Kyvadlo, jáma a naděje
| Kyvadlo, jáma a naděje | |
|---|---|
| Země původu |  Československo |
| Jazyk | čeština |
| Délka | 14 minut |
| Žánry | krátký film, horor |
| Námět | Edgar Allan Poe Auguste Villiers de l'Isle-Adam Jan Švankmajer |
| Scénář | Jan Švankmajer |
| Režie | Jan Švankmajer |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Jan Žáček |
| Produkce | Krátký film Praha Studio Jiřího Trnky |
| Kamera | Miroslav Špála |
| Střih | Helena Lebdušková |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 1983 |
| Distribuce | Ústřední půjčovna filmů |
| Kyvadlo, jáma a naděje na ČSFD, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kyvadlo, jáma a naděje je český film režiséra Jana Švankmajera z roku 1983. Film je zčásti hraný a zčásti animovaný, a je pomyslně rozdělen na tří části: první dvě inspiroval děj povídky Jáma a kyvadlo od Edgara Allana Poea, tato část je v závěru rozvita Nadějí od Augusta Villierse de l'Isle-Adama, čímž hrdina ztrácí možnost utéct svému osudu. Film zachycuje zvůli moci a oproti tomu zoufalou vůli člověka po životě.[1]
Pro režiséra není tento film prvním setkáním s dílem Poea, již v roce 1981 natočil film Zánik domu Usherů, a ani ne poslední, jeho film Šílení je též inspirován dílem amerického romantika.
Děj
Příběh začíná rozsudkem a nesením odsouzence chodbou do kobek. Následuje citát z Jámy a kyvadla:
| „ | Poslední zřetelná slova, která jsme zaslechl, byl rozsudek – strašný rozsudek smrti. A pak mi hlasy inkvisitorů splynuly v jediný snový, mátožný šum. Vyvolaly ve mně představu otáčení, snad že se mi ve fantasii sléval s klapotem mlýnského kola. | “ |
Následně začíná kamera, která snímá z pohledu odsouzeného, poněkud nejistě sledovat místnost. Zabírá kostru vymalovanou po celé kobce, složité mechanismy spouštěcího zařízení a ruku hrdiny.
Poté, co se odsouzený osvobodí, začne se k němu přibližovat stěna z plechu s pohyblivými výjevy zatracení a pekelných bytostí, zpoza kterých šlehají plameny. Z této smrtelné pasti odsouzenému nepomůže generál Antoine Lasalle jako v literární předloze, ale dostane se sám z cely pryč, když se schová ve studni a celý mechanismus přes něho přejede.
Poté uteče do chodeb, kde opět hraje důležitou roli roztřesená kamera zabírající detaily rukou, nebo výjev mučení v jiné cele. Odsouzený je na své cestě na svobodu zadržen postavou inkvizitora a film končí citátem z l'Isle-Adama:
| „ | Copak můj synu? Zítra budete možná spasen… a vy jste chtěl od nás odejít. | “ |
Ocenění
- 1984 – Cena poroty v Montrealu
- 1984 – Cena FICC v Krakově
- 1985 – Hlavní cena a Cena FIPRESCI v Oberhausenu
- 1985 – Zvláštní uznání poroty a kritiky v Portu
Reference
- ↑ Kyvadlo, jáma a naděje [online]. Ceskatelevize.cz [cit. 2009-03-27]. Dostupné online.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“