Kvakoš noční

Kvakoš noční
Kvakoš noční
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	brodiví a pelikáni (Pelecaniformes)
Čeleď	volavkovití (Ardeidae)
Rod	kvakoš (Nycticorax)
Binomické jméno
Nycticorax nycticorax (Linné, 1758)
rozšíření kvakoše nočního (žlutě oblasti hnízdění, modře zimování, zeleně celoročního výskytu)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kvakoš noční (Nycticorax nycticorax) je středně velká volavka.

Vědecký název kvakoše nočního Nycticorax je latinského původu a v překladu znamená doslova „noční havran“. Tento poněkud neobvyklý název vznikl na základě kvakošova výrazného chraptivého hlasu.

Kvakoš noční má velmi rozsáhlý areál rozšíření, je zastoupen na všech světových kontinentech s výjimkou Austrálie a Antarktidy a je vůbec nejrozšířenějším a pravděpodobně i nejhojnějším zástupcem volavek. Vyskytuje se ve dvou poddruzích: N. n. nyctiorax obývá Evropu, Asii a Afriku, N. n. hoactli hnízdí v Severní a Jižní Americe od Kanady až po Patagonii. Je částečně tažný, ptáci ze Severní Ameriky zimují v Mexiku, na jihu Spojených států a v Karibiku, jedinci z Eurasie se na zimu stahují do tropické Afriky a jižní Asie.

Značně kolísavě bývá několik hnízdících párů zaznamenáno také na území České republiky, obvykle 300–370. Je ovšem chován v řadě zoologických zahrad, např. v Zoo Liberec.

Kvakoš noční je velký přibližně jako vrána,^[2] dorůstá délky 58–65 cm, váží 340–800 g a v rozpětí křídel měří 90–100 cm. Má zavalité, převážně šedě zbarvené tělo, černé temeno, zátylek a hřbet, několik výrazných bílých zátylkových per, krátké žlutě zbarvené končetiny s dlouhými prsty, tmavý zobák a jasně červené oči. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladí ptáci jsou hnědí s bílým skvrněním.

Mimo hnízdní období se kvakoš noční zdržuje samotářsky. K životu preferuje hustě porostlé, sladké, slané i poloslané močály, bažiny, jezera a podmáčené louky, v poslední době proniká stále častěji i do center měst. Přes den obvykle odpočívá ve větvích stromů nebo v keřích a za potravou se vydává zejména za soumraku a v noci.

Na kořist, kterou dokáže pomocí svého vynikajícího zraku zaregistrovat i ve tmě, číhá podobně jako většina ostatních volavek „ze zálohy“, nehybně stojí na březích vod, vyčnívajících kamenech nebo větvích a vyhlíží zejména menší ryby, korýše, žáby, vodní hmyz a malé savce, kterých se zmocňuje rychlým pohybem krku. Často se ozývá velmi hlubokými chraplavými zvuky připomínajícími volání havrana.

Kvakoš noční hnízdí v menších koloniích, často v přítomnosti jiných brodivých ptáků. Místo k hnízdění, které bývá v rákosí, v křovinách nebo na stromech, vybírá samec, přičemž na jednom stromě může být až 12 hnízd. Samice do nově postaveného hnízda klade přibližně 3–8 nazelenalých vajec, na kterých střídavě s partnerem sedí dohromady 24–26 dní. Společně se starají též o vylíhlá mláďata.

• 
  Kvakoš noční ve svém přirozeném prostředí
• 
  Kvakoš noční s potravou
• 
  Kvakoš v letu
• 

  (c) Augustus Binu, CC BY-SA 3.0
  Stavba hnízda
• 
  Vejce kvakoše nočního
• 
  Mladý kvakoš v hnízdě
• 
  Mladý pták v letu
• 
  Mladý pták

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Black-crowned Night Heron na anglické Wikipedii.

• Dungel J., Hudec, K. (2001): Atlas ptáků České a Slovenské republiky; str. 24. Academia, Praha. ISBN 978-80-200-0927-2
• Whitfield, P. (2003): 2000 zvířat, str. 292. Eromedia Group, k. s.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kvakoš noční na Wikimedia Commons
• Galerie kvakoš noční na Wikimedia Commons
• Taxon Nycticorax nycticorax ve Wikidruzích
• All About Birds
• NatureWorks
• Kvakoš v ZOO Liberec Archivováno 9. 9. 2011 na Wayback Machine.