Kyselina azidovodíková

Kyselina azidovodíková
Vazebné úhly a délky azoimidu
Vazebné úhly a délky azoimidu
3D struktura azoimidu
3D struktura azoimidu
Obecné
Systematický názevKyselina azidovodíková
Ostatní názvyAzoimid
Kyselina dusíkovodíková
Anglický názevHydrazoic acid
Německý názevStickstoffwasserstoffsäure
Sumární vzorecHN3
VzhledBezbarvá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS7782-79-8
SMILES[N-]=[N+]=N
Vlastnosti
Molární hmotnost43,029 g/mol
Teplota tání−80 °C
Teplota varu35,7 °C
Hustota1,126 g/cm3 (20 °C)
Disociační konstanta pKa4,59
Tlak páry523 hPa (20 °C)
Struktura
Tvar molekulylineární
Dipólový moment2,83 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°294 kJ/mol (plyn)
Entalpie varu ΔHv697 J/g
Standardní molární entropie S°238,8 JK−1mol−1 (plyn)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°+328 kJ/mol (plyn)
Izobarické měrné teplo cp1,015 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS01 – výbušné látky
GHS01
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
[1]
Nebezpečí[1]
H-větyH200, H319, H335, H370
P-větyP201, P202, P260, P261, P264, P270, P271, P280, P281, P304+340, P305+351+338, P307+311, P312, P321, P337+313, P372, P373, P380, P401, P403+233, P405, P501
R-větyR1, R2 R4
S-věty?
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kyselina azidovodíková neboli azoimid (dle nového názvosloví) či kyselina dusíkovodíková je jednou ze tří základních sloučenin dusíku s vodíkem (amoniak, hydrazin, azoimid). Její vzorec je HN3. V její molekule jsou na sebe vázány tři atomy dusíku. Vazby v molekule nejsou rovnocenné. Kyselina azidovodíková je bezbarvá kapalina ostrého zápachu, její bod varu je 35,7 °C, její páry jsou explozivní. Je smrtelným (i když nekumulativním) jedem; ve vzduchu může být nebezpečná i při koncentracích pod 1 ppm. Ve vodných roztocích je stálá. Je to slabá kyselina (zhruba stejně silná jako kyselina octová). Tvoří jeden typ solí – azidy. Koncentrovaná kyselina azidovodíková je velmi silnou a nebezpečnou výbušninou.

Příprava

Existují dva způsoby přípravy kyseliny azidovodíkové:

1. reakcí azidu sodného s kyselinou sírovou (tímto způsobem HN3 poprvé připravil v roce 1890 německý chemik Theodor Curtius):

2 NaN3 + H2SO4 → 2 HN3 + Na2SO4

2. reakcí soli hydrazinia s kyselinou dusitou:

N2H5+ + HNO2 → HN3 + H+ + 2 H2O

Použití

Nejdůležitějším azidem je azid sodný NaN3, ze kterého se připravují ostatní azidy. Tato sloučenina je poměrně stálá, dá se bez rozkladu tavit. Využívá se pro exploze airbagů v automobilech. Azidy alkalických kovů a kovů alkalických zemin se chovají podobně, naproti tomu azidy těžkých kovů velmi snadno vybuchují (např. azid olovnatý Pb(N3)2, který se používá jako náplň do rozbušek).

Reference

  1. a b Hydrazoic acid. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Hydrogen-azide-2D-dimensions.png

Structure and dimensions of the hydrogen azide molecule, HN3.

Structural data from Greenwood, N. N.; Earnshaw, A. (1997) Chemistry of the Elements (2. ed.), Oxford:Butterworth-Heinemann ISBN: 0-7506-3365-4.