Kyberšikana

Kyberšikana (též kybernetická šikana, počítačová šikana či cyberbullying) je kolektivní označení forem šikany prostřednictvím elektronických médií, jako je internet a mobilní telefony, které slouží k agresivnímu a záměrnému poškození uživatele těchto médií. Stejně jako tradiční šikana zahrnuje i kyberšikana opakované chování a nepoměr sil mezi agresorem a obětí.[1] Mezi další kritéria, která identifikují kyberšikanu, patří fakt, že oběť vnímá to, co se děje, jako nepříjemné a ubližující.[2] Kyberšikana však může být způsobena také neúmyslně – nevhodný žert se např. vymkne kontrole a může se rozvinout do podoby intenzivní kyberšikany[3].

Druhy kyberšikany

Kyberstalking

V překladu jde o pronásledování v kyberprostoru nejčastěji pomocí SMS, chatu, emailu, telefonu, sociálních sítí, Skypu apod. Oběti většinou pronásledovatele (stalkera) znají, často jde o bývalého milence/milenku, kamaráda, zrazeného přítele nebo milovníka. Stalker může být ale i neznámý, a to v případě, že si oběť vyhlédl náhodně na internetu. Pronásledované oběti hrozí naprostá ztráta soukromí, osobních údajů a pocitu bezpečí. Stalking v České republice dne 1. ledna 2010 nabyl skutkovou podstatu trestného činu a je pod názvem "nebezpečné pronásledování" zapsán v trestním zákoníku.[4][5]

Kyberharašení

Za kyberharašení lze označit opakované zprávy zasílané agresorem, které jsou oběti nepříjemné. Tato situace může vzniknout i ze vzájemné konverzace, ta se stane nepříjemnou a oběť není schopná ji ukončit. Agresor většinou oběť začne bombardovat zprávami ihned po připojení na internet nebo jí zasílá nežádoucí SMS.[2]

Vyloučení a ostrakizace

V této formě kyberšikany je oběť vyloučena z nějaké skupiny, do které by chtěla či měla patřit. Ostrakizace je pro oběť velmi bolestná, i když postrádá přímý prvek agrese. Oběť trpí frustrací z nenaplnění potřeby někam patřit. Na internetu je to často horší než v reálném životě, jelikož tam je patrné, kdo je oblíbený a kdo ne, např. je oběť vyloučena z facebookové skupiny, kde to většinou vidí větší množství lidí než v realitě.[2]

Kybergrooming

Podrobnější informace naleznete v článku Kybergrooming.

V překladu jde o manipulaci v kyberprostoru s cílem přimět uživatele k osobní schůzce. Útočník, který se většinou vydává za někoho jiného, si vyhledá vhodnou osobu, ve které postupem času vzbudí důvěru a přinutí ji k osobní schůzce, kde pak nějakým způsobem oběť zneužije či využije. V této oblasti jsou často nejvíce ohroženy děti, které jsou závislé na technologiích, tráví na internetu většinu času a většinu přátel mají pouze ve virtuálním světě.[5]

Flaming

Jde o nepřátelské chování útočníka vůči oběti ve virtuálním světě.[5] Je to výrazně vyhrocená a agresivní diskuze až hádka na internetu. Někteří uživatelé úmyslně podobné diskuze provokují vkládáním různých kontroverzních příspěvků, urážením účastníků diskuzí apod.[2] Výzkumy ukazují, že slovní napadání je ve virtuálním prostředí až čtyřikrát častější než v reálném životě.[5]

Sexting

Jde o zasílání textů, fotografií a videí se sexuální tematikou prostřednictvím elektronických médií. Tyto materiály pak často končí na internetu a mohou mít pro oběť fatální důsledky, jelikož jsou často použity jako prostředek k vydírání. Některé případy mohou skončit až smrtí oběti. Útočník se v případě, že je oběť mladší 18 let, dopouští trestné činnosti v oblasti šíření dětské pornografie.[5] Podrobný výzkum sextingu u české populace v České republice zrealizoval v roce 2017 tým projektu E-Bezpečí pod názvem Sexting a rizikové chování českých dětí v kyberprostoru.

Happy Slapping

Jedná se o celkem novou „zábavu“ mladých lidí, která vznikla v Británii. Spočívá v tom, že agresor si vybere oběť a následně ji fyzicky napadne (zfackuje) a celé se to nahrává na mobilní telefon. Poté je nahrávka zveřejněna na internetu. V této době happy slapping neobsahuje jen fackování, ale už i závažnější útoky za hranicí zákona a i svlékání oběti. Zveřejnění a šíření těchto videí vedlo v některých případech až k sebevraždě oběti.[2]

Charakteristika aktérů kyberšikany

Role „oběť-agresor-přihlížející“ jsou v kyberprostoru rozloženy jinak než u tradiční šikany. Zdánlivě jasný případ může být ve skutečnosti mnohem složitější.[6]

Oběť

Mezi nejčastější oběti kyberšikany patří děti a teenageři, které jsou odmítány kolektivem z důvodu osobnostní charakteristiky, jako je plachost, stydlivost, nejistota a fyzické atributy (barva vlasů, pleti, styl oblékání…). Existují i případy, ve kterých se sám agresor stane obětí, a to v případech, kdy se takto jeho oběť mstí nebo se proti jeho chování zvedne nepřiměřený odpor na internetu ze strany dalších lidí.[7] Fenomén přepínání rolí u kybernetických forem agrese podrobně mapují výzkumy Centra PRVoK PdF UP[3]. Oběť se často projevovaným nepřátelstvím silně trápí, pociťuje vztek, zoufalství či bezmoc a trpí nespavostí a bolestmi hlavy nebo břicha.[4]

Agresor

Agresorům kyberšikany je společná nižší míra empatie v porovnání s ostatními dětmi, jelikož se neumějí vcítit do oběti a chápat, jaké zranění způsobují. Agresor svou oběť nevidí a nezná její reakce, tudíž nedokáže odhadnout, jak velkou újmu by ji mohl způsobit.[7] Také anonymita, kterou internet umožňuje, snižuje práh zábran vůči šikanování. Anonymita je tedy předpokladem pro to, aby se pachatel nechal strhnout k takovým způsobům chování, jaké by dříve patrně neprojevil ze strachu před sociální kontrolou.[4]

Přihlížející

Existuje několik druhů přihlížejících. Někteří jsou následovníci agresora, někteří jsou nezúčastnění a někteří jsou na straně oběti. Role těchto přihlížejících je velmi důležitá, pokud proti kyberšikaně otevřeně vystoupí, to se ale ve většině případů bohužel nestává.[7]

Kyberšikana mezi mladistvými

Podle průzkumu organizace YoungMinds, ve kterém bylo 62 % dotazovaných mladších 18 let (z více než v polovině šlo o ženy), zaznamenala na sociálních sítích takové sdělení, které označili za šokující.[8] 47 % dotazovaných mělo zkušenost s nevhodnými zprávami nebo komentáři.[8] Přestože většina sociálních pravidel umožňuje založení účtu až od 13 let, 61 procent dotazovaných mělo svůj první účet na sociálních sítích ve 12 letech a dříve.[8] Podle výsledků šetření mladí považují kyberšikanu za nevyhnutelnou součást sociálních sítí.[8] Podle dospělých je řešením v případě kyberšikany vymazat účet, ovšem podle dospívajících toto není možné chtít po někom, kdo na sociálních sítích vyrůstá.[8]

Kyberšikana zaměřená na učitele

Specifickou formu kyberšikany tvoří kyberšikana cílená na učitele[9]. Ta má celou řadu podob společných s kyberšikanou cílenou na děti, zahrnuje však nové formy agrese, ke kterým patří prankování učitelů v online prostředí, kyberbaiting, agresivní hodnocení učitelů prostřednictvím online www stránek apod. Podrobnosti o výskytu kyberšikany u českých učitelů mapoval v roce 2016 např. Národní výzkum kyberšikany učitelů.

Reference

  1. ↑ PRICE, Megan; DALGLEISH, John. Cyberbullying: Experiences, Impacts and Coping Strategies as Described by Australian Young People. [s.l.]: Youth Studies Australia, 2010. S. 51. 
  2. ↑ a b c d e ČERNÁ, Alena. Kyberšikana: Průvodce novým fenoménem. Praha: Grada Publishing, 2013. 
  3. ↑ a b 1977-., Kopecký, Kamil,. Rizikové formy chování českých a slovenských dětí v prostředí internetu. 1. vydání. vyd. Olomouc: [s.n.] 169 s. ISBN 9788024448619, ISBN 8024448610. OCLC 944217915 
  4. ↑ a b c SPITZER, Manfred. Kybernemoc!. Brno: Host, 2016. ISBN 978-80-7491-792-9. S. 140–141. 
  5. ↑ a b c d e BURDOVÁ, Eva; TRAXLER, Jan. Bezpečně na internetu. Praha: Středočeský kraj ve spolupráci se Vzdělávacím institutem Středočeského kraje (VISK), 2014. 
  6. ↑ ECKERTOVÁ, Lenka; DOČEKAL, Daniel. Bezpečnost dětí na internetu: Rádce zodpovědného rodiče. Brno: Computer Press, 2013. 
  7. ↑ a b c ŠEVČÍKOVÁ, Anna. Děti a dospívající online: Vybraná rizika používání internetu. Praha: Grada Publishing, 2014. 
  8. ↑ a b c d e -jan-. Kyberšikana na sociálních sítích. Dospívající požadují řešení. Týden.cz [online]. 26.02.2018 21:23. Dostupné online. 
  9. ↑ 1977-, Szotkowski, René,. Kyberšikana a další druhy online agrese zaměřené na učitele. 1. vydání. vyd. Olomouc: [s.n.] 128 s. ISBN 9788024453347, ISBN 8024453347. OCLC 1056249320 

Externí odkazy

Instituce zaměřené na prevenci kyberšikany a dalších nebezpečných jevů