László Nagy (politik, 1948)

PhDr. László A. Nagy
Poslanec Evropského parlamentu
zvolený pozorovatel EP (2003–2004)
Ve funkci:
1. květen 2004 – 13. červen 2004
Volební obvodSlovensko
Poslanec Národní rady SR
Ve funkci:
2010 – 2012
Ve funkci:
2006 – 2010
Ve funkci:
2002 – 2006
Ve funkci:
1998 – 2002
Ve funkci:
1993 – 1998
Poslanec Slovenské národní rady
zároveň místopředseda SNR (1990–1992)
Ve funkci:
1990 – 1992
Předseda MOS
Ve funkci:
1992 – 1998
Předseda MNI
Ve funkci:
1990 – 1992
Stranická příslušnost
ČlenstvíMNI (1989–1992)
MOS (1992–1998)
SMK (1998–2009)
Most-Híd (2009–2021)

Narození10. srpna 1948 (75 let)
Bodiná
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostmaďarská
ObčanstvíSlovenskoSlovensko Slovensko
PříbuzníIván Bába
SídloBratislava
Alma materUniverzita Komenského
Profesepsycholog, sociolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

László A. Nagy, maďarsky A. Nagy László, (* 10. srpen 1948, Bodiná) je slovenský psycholog, sociolog a politik maďarské národnosti, mezi lety 1990 až 2012 poslanec Národní rady SR, a v roce 2004 krátce také poslanec Evropského parlamentu.[1] Před listopadem 1989 působil jako disident a maďarský lidskoprávní aktivista v tehdejší Československé socialistické republice.

Biografie

Narodil se roku 1948 v obci Bodiná, v okrese Považská Bystrica, v poválečném Československu. Vystudoval pedagogickou psychologii a filozofii na Univerzitě Komenského v Bratislavě, kde byl v letech 1967 až 1970 předsedou maďarského Akademického klubu mládeže Attily Józsefa v Bratislavě. Poté pracoval v sociologickém výzkumu. V roce 1970 byl zakládajícím členem Výboru pro ochranu práv maďarské menšiny v Československu (slovensky Výbor pre ochranu práv maďarskej menšiny v Československu). V roce 1989 se stal zakladatelem Maďarské nezávislé iniciativy, a prvním signatářem jejího programového prohlášení ze dne 18. listopadu 1989, poté od roku 1990 byl i jejím předsedou, později přejmenovanou na Maďarskou občanskou stranu, a to až do roku 1998, kdy byl zvolen místopředsedou sjednocené SMK. V roce 1996 byl rovněž zvolen místopředsedou Liberální internacionály. V roce 2009 přešel do nové strany Most-Híd, kde byl zvolen i členem předsednictva.[2] V letech 1998 až 2009 byl předsedou parlamentního Výboru pro menšiny a lidská práva NR SR. Pořádá a vede odborné přednášky o lidských právech na mezinárodních i slovenských fórech a seminářích. Aktivně spolupracuje s lídry národnostních a etnických menšiny, s lidskoprávními menšinovými občanskými sdruženími na Slovensku, a také s běloruskou a kubánskou politickou opozicí.[3]

Politická kariéra

Soukromý život

Žije v Bratislavě. Jeho švagrem je Iván Bába (* 1950, Teplice) maďarský diplomat, státní úředník a velvyslanec. Naopak není v příbuzenském stavu s Józsefem Nagyem (* 1968, Dunajská Streda), bývalým ministrem životního prostředí a poslancem Evropského parlamentu za Most-Híd v 8. volebním období (2014–2019).

Odkazy

Reference

  1. poslanci [online]. Národní rada Slovenské republiky [cit. 2018-09-30]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. Kormánybiztos lett a Most-Híd elnökségi tagja [online]. mno.hu [cit. 2018-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-30. (maďarsky) 
  3. Lászlo Nagy [online]. osobnost.aktuality.sk [cit. 2018-09-30]. Dostupné online. (slovensky) [nedostupný zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků László Nagy (polityk) na polské Wikipedii a László Nagy (politik) na slovenské Wikipedii.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“