Kyselina rhenistá

Kyselina rhenistá
Struktura kyseliny rhenisté

Struktura kyseliny rhenisté

Model molekuly kyseliny rhenisté

Model molekuly kyseliny rhenisté

Obecné
Systematický názevKyselina rhenistá
Anglický názevPerrhenic acid
Německý názevPerrheniumsäure
Sumární vzorecH4Re2O9 (pevná)
HReO4 (plynná)
Vzhledžlutá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS13768-11-1
SMILES[OH2][Re](=O)(=O)(=O)([OH2])O[Re](=O)(=O)=O
InChI1S/2H2O.7O.2Re/h2*1H2;;;;;;;;;
Vlastnosti
Molární hmotnost251,2055 g/mol
Teplota tánísublimuje
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Nebezpečí[1]
NFPA 704
NFPA 704.svg
3
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kyselina rhenistá je chemická sloučenina se vzorcem HReO4, tento vzorec odpovídá složení par kyseliny. V pevném stavu tvoří dimerní hydrát Re2O7(OH2)2, v krystalickém stavu byla izolována i čistá kyselina (žlutá) a její monohydrát (červený).[2] Z roztoku oxidu rhenistého se po delším stání vylučují krystaly monohydrátu kyseliny rhenisté, HReO4·H2O. Kyselinu lze připravit rozpouštěním kovového rhenia v kyselině dusičné nebo sírové.

Vlastnosti

Strukturu pevné kyseliny lze popsat vzorcem [O3Re-O-ReO3(H2O)2],[3] jeden atom rhenia má tetraedrickou koordinaci a druhý oktaedrickou. V plynném stavu je molekula tetraedrická, odpovídá vzorci HReO4.

Reakce

Reakcí kyseliny nebo oxidu rhenistého se sulfanem získáme sulfid rhenistý:[2][4]

Re2O7 + 7 H2S → Re2S7 + 7 H2O

Kyselina rhenistá na platinovém nosiči se využívá jako hydrogenační a krakovací katalyzátor v ropném průmyslu.[5]

Katalýza

Kyselina rhenistá je prekurzorem mnoha homogenních katalyzátorů, z nichž některé jsou velmi slibné ve speciálních aplikacích, kde je možné ospravedlnit vysokou cenu rhenia. V kombinaci s terciárními arsany slouží jako katalyzátor epoxidace alkenů peroxidem vodíku.[6]

Využívá se jako katalyzátor při dehydrataci oximů za vzniku nitrilů.

Perrhenic-acid-nitrile-formation.png

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Perrhenic acid na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Perrhenic acid. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b HOUSECROFT, CATHERINE E., 1955-. Anorganická chemie. Vyd. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze xxx, 1119 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-7080-872-6, ISBN 80-7080-872-1. OCLC 894846634 
  3. ↑ BEYER, H.; GLEMSER, O.; KREBS, B. Dirhenium Dihydratoheptoxide Re2O7(OH2)2– New Type of Water Bonding in an Aquoxide. Angewandte Chemie International Edition in English. 1968-04, roč. 7, čís. 4, s. 295–296. Dostupné online [cit. 2020-06-15]. ISSN 0570-0833. DOI 10.1002/anie.196802951. (anglicky) 
  4. ↑ SCHWARZ, Daniel E.; FRENKEL, Anatoly I.; NUZZO, Ralph G. Electrosynthesis of ReS 4 . XAS Analysis of ReS 2 , Re 2 S 7 , and ReS 4. Chemistry of Materials. 2004-01, roč. 16, čís. 1, s. 151–158. Dostupné online [cit. 2020-06-15]. ISSN 0897-4756. DOI 10.1021/cm034467v. (anglicky) 
  5. ↑ WIBERG, EGON. Inorganic chemistry. 1st English ed.. vyd. San Diego: Academic Press xxxix, 1884 pages s. Dostupné online. ISBN 0-12-352651-5, ISBN 978-0-12-352651-9. OCLC 48056955 
  6. ↑ VAN VLIET, Michiel C. A.; ARENDS, Isabel W. C. E.; SHELDON, Roger A. Rhenium catalysed epoxidations with hydrogen peroxide: tertiary arsines as effective cocatalysts. Journal of the Chemical Society, Perkin Transactions 1. 2000, čís. 3, s. 377–380. Dostupné online [cit. 2020-06-15]. DOI 10.1039/a907975k. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce