Kyselina hippurová
Kyselina hippurová | |
---|---|
strukturní vzorec | |
Obecné | |
Systematický název | kyselina benzenkarbonylaminoethanová |
Triviální název | kyselina hippurová |
Ostatní názvy | N-benzoylglycin, kyselina benzamidooctová, kyselina benzoylaminooctová |
Anglický název | Hippuric acid |
Německý název | Hippursäure |
Funkční vzorec | C6H5CONHCH2COOH |
Sumární vzorec | C9H9NO3 |
Vzhled | bílý krystalický prášek |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 495-69-2 |
PubChem | 464 |
SMILES | O=C(O)CNC(C1=CC=CC=C1)=O |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 179,17 g/mol |
Teplota tání | 187–188 °C |
Teplota rozkladu | 240 °C |
Hustota | 1,371 g/cm³ (20 °C) |
Bezpečnost | |
[1] Nebezpečí[1] | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kyselina hippurová (z řeckého hippos, kůň, a ouron, moč), též kyselina benzoylaminooctová, je karboxylová kyselina obsažená v moči koní a jiných býložravců; tvoří kosočtverečné krystaly dobře rozpustné v horké vodě, tající při 187 °C a rozkládající se při 240 °C. Vysoké koncentrace kyseliny hippurové v organismu mohou indikovat otravu toluenem.[zdroj?] Mnoho aromatických sloučenin (například kyselina benzoová nebo toluen), přijímají-li se vnitřně, je převáděno na kyselinu hippurovou reakcí s aminokyselinou glycinem.
Syntéza
Moderní syntéza kyseliny hippurové zahrnuje acylaci glycinu benzoylchloridem:[2]
Reakce
Kyselinu hippurovou lze snadno hydrolyzovat horkými zásadami na kyselinu benzoovou a glycin. Kyselina dusičná ji převádí na kyselinu benzoylglykolovou, C6H5COOCH2CO2H. Její ethylester reaguje s hydrazinem za tvorby hippurylhydrazinu, C6H5CONHCH2CONHNH2, který byl použit Theodorem Curtiem k přípravě azoimidu.
Historie
Justus von Liebig v roce 1829 ukázal, že se kyselina hippurová liší od kyseliny benzoové; v roce 1839 pak určil její složení. Léta 1873 Victor Dessaignes syntetizoval kyselinu hippurovou účinkem benzoylchloridu na zinečnatou sůl glycinu;[3] kyselina hippurová byla připravována také zahříváním anhydridu kyseliny benzoové s glycinem[4] a zahříváním benzamidu s kyselinou chloroctovou.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hippuric acid na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Hippuric acid. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ A. W. INGERSOLL AND S. H. BABCOCK. Hippuric acid. Org. Synth.. Dostupné online. ; Coll. Vol.. S. 0328. (anglicky)
- ↑ Dessaignes V. Ueber die Regeneration der Hippursäure. Annalen der Chemie und Pharmacie. 1853, roč. 87, čís. 3, s. 325–327. DOI 10.1002/jlac.18530870311. (německy)
- ↑ Curtius T. Synthese von Hippursäure und Hippursäureäthern. Berichte der deutschen chemischen Gesellschaft. 1884, roč. 17, čís. 2, s. 1662–1663. DOI 10.1002/cber.18840170225. (německy)
Související články
- Kyselina aminohippurová
- Kyselina benzoová
- Glycin
- Toluen
Literatura
- Charvát, Jaroslav. Rozklad kyseliny hippurové. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1915. 26 s. (Rozpravy České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění v Praze; třída II., roč. XXIV., čís. 38).
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu kyselina hippurová na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for corrosive substances
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for hazardous substances
Preparation of hippuric acid A. W. Ingersoll and S. H. Babcock. "Hippuric acid". Org. Synth.; Coll. Vol. 2: 0328.
Chemical structure of hippuric acid