Květoslava Princová
| PhDr. Květoslava Princová | |
|---|---|
| Rodné jméno | Veselá |
| Narození | 4. května 1950 (73 let) Lipník nad Bečvou,  Československo |
| Povolání | pedagožka |
| Alma mater | Univerzita Palackého Olomouc |
| Významná díla | Dvojí riziko v humanitární pomoci |
| Ocenění | účastník odboje a odporu proti komunismu |
| Partner(ka) | Jan Princ |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Květoslava Princová (* 4. května 1950 Lipník nad Bečvou) je signatářka Charty 77, disidentka a pedagožka. Se svým manželem Janem Princem vepsala do dějin českého undergroundu jako propagátorka komunitního života na „barácích“, jak se říkalo venkovským usedlostem, na kterých v sedmdesátých a osmdesátých letech žili příznivci kulturního undergroundu.[1]
Osobní život
Květa Princová narodila do moravské katolické rodiny.[2] Její otec byl členem lidové strany. V roce 1968 nastoupila na pražskou Vysokou školu chemicko-technologickou. V té době se zapojila do studentských stávek proti invazi vojsk Varšavské smlovy do Československa. V 70. letech se během studií seznámila s Danou Němcovou a účastnila se bytových seminářů a disidentského života nejen v bytě rodiny Němcových.
V roce 1976 koupila se svým manželem Janem dům v Rychnově; tam se sjížděli lidé z pražského a severočeského undergroundu. Lidé, kteří byli komunistickým režimem pronásledovaní, zde často nacházeli azyl. Na rychnovském „baráku“ byly pořádány výstavy, přednášky a koncerty; kvůli rozlučkovému koncertu Paula Wilsona byl Jan Princ odsouzen k tříměsíčnímu trestu odnětí svobody nepodmíněně. Následně komunisté dům vyvlastnili a poté jej vyhodili do povětří. Komunisté rodinu Princových i s malými dětmi vyštvali i z dalších dvou domů, na kterých se snažili usadit a žít. Jednalo se o budovy fary v Robči a statku v Mastířovicích. V roce 1986 se rodina odstěhovala do Nenakonic nedaleko Olomouce, kde žije dodnes.
Život po pádu komunismu
Po pádu komunismu v roce 1989 se Květa Princová angažovala v Občanském fóru, v jednašedesáti letech si udělala doktorát z aplikované etiky. Mimo jiné vedla kancelář tehdejšího primátora Olomouce, působila v charitě a spoluzaložila obor sociální a humanitární práce na katedře Křesťanské sociální práce na Univerzitě Palackého v Olomouci.
Odkazy
Reference
- ↑ Květa Princová: Bavilo nás společné žití | Ženy v disentu. zenyvdisentu.soc.cas.cz [online]. [cit. 2019-03-08]. Dostupné online.
- ↑ Květoslava Princová (1950). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2019-03-08]. Dostupné online.
Literatura
- ŠVEHLA, Marek. Magor a jeho doba: Život Ivana M. Jirouse. 1. vyd. Praha: Torst, 2017. 574 s. ISBN 978-80-7215-555-2.
Související články
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Květoslava Princová
- Česká televize: Fenomém underground – Baráky
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“