Kyselina jodistá

Kyselina jodistá
Obecné
Systematický název	Kyselina pentahydrogenjodistá
Anglický název	orthoperiodic acid
Německý název	ortho-periodsäure
Sumární vzorec	H5IO6
Vzhled	bílé krystalky nebo prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS	10450-60-9
PubChem	65185
ChEBI	29149
Vlastnosti
Molární hmotnost	227,941 g/mol
Teplota tání	140 °C (rozklad)
Hustota	1,4 g/cm3
Disociační konstanta pKa	pKa1= 3,29 (20 °C) pKa2= 6,69 (20 °C) pKa3= 13 pKa= 1,55 (HIO4, 20 °C)
Rozpustnost ve vodě	113 g/100 g (0 °C)
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	methanol ethanol
Měrná magnetická susceptibilita	−3,116×10−6 cm3g−1
Struktura
Krystalová struktura	jednoklonná
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−252 kJ/mol
Bezpečnost
Oxidující (O) Žíravý (C)
R-věty	R8 R34
S-věty	S26 S27 S28
NFPA 704	0 3 0 OX
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kyselina jodistá je kyslíkatá kyselina, jejíž centrálním atomem je jód v oxidačním čísle VII. Pod označením kyselina jodistá je v chemii chápána kyselina pentahydrogenjodistá – H₅IO₆, tedy hydratovaná forma HIO₄. Pro H₅IO₆ lze neformálně ale přesněji použít výraz kyselina ortojodistá, pro HIO₄ pak neoficiální název kyselina metajodistá (takové označování se běžně používá v anglickém a německém jazyce). Kyselina metajodistá je kyselinou hypotetickou, existuje pouze ve formě polymeru (HIO₄)_n, který je nestabilní. Vzniká při tepelné dehydrataci kyseliny ortojodisté ve vakuu přes kyselinu trijodistou a nemá žádný větší praktický význam. Kyselina ortojodistá je vzhledem bílý jemně krystalický prášek. Nevykazuje žádný zápach. Je to silné oxidační činidlo, v kyselém prostředí vykazuje standardní potenciál E⁰=1,6 V, v zásaditém prostředí E⁰=0,7 V. Ve vodných roztocích (pH= 0-7) je rovnovážnou směsí volné kyseliny pentahydrogenjodisté a příslušných aniontů, jejichž poměr závisí na koncentraci a přítomnosti dalších látek a rozpouštědel. Jodistany v alkalickém prostředí existují pravděpodobně ve formě dimerního aniontu (O₄I-O-IO₄)⁴⁻.

Kyselina jodistá se používá v analytické chemii jako oxidační činidlo a vzhledem k schopnosti štěpit vicinální dioly na jednotlivé fragmenty nalézá uplatnění i ve strukturní analýze složitějších organických látek a biopolymerů. V klinické chemii, mikrobiologii a histologii nalézá uplatnění jako činidlo pro důkaz bílkovin, Navíc je hlavní účinnou látkou v PAS reakci, která slouží k průkazu glykogenu ve tkáních. Značné uplatnění lze nalézt v organické syntéze.

Využití kyseliny jodisté k oxidačnímu štěpení 1,2-diolů poprvé popsal Malaprade v roce 1928. Vicinální dioly se oxidačně štěpí za vzniku karbonylových sloučenin. Jsou-li hydroxylové skupiny na acyklickém řetězci vznikají dvě karbonylové sloučeniny, jsou-li součástí kruhu, vzniká jediná dikarbonylová sloučenina. U všech těchto reakcí se předpokládá vznik cyklického meziproduktu (cyklický diester kyseliny jodisté). Ke klasickým aplikacím kyseliny jodisté a jodistanů v organické syntéze patří kromě zmíněného štěpení vicinálních diolů také štěpení 1,2-hydroxyaldehydů, 1,2-hydroxyketonů, 1,2-diketonů a cyklických 1,3-diketonů. Další studie pojednávají o využití tohoto činidla k oxidační dimerizaci pyrenu, oxidacím polyaromatických uhlovodíků na chinoidní sloučeniny apod. Účinkem kyseliny jodisté byla také z pyrogallolu připravena sloučenina purpurogallin, selenidy byly převedeny na selenoxidy a thioestery na dialkylsulfoxidy.

Kyselina jodistá je klasifikována jako látka žíravá a oxidující.^[1]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kyselina jodistá na Wikimedia Commons

• Malaprade, L. Bull. Soc. Chim. Fr. 1928,43, s. 683–696; Chem. Abstr. 1928, 22, 28855.
• McMurry, Organická chemie. 1. vyd. Brno : VUTIUM, 2007. ISBN 978-80-214-3291-8.
• Fatiadi, A. J. Synthesis 1974, s. 229–272.
• VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.