivy vycházely z pohádek celého světa. Se skupinou významných výtvarníků řešil scénu O labutích. Spolu s Jaroslavem Vožniakem[4], Vincencem Vinglerem[5], Theodorem Pištěkem, Bedřichem Dlouhým[6], Oldřichem Šimáčkem[7], Josefem Flejšarem[8] a Evou Švankmajerovou[9] vytvořili jedinečný pohádkový prostor pro prezentaci jabloneckého bižuterního průmyslu i individuální volnou uměleckou tvorbu československých výtvarníků. Později byla výstava reinstalována v Petrohradě[10] a částečně v kanadském Montréalu[11] s velkým úspěchem.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Prof. Vincenc Makovský (3. června 1900 Nové Město na Moravě – 28. prosince 1966 Brno) byl český akademický sochař, dále malíř, designér, profesor brněnské techniky a profesor Akademie výtvarných umění v Praze, účastník protinacistického odboje. Je považován za čelného představitele meziválečné avantgardy.
  2. ↑ Karel Hofman (14. září 1906, Jablůnka – 27. listopadu 1998, Valašské Meziříčí) byl český akademický malíř.
  3. ↑ Květoslav Bubeník zpracovával scénická řešení pro operu, činohru i balet.
  4. ↑ Jaroslav Vožniak významný český grafik, malíř, ilustrátor a sochař (26. dubna 1933 v Suchdole u Příbrami–12. května 2005). Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách mnoha českých galerií (Praha, Brno, Liberec, Karlovy Vary a dalších)
  5. ↑ Vincenc Vingler (30. dubna 1911 v Praze–14. srpna 1981 v Praze).Sochař,(zaměřený téměř výhradně na tematiku zvířat). Působil v Praze. Člen Umělecké besedy. Reprezentoval republiku na světových akcích 1954 trienále v Miláně, 1956 bienále v Benátkách a v Sao Paulu
  6. ↑ Bedřich Dlouhý (2. srpna 1932, Plzeň) je český malíř, emeritní profesor Akademie výtvarných umění v Praze.
  7. ↑ Oldřich Šimáček – scénograf a kostýmní návrhář Národního divadla v Praze (2. září 1919–17. ledna 2014, držitel 1. ceny na Pražském Qadriennale 1971
  8. ↑ Josef Flejšar malíř, grafik, ilustrátor a tvůrce mnoha filmových plakátů (28. května 1922 v Novém Bydžově–17. května 2010 v Praze). Věnoval se výstavnictví a monumentální tvorbě (návrhy goblénů a dekorativních panó, sgrafitové malbě a kresbě)
  9. ↑ Eva Švankmajerová (25. září 1940 v Kostelci nad Černými lesy – 20. října 2005 v Praze) byla česká výtvarnice, básnířka a prozaička.
  10. ↑ Expozice byla instalována v tehdejším Leningradě v roce 1969
  11. ↑ Výstavní expozice se sklem a bižuterií, byla na žádost kanadských partnerů reinstalována na bývalém výstavišti Expo67 a reprezentovala československý sklářský průmysl a československou výstavní tvorbu.

Literatura

  • PAVLIŇÁK, Petr (ed.). Slovník českých a slovenských výtvarných umělců A–Z. 1. vyd. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2010.
  • BUBENÍK, Květoslav Květoslav Bubeník 1922–1993 1.vyd. Praha : Divadelní ústav,1981 stran104 edice Režisér scénograf ; sv. 9 0 Číslo nár. bibl.cnb000015056
  • BUBENÍK Květoslav Moře a pláže Bulharska / [K. Jirátová-Zeyerová] vyd 1. Praha : ČFVU,1960 stran 12 Žánr katalogy výstav
  • BUBENÍK Květoslav Scénografické práce / fotografie: Vladimír Svoboda, Martin Poš, Josef Vítek 1. vyd. Frontispis, Obálka a grafická úprava : Ladislav Krám
  • DVOŘÁK Jan 1951 Květoslav Bubeník / Jan Dvořák vyd.1. Praha : Divadelní ústav. 1981
  • BUBENÍK Květoslav Květoslav Bubeník / [výst.] Ars Melantrich Praha [X/1956] Praha : Ars Melantrich, 1956
  • Lví silou : pocta a dík Sokolstvu / s ilustracemi Květoslava Bubeníka Praha : Nakladatelské družstvo Máje, 1948 stran 166
  • KUBIN, Josef Štefan, 1864–1965 Svátky u pohádky / Josef Štefan Kubín ; [S ilustracemi a obálkou Květoslava Bubeníka] Praha : Nakladatelské družstvo Máje, 1946 stran 113
  • JAKUBÍČEK, Vít a Václav MÍLEK, eds. Ostrov umění v moři průmyslu. Zlínská škola umění (1939–1949). Zlín: Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, 2015, 195 s. ISBN 978-80-87926-08-6.

Externí odkazy

Související články

Scénografové, architekti, malíři, výtvarníci a kostýmní návrháři:

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“