Kyanidy

Kyanidový aniont CN Shora: 1. Struktura valenčních vazeb, 2. 3D model 3. mapa elektrostatického potenciálu, 4. Uhlíkový aniont HOMO

Kyanidy jsou soli kyseliny kyanovodíkové, které obsahují kyanidový aniont CN. Rozpustné kyanidy jsou prudké jedy, na vzduchu vlivem vlhkosti a oxidu uhličitého a také v kyselém prostředí uvolňují rovněž prudce jedovatý kyanovodík. Jejich jedovatost spočívá v zablokování buněčného dýchání. K nejznámějším kyanidům patří kyanovodík, kyanid amonný, kyanid sodný, kyanid draselný a kyanid vápenatý.

Toxicita

Kyanidy jsou obvykle vysoce toxické. Nejnebezpečnější sloučeninou je kyanovodík. Smrtelná dávka kyanidu je 200 mg v pevném skupenství či jako roztok, smrt přichází během několika minut.

Výskyt v životním prostředí

Kyanidy jsou v malé míře přirozenou součástí životního prostředí, za pro život nebezpečné koncentrace je však většinou zodpovědný člověk. Do prostředí se uvolňují především během spalovacích procesů, z průmyslových provozů (strojírenství, chemický průmysl, metalurgie) i z nezabezpečených skládek a starých ekologických zátěží. Využívají se také při těžbě zlata.

Havárie

V důsledku neopatrného zacházení s kyanidy došlo k řadě havárií většinou spojených s úhynem ryb deseti- a vícekilometrových úsecích řek. Ke zřejmě největší z havárií došlo během úniku kyanidů ze zlatého dolu v Baia Mare v Rumunsku v lednu roku 2000. Únik 100 tun kyanidů vedl k otravě dlouhých úseků řek Tisa, Szamos a Dunaj. V České republice došlo k největším únikům kyanidů v Kolíně v roce 2006[1] a na řece Bečvě v září 2020; nicméně i v předchozích letech docházelo na českých řekách k opakovaným únikům kyanidů do vodních toků.[2]

Odkazy

Reference

  1. Únik kyanidu do Labe způsobilo vadné čidlo. iDNES.cz [online]. 2006-01-17 [cit. 2020-12-03]. Dostupné online. 
  2. Z. Svobodová: Účinky kyanidů na ryby, Veterinářství 2000, 50, 364–366.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Cyanide-montage.png

The cyanide ion, CN.
From the top:
1. Valence-bond structure
2. Space-filling model
3. Electrostatic potential surface

4. 'Carbon lone pair' HOMO