Kyjovská pahorkatina

Kyjovská pahorkatina
Babí lom, pohled z Bukovanského mlýna

Nejvyšší bod417 m n. m. (Babí lom)
Rozloha482 km²
Střední výška235,2 m n. m.

Nadřazená jednotkaStředomoravské Karpaty
Sousední
jednotky
Chřiby, Ždánický les, Dolnomoravský úval
Podřazené
jednotky
Kudlovická pahorkatina, Mutěnická pahorkatina, Vážanská vrchovina, Věteřovská vrchovina

SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
Souřadnice
Identifikátory
Kód geomorf. jednotkyIXB-4
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vnější Západní Karpaty, Kyjovská pahorkatina vyznačena červeným polem

Kyjovská pahorkatina je geomorfologický celek na jihu Moravy v okolí města Kyjov, na přechodu mezi Dolnomoravským úvalem na jihu a Chřiby a Ždánickým lesem na severu. Má pahorkatinnývrchovinný ráz a rozlohu 482 km². Nejvyšším bodem je Babí lom (417 m n. m.), střední výška je 235 m n. m. a střední sklon 3°30'.

Geomorfologie

Kyjovská pahorkatina je částí geomorfologické oblasti Středomoravských Karpat, které jsou částí geomorfologické subprovincie Vnější Západní Karpaty.

Dělí se na čtyři geomorfologické podcelky:

  • Mutěnickou pahorkatinu
  • Věteřovskou vrchovinu
  • Vážanskou vrchovinu
  • Kudlovickou pahorkatinu

Geologie

Podloží je různorodé, v severní části je převážně tvořeno paleogénními jílovci a pískovci račanské jednotky magurské skupiny příkrovů, v západní a jihozápadní části paleogenními jílovci a pískovci ždánické jednotky vnější skupiny příkrovů. V jižní části, hlavně na hranicích s Dolnomoravským úvalem, je tvořeno především sarmatskými a pannonskými sedimenty Vídeňské pánve.

Nadloží je tvořeno spraší a sprašovými hlínami. Dna údolí jsou tvořeny fluviálními a delovfluviálními písčitohlinitými sedimenty.

Těžba nerostných surovin

Těžba lignitu

V minulosti, od roku 1824 až do 90. let 20. století, se v Kyjovské pahorkatině, kde se nachází kyjovská sloj jihomoravské lignitové pánve těžil lignit. Sloj je 15 km dlouhá a 4 km široká, její mocnost je 3–6 m. V některých částech byl lignit vytěžen malodoly již na konci 19. století.[1]

Důl Julius u Šardic byl otevřen roku 1911, začátkem 40. let 20. století byla roční produkce 55 000 tun lignitu, v roce 1960 byl přejmenován na Důl 9. května. Do června roku 1978, kdy byl uzavřen, se v něm vytěžilo celkem 3 689 200 tun lignitu.[2]

Důl Dukla u Šardic byl otevřen roku 1965, 9. června roku 1970 zde po průtrži mračen došlo k zaplavení dolu, což si vyžádalo 34 obětí. Důl byl uzavřen v 21. prosince 1992 při roční průměrné produkci 550 000–600 000 tun lignitu.[3][4]

Těžba ropy a zemního plynu

V jižní části Kyjovské pahorkatiny u obcí Starý Poddvorov, Nový Poddvorov a Dolní Dunajovice se těží ropa a zemní plyn.

Hydrologie

Oblast je odvodňována Kyjovkou, Trkmankou, Dlouhou řekou a Salaškou, které se vlévají do Dyje a Moravy.

Ještě do poloviny 19. století se zde nacházela poměrně velká jezera ledovcového původu, Kobylské a Čejčské jezero. Postupně se zanášela sedimenty a v první polovině 19. století byla uměle vysušena a přeměněna na ornou půdu. V dávnější minulosti zde existovala i další menší jezera.

Na Kyjovce je vybudována kaskáda

Klima a vegetační stupně

Kyjovska pahorkatina klimatologicky patří k teplé oblasti.[5]

Oblast leží v 1. a ve 2. vegetačním stupni.[6]

Zemědělství a lesnictví

V Kyjovské pahorkatině se daří vinohradnictví a sadařství teplomilných druhů, jako jsou meruňky a broskvoně, lze zde nalézt i oskeruše.

Lesy jsou většinou dubové pařeziny, přirozené dubohabřiny nebo borové porosty s dubem.

Místy se vyskytují stepní trávníky

Ochrana přírody

V oblasti bylo vyhlášeno 17 maloplošných zvláště chráněných území, z nichž je 1 národní přírodní památka,2 přírodní rezervace a 14 přírodních památek.

Odkazy

Reference

  1. Honěk, J. a kol.: Uhelné sloje v jihomoravském lignitovém revíru. Acta Montanistica Slavica, ročník 14 (2009), číslo 1, str. 43 - 53
  2. Krátký pohled na dobývání lignitu na šardicku
  3. Průval vod na dole Dukla v Šardicích 9. června 1970
  4. Hornická činnost v obci Šardice. www.sardice.cz [online]. [cit. 2016-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-09-02. 
  5. Klimatické regiony ČR. www.migesp.cz [online]. [cit. 2016-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-05. 
  6. Vegetační stupně střední Evropy

Literatura

  • Geografický místopisný slovník, Academia, Praha 1993. ISBN 80-200-0445-9.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Rozhledna Bukovansky mlyn - ukazka vyhledu.JPG
Autor: Czech Wikipedia user Marzper, Licence: CC BY-SA 3.0
Rozhledna Bukovanky mlýn - větrný mlýn - ukázka výhledu