Lánový rejstřík

Lánový rejstřík pro Moravské Knínice ve veverském panství

Lánový rejstřík (nazývaný také někdy jako druhá lánová vizitace, případně v množném čísle jako lánové (lánské) rejstříky) je nejstarší moravský katastr poddanských usedlostí a pozemků, z nichž se platila berně nebo kontribuce. Pochází z druhé poloviny 17. století a je obdobou katastru pro území Čech známého pod názvem berní rula. Rozdělen je na jednotlivé svazky podle panství a statků. Celkově je inventarizováno 365 knih,^[1] z nichž jeden svazek chybí.^{[P 1]} Celá sbírka lánových rejstříků je uložena v Moravském zemském archivu v Brně (fond D1), jednotlivé opisy se občas objevují ve fondech velkostatků.

V letech 2013 a 2014 byl celý fond digitalizován a je přístupný prostřednictvím webové aplikace.^[2] Tištěný generální rejstřík k lánové vizitaci vydaný v roce 2015 obsahuje 189 102 záznamů (včetně obyvatel královských měst, kterých se však lánová vizitace netýkala).^[1]

Historie

Lánový rejstřík byl sepsán v druhé polovině 17. století ve dvou různých provedeních. První lánová vizitace byla schválena moravskými stavy v roce 1655, přičemž mapování samotné začalo v druhé polovině roku 1656. Do konce roku byla zmapována pouze malá část Moravy, kompletně pouze tehdejší Jihlavský kraj, dále jen menší části Brněnského a Olomouckého kraje. Po zimě vizitace pokračovala a byla v dalším roce dokončena. Byla ale brzy napadena pro svou nepřesnost, hlavně pro naměření větší výměry polí, než jaká byla skutečně v krajině k dispozici.

Proto bylo v roce 1669 rozhodnuto o vytvoření druhé lánové vizitace, která měla být revizí prvního mapování. Práce komisí, které mapovaly vsi na jednotlivých panstvích, byla založena na prvním rejstříku, ale zároveň docházelo k důkladnějšímu zkoumání faktů uváděných místní samosprávou. To vedlo k tomu, že se samotná druhá vizitace protáhla až do roku 1679.

Důvody vzniku

Hlavní příčinou vzniku lánového rejstříku byla nutnost stabilních daňových příjmů z jednotlivých panství. Z toho plynula snaha o co nejpřesnější zmapování skutečného stavu půdy, aby bylo možné efektivněji určit daňové zatížení obyvatelstva.

Ačkoli daně byly hlavním motivem, výsledkem druhého mapování gruntů a jejich výnosu byl soupis poddaných, respektive držitelů poddanských usedlostí a pozemků, který dnes slouží pro poznávání historie jednotlivých obcí a usedlostí.

Určení daňového zatížení

Existovala dvě hlavní kritéria pro určení daňového zatížení - velikost usedlosti a kvalita (kategorie) půdy, kterou daný usedlý obdělával. Oboje dohromady dávalo tzv. berní lán. V případě půdy první kategorie (půda, do které se seje pšenice) to bylo 100 měřic osevu, druhé kategorie (půda, do které se seje oves) to bylo 125 měřic, v případě půdy třetí kategorie (půda, do které se seje žito) to bylo 150 měřic.

Dále v rejstříku lze najít údaje týkající se množství osévané půdy. Jedná se o údaj, na kolik kusů orné půdy sedlák seje, tj. na kolika místech má pole. Osev se uvádí ve starých rakouských plošných mírách – Metz a Achtel, tedy měřice, která činila 0,19 hektaru, a achtl, který se odvozoval od měřice – už z jeho názvu vyplývá, že se jednalo o jednu osminu měřice.

Řazení usedlostí

Tabulka v druhém lánovém rejstříku uvádějící jednotlivé sedláky v jednotlivých vesnicích má vždy ustálenou podobu. Jako první jsou uváděni největší sedláci, tj. ti, kteří drží největší rozlohu orné půdy. V každém řádku je pak jako první vždy uveden sedlák sedící na gruntu v době sepsání lánového rejstříku, jako druhý je uveden sedlák "před" sepsáním opravné verze - v době sepsání první lánové vizitace v roce 1657. Po sedlácích následují domkaři bez polí, občas se v městečkách objevují také řemeslníci či majitelé vinic. Další kategorii tvoří grunty nově osedlé (neu gestiefte), tj. v první lánové vizitaci uvedené bez majitele a grunty pusté (alte Öedung), tj. opuštěné v době sepsání obou vizitací. Na konci každé vesnice je uveden sumář a na konci každého svazku souhrn za celé vizitované panství.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• FIŠER, Josef. Lánové visitace na Moravě v XVII. stol. Časopis Matice moravské. 1933, roč. 57, s. 158–179. 
• HEIDLER, Jan. „Lánské rejstříky“ v zemském archivě moravském. Časopis Matice moravské. 1916, roč. 40, s. 130–135. 
• HEIDLER, Jan. Sumární extrakty z druhé generální vizitace na Moravě v l. 1669–1673. Časopis Matice moravské. 1923, roč. 47, s. 53–178. 
• KOTAČKA, Martin; PETERKA, Josef; SPERÁT, Ivo. Generální rejstřík k lánové vizitaci doplněný o soupis obyvatel královských měst. Brno: Nakladatelství Ivo Sperát, 2015. 2 svazky (2304 s.). Dostupné online. ISBN 978-80-87542-18-7. 
• MATĚJEK, František. Sborník archivních prací: Moravské lánové rejstříky. Praha: Panorama, 1979. 
• MATĚJEK, František. Lánové rejstříky Brněnského kraje z let 1673-1675. Praha: TEPS, 1981. 
• MATĚJEK, František. Lánové rejstříky jihlavského a znojemského kraje z let 1671-1678. Praha: TEPS, 1983. 
• MATĚJEK, František. Lánové rejstříky hradišťského kraje z let 1669-1671. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 1984. 
• MATĚJEK, František. Lánové rejstříky olomouckého kraje z let 1675-1678. Praha: Danal, 1994. 
• MATĚJEK, František. Ostrava 14: Lánové rejstříky přerovského kraje z let 1675-1676. Ostrava: [s.n.], 1987. 
• NOVOTNÝ, Jaroslav. Moravský berní systém v století XVII. Časopis Matice moravské. 1934, roč. 58, s. 145–286. 

Související články

• Berní rula
• Daně (historie)

Externí odkazy

• Lánové rejstříky na stránkách Moravského zemského archivu v Brně
• Jindřichohradecké obce panství Telč v lánovém rejstříku, rodopisna-revue-online.tode.cz