Kvakoš rodrigueský

Jak číst taxoboxKvakoš rodriguezský
alternativní popis obrázku chybí
Kvakoš rodriguezský, kosterní pozůstatky
Stupeň ohrožení podle IUCN
vyhynulý
vyhynulý[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádbrodiví a pelikáni (Pelecaniformes)
Čeleďvolavkovití (Ardeidae)
Rodkvakoš (Nycticorax)
Binomické jméno
Nycticorax megacephalus
(Milne-Edwards, 1874)
Synonyma
  • Ardea megacephala Milne-Edwards, 1874
  • Megaphoyx megacephala Hachisuka, 1937
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kvakoš rodrigueský či rodriguezský (Nycticorax megacephalus) je vyhynulým druhem volavkovitého ptáka, který se vyskytoval na ostrově RodriguesMaskarénském souostrovíIndickém oceánu. Jednalo se o zdejší endemit, který obýval sladkovodní bažiny ostrova.[2]

Historie

Rekonstrukce

Jediné informace o tomto druhu pocházejí z nalezených subfosilních[pozn. 1] pozůstatků a dobových zpráv. To, že kdysi na ostrově žil nějaký druh volavkovitého ptáka, potvrzují záznamy evropských osadníků z 18. století. Francouzský hugenot François Leguat, jenž vedl skupinu hugenotských uprchlíků z Francie, která se na konci 17. století usadila na ostrově Rodrigues, se zmiňoval o „druhu bukače, jenž byl téměř tak velký a chutný jako kapoun”. Podle Leguata se jednalo o důvěřivého ptáka, který lovil zdejší endemitní gekony. Podobné ptáky o velikosti volavky zmiňuje také průzkumník Julien Tafforet ve své knize Relation de l'isle Rodrigues z roku 1726.[pozn. 2] Podle Tafforeta se jednalo o špatného letce, avšak schopného běžce. Skupiny osadníků pod vedením Tafforeta a Leguata také představovaly jediné lidi, kteří ptáka viděli a popsali jeho chování. Matematik Alexandre Pingré, jenž se vydal na ostrov roku 1761 sledovat přechod Venuše, již ptáka nenašel – druh zřejmě vyhynul následkem introdukce nepůvodních dravců, silného odlesnění ostrova[3][4] a lovu.[2]

Následkem lidského osídlení ostrova došlo ke zničení velké části původních lesů a vyhynutí mnoha endemitních forem. Z vyhynulých rodriguezských ptáků lze jmenovat například dronta samotářského (Pezophaps solitaria), alexandra modrého (Psittacula exsul), chřástala Leguatova (Aphanapteryx leguati), špačka rodriguezského (Necropsar rodericanus), sovku zední (Mascarenotus murivorus) či holuba rodriguezského (Nesoenas rodericana).

Systematika a popis

Na ostrově Rodrigues byly nalézány subfosilní pozůstatky volavkovitých ptáků, náležící pravděpodobně druhu, který pozoroval Leguat a Tafforet. Druh na základě těchto kosterních pozůstatků poprvé popsal francouzský vědec Alphonse Milne-Edwards roku 1874 pod jménem Ardea megacephala, tedy jako zástupce volavek z rodu Ardea. Následně roku 1879 dva ornitologové A. Günther a E. Newton, kteří měli k dispozici více subfosilního materiálu, identifikovali druh jako zástupce kvakošů a zařadili jej do dnes užívaného rodu Nycticorax. Podle těchto vědců byl kvakoš rodriguezský velký asi jako kvakoš noční (Nycticorax nycticorax), avšak s mohutnějším zobákem a krátkými křídly, která jej činila takřka nelétavým. Podle pozdějších výzkumů z 80. let 20. století křídla nebyla nijak extrémně krátká, avšak končetiny se staly mohutnějšími a delšími, jakožto adaptace pro život na zemi.[3][4]

Odkazy

Poznámky

  1. Nedávno vzniklé zkameněliny, u kterých ještě nedošlo k plné fosilizaci, a stále tak obsahují organické složky.
  2. Kniha Relation de l'isle Rodrigues představuje jedno z prvních děl o ostrově Rodrigues a potvrzuje existenci dnes již vyhynulých endemitních druhů, které pozoroval Leguat.

Reference

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. a b BirdLife International 2016. Nycticorax megacephalus . The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22728787A94996659. http://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22728787A94996659.en. Downloaded on 28 December 2019.
  3. a b FULLER, E. Extinct Birds; Foreword by The Hon. Miriam Rothschild. London: Viking/Rainbird, 1987. S. 42–43. (anglicky) 
  4. a b HUME, J. P.; WALTERS, M. Extinct Birds. London: T & AD Poyser, 2012-05-01. 544 s. Dostupné online. ISBN 1408158612, ISBN 9781408158616. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 EX cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Rodrigues Night Heron.jpg
Skull and other elements of Nycticorax megacephalus.
Rodrigues night heron restoration.jpg
Autor: FunkMonk (Michael B. H.), Licence: CC BY-SA 3.0
Life restoration of the Rodrigues night heron (Nycticorax megacephalus), feeding on a Rodrigues day gecko (Phelsuma edwardnewtoni). Based on figures of specimens[1] and related, living genera, with colouration pattern inspired by that shown by palaeontologist Julian P. Hume[2], which is itself inspired by the pattern described for the related Réunion night heron. Hume accordingly suggested that the Mascarene herons retained their juvenile plumage into adulthood.[3] Hachisuka also noted that it may have been compared to bitterns due to such a colouration.[4]