Líšnice (Sepekov)

Líšnice
Stavení na břehu rybníka
Lokalita
Charakter	vesnice
Obec	Sepekov
Okres	Písek
Kraj	Jihočeský kraj
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°25′22″ s. š., 14°22′59″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	175 (2021)[1]
Katastrální území	Líšnice u Sepekova (8,25 km²)
PSČ	399 01
Počet domů	83 (2011)[2]
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Líšnice
Další údaje
Kód části obce	147591
Kód k. ú.	747599
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Líšnice je vesnice, část městyse Sepekov v okrese Písek. Nachází se asi 2,5 km na západ od Sepekova. Prochází tudy železniční trať Tábor–Ražice. Je zde evidováno 86 adres.^[3] V roce 2011 zde trvale žilo 184 obyvatel.^[4] Severně od obce se nachází přírodní památka Dehetník.

Líšnice leží v katastrálním území Líšnice u Sepekova o rozloze 8,25 km².^[5]

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1488.^[6] Líšnice byla původně spojená s nedalekou Okrouhlou. K osamostatnění vesnice došlo 18. května 1893. V roce 1869 zde žilo 430 obyvatel v 65 popisných číslech. V roce 1930 zde bylo evidováno 75 popisných čísel a 410 obyvatel. Sbor dobrovolných hasičů byl ve vesnici založen roku 1898, obecní knihovna v roce 1892. Obecní dům se začal stavět roku 1869. Když už byla stavba takřka dokončena, na návrh tehdejšího starosty Jana Máchy, byla budova využita pro školu. V roce 1869 se začalo vyučovat. Poštou, farou, lékařem, četnictvem Líšnice příslušela k Sepekovu.^[7]

Památky

• Výklenková kaple u staré cesty z Líšnice do Milevska vedle přírodní památky Dehetník je zasvěcená Panně Marii Sepekovské. Kaple je z roku 1897.^[8] Podle vyprávění místních rodáků byla kaple postavena na náklady rolníka Františka Mikeše a jeho manželky Marie z Líšnice na památku jejich předčasně zemřelého syna, který nedokončil studia a zemřel ve věku 23 let. Kaple byla postavena a dne 15. 5. za hojné účasti místních vysvěcena. Kaple je celkově opravená, udržovaná. Ve vnitřní nice kaple je umístěný obraz Panny Marie Sepekovské a vkusná výzdoba.
• Kaple na návsi ve vesnici je zasvěcena také Panně Marii Sepekovské. Je z 2. poloviny 18. století.^[9] Nad vchodem do kaple je umístěný reliéf Panny Marie. Kaple Panny Marie Sepekovské je vedená v Seznamu kulturních památek v okrese Písek.
• Vedle návesní kaple se nachází kamenný kříž s jetelovitým ukončením ramen. Kříž je reliéfně zdobený motivem kalicha. V spodní části podstavce kříže je datace a tento nápis: LETA PANE 1835 Tento kříž je vedený v Seznamu kulturních památek v okrese Písek.
• Další obdobný kamenný kříž se nalézá těsně za vesnicí u silnice. Kříž má také jetelovité ukončení ramen, tělo kříže je v střední části zdobeno motivem kalicha, podstavec kříže nese dataci 1835. Motiv kalicha a datace je zvýrazněná zlatou barvou.
• U cesty z Líšnice na rybník Opršál se v ohrádce nalézá kamenný kříž. Kříž má dekorativně zdobený podstavec. Nad tělem ukřižovaného Krista je umístěný christogram.
• Poblíž železniční trati Písek–Tábor se na okraji vesnice nachází drobný kříž rodiny Koptišovy. Kříž je umístěný na kamenném podstavci a v ohrádce. V oválném štítku kříže je tento nápis: SLÁVA KRISTU ZA ODVRÁCENÍ ZLA VĚNOVALA RODINA KOPTIŠOVA 1947
• Přírodní památka Dehetník ležící 900 metrů severozápadně od vesnice. Byla vyhlášena 4. prosince 1985 pro ochranu vlhké louky s bohatou květenou převážně ostřicovitého a ostřicovorašeliníkového porostu a tůně sloužící jako refugium obojživelníků. Přírodní památka je 1,07 hektarů velká a kolem ní se nachází ochranné pásmo do vzdálenosti 50 metrů a celkové velikosti 2,65 hektarů. Památka je volně přístupná po naučné stezce Kolem Milevska vedoucí po polní cestě z Milevska směrem na Líšnici. Pro návštěvníky je zde zbudována informační cedule. Louka samotná leží v malém údolí, kterým protéká bezejmenný potok z rybníka Opršál do rybníka Pytlák. Tento bezejmenný potok tvoří severní hranici území. Na západě se památka přibližuje železniční trati Písek – Tábor, nicméně až do její bezprostřední blízkosti nezasahuje. Na jihu volně přechází do zemědělského pole, a na východě tvoří hranici polní cesta.

Rodáci

• Sochař Břetislav Benda^[10] (28. března 1897–1983) – Narodil se jako nejstarší ze sedmi dětí učitele Františka Bendy a jeho ženy Žofie. První tři ročníky měšťanky vychodil v Milevsku, kde na podnět svých učitelů začal rozvíjet svou zálibu v kreslení. Čtvrtý ročník měšťanské školy musel navštěvovat až ve Strakonicích, kde při hodinách nepovinného modelování zcela dozrálo jeho rozhodnutí stát se sochařem. Od roku 1911 do 1915 navštěvoval sochařskou a kamenickou školu v Hořicích. V roce 1915 byl přijat na Akademii výtvarných umění, kde se stal žákem Josefa Václava Myslbeka.^[11] Jeho studia však přerušila první světová válka a v roce 1916 musel narukovat. Pod těžkou palbou v Itálii utrpěl vážná poranění obou dlaní, avšak toto zranění mu v další tvorbě nebylo překážkou. V letech 1919 až 1922 pokračoval ve studiu na Akademii pod vedením Jana Štursy. Od roku 1923 byl členem S.V.U. Mánes. Zemřel roku 1983 ve věku 86 let a je pohřben na vyšehradském hřbitově. Prvním jeho zveřejněným dílem se stal reliéf Panny Marie na místní kapličce. Pomník padlým v Bernarticích a v Raděticích, pamětní deska na domě pátera Cyrila Straky v nedalekém Milevsku a medailony Tyrše a Fügnera^[12] na milevské sokolovně jsou jeho další díla v tomto kraji. V roce 1925 se konala v Milevsku výstava jeho prací.^[7]
• Kardinál Miloslav Vlk^[13] (17. května 1932 – 18. března 2017) – český katolický duchovní a teolog, který mezi lety 1991 a 2010 působil jako 35. arcibiskup pražský a 23. primas český, v letech 1990–1991 byl krátce 10. biskupem českobudějovickým. Jeho biskupské heslo znělo: „Aby všichni byli jedno“. Po maturitě na Jirsíkově gymnáziu v roce 1952 pracoval krátce jako dělník, následně nastoupil na základní vojenskou službu. V letech 1955–1960 studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy obor archivnictví. Poté nějakou dobu pracoval jako archivář, v roce 1964 odešel studovat na CMBF do Litoměřic. Dne 23. června 1968 byl vysvěcen na kněze a jmenován sekretářem českobudějovického biskupa Josefa Hloucha^[14]. V roce 1971 však musel toto místo z rozhodnutí komunistických úřadů opustit a odejít spravovat malé farnosti (Lažiště a Záblatí, posléze Rožmitál pod Třemšínem). V roce 1978 mu byl odebrán státní souhlas. V letech 1978–1988 pracoval jako umývač oken a posléze archivář v Praze, kde zároveň tajně vykonával své kněžské povolání. Dne 1. ledna 1989 obdržel státní souhlas zpět a působil nejprve na Klatovsku, později na Šumavě. Dne 14. února 1990 byl jmenován biskupem českobudějovickým (vysvěcen a intronizován 31. března 1990). Dne 27. března 1991 byl jmenován pražským arcibiskupem a 26. listopadu 1994 byl jmenován kardinálem titulu Santa Croce in Gerusalemme. V dubnu 2005 se jako jediný Čech účastnil v Římě konkláve, které zvolilo papeže Benedikta XVI. V roce 2007 podal u příležitosti svých 75. narozenin rezignaci na arcibiskupský úřad, papež Benedikt XVI. ji ale nepřijal a požádal ho, aby v úřadu setrval ještě dva roky. Jako formální hlava katolické církve usiloval o majetkové narovnání mezi církví a státem. Dlouhodobý spor mezi církví a státem o katedrálu sv. Víta^[15] ukončila 24. května 2010 dohoda mezi Vlkovým nástupcem, nově ustanoveným pražským arcibiskupem Dominikem Dukou a prezidentem Václavem Klausem.

Galerie

• 

  Návesní kaple

• 

  Výklenková kaple

• 

  Kříž poblíž vesnice

• 

  Kříž u silnice ve vsi

• 

  Budovy na břehu rybníka za požární zbrojnicí

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Líšnice na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Lišnice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Katastrální mapa katastru Líšnice u Sepekova na webu ČÚZK