Léo Delibes
| Léo Delibes | |
|---|---|
 | |
| Narození | 21. února 1836 La Flèche |
| Úmrtí | 16. ledna 1891 (ve věku 54 let) Paříž |
| Místo pohřbení | Montmartre |
| Alma mater | Národní konzervatoř hudby a tance v Paříži |
| Povolání | hudební skladatel, vysokoškolský učitel, hudebník a varhaník |
| Zaměstnavatelé | Théâtre-Lyrique (od 1855) Opéra national de Paris (od 1863) Národní konzervatoř hudby a tance v Paříži (od 1880) |
| Ocenění | důstojník Řádu čestné legie |
| Rodiče | Philibert Delibes[1] a Clémence Batiste[1] |
| Příbuzní | Miguel Delibes Setién (prasynovec)[2] Miguel Delibes de Castro (prasynovec)[3] Germán Delibes de Castro (prasynovec)[3] |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Léo Delibes vlastním jménem Clément Philibert Léo Delibes (21. února 1836, St. Germain du Val – 16. ledna 1891, Paříž) byl francouzský skladatel 19. století, přední osobnost hudebního romantismu.
Život
Delibes se narodil v roce 1836 jako syn listonoše. K hudbě měl blízko již od dětství, jelikož i jeho matka milovala hudbu, neboť byla dcerou operního pěvce. Delibesův otec však brzy zemřel a matka ho vychovávala se strýcem. Ti mu poskytli základní hudební vzdělání a dbali na to, aby se ze syna stal dobrý hudebník. Svou hudební dráhu započal v roce 1847, kdy začal navštěvovat pařížskou konzervatoř, kde studoval u Adolpha Adama. Později začal brát i lekce zpěvu a brzy se z něj mohl stát skvělý operní zpěvák či varhaník. Postupně pod vlivem učitele Adama začal skládat operety, pročež se stal v roce 1864 vedoucím sboru v pařížské Opeře. Mezi lety 1865-1871 byl též v kostele Saint-Pierre-de-Chaillot varhaníkem. V roce 1871 se ve věku 35 let oženil s Léontine Estelle Denainovou.
Mezi jeho několik raných operet patří i Deux sous le charbon, kterou zkomponoval v roce 1856 pro divadlo Folies-Nouvelles. Ve spolupráci s Léonem Minkem zkomponoval balet La Source (1866), dále balet Coppélia (1870), po níž následoval balet Sylvia (1876). Tyto balety setrvaly na baletních repertoárech dodnes.
Delibes byl tedy v divadelních kruzích plně etablován a začal vynikat i několika svými operami. Mezi ně patří Le Roi l'a dit z roku 1873, vážnější Jean de Nivelle (1880) a konečně opera, s kterou velmi prorazil, jeho milovaná Lakmé z roku 1883 v populárním orientálním žánru té doby. Zde se tradice Gounodova a Bizetova projevuje ze své lepší stránky, plná barvy a melodie. Přibližně v této době začaly jeho opery působit na Delibesova oblíbence Čajkovského, který se s Delibesem setkal a složil mu úctu. To je poněkud obdivuhodné, když si uvědomíme, že Brahmse nazval „netalentovaným bastardem“.[zdroj?]
Později začal rovněž skládat úspěšnou a okouzlující scénickou hudbu k Hugově Le Roi s'amuse a několik příjemně rytmických písní, včetně známé „Les Filles de Cadiz“, ale také kantátu na téma Alžírska Le Jardin Animé. Zkomponoval také několik děl pro divadlo a několik skvělých operet. Jeho život zásadně ovlivnilo i jeho jmenování profesorem na konzervatoři v roce 1881, které vedlo jeho poněkud lehkomyslnou, ostýchavou povahu k tomu, že upadl do nečinnosti (napsal pouze jednu nedokončenou operu Kassya) a to až do své smrti v roce 1891. Je pohřben v Paříži na Cimetière de Montmartre.
Delibesova hudba ovlivnila mnoho skladatelů z celého světa. Mezi ně ale patří i takoví velikáni jako Čajkovský, kterého zásadně zaujal balet Sylvia, ale také Saint-Saëns nebo Claude Debussy.
Hlavní dílo
- Le bœuf Apis (1865)
- La cour du roi Pétaud (1869)
- Le roi l’a dit (1873)
- Jean de Nivelle (1880)
- Lakmé (1883)
- Kassya (1893)
- La cour du roi Pétaud (1869)
- Mélodie
- Les filles de Cadix
- Églogue
- Bonjour, Suzon!
- Églogue
Galerie
Odkazy
Reference
- ↑ a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ a b španělská Wikipedie.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Léo Delibes na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Léo Delibes
- Galerie Léo Delibes na Wikimedia Commons
- Léo Delibes na projektu Musopen
