Lísková (Svatava)

Lísková
Jezero Medard v místě zaniklé Lískové
Lokalita
Charakter	zaniklá vesnice
Obec	Svatava
Okres	Sokolov
Kraj	Karlovarský kraj
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°10′58″ s. š., 12°37′9″ v. d.
Základní informace
Katastrální území	Čistá u Svatavy (6,87 km²)
Nadmořská výška	420–450 m n. m.
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Lísková
Další údaje
Zaniklé obce.cz	323
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lísková (německy Haselbach) je zaniklá vesnice, část obce Svatava v okrese Sokolov. Nacházela se v nadmořské výšce 420–430 m na návrší při levém břehu řeky Ohře. Vesnicí protékal potok Haselbach, který nejspíš dal vesnici její název.^[1] Není zde evidována žádná adresa. V roce 2011 zde nikdo nežil.

Území zaniklé Lískové leží v katastrálním území Čistá u Svatavy o výměře 6,87 km².^[2]

První písemná zmínka je z roku 1454, kde se hovoří o osadě Haselpach. Vesnice Lísková vznikala jako několik německých kolonizačních dvorců a chalup. Patřila k sokolovskému panství Šliků a je zapsána ve šlikovském urbáři z roku 1525, tehdy již s deseti zemědělskými usedlostmi. Po porážce na Bílé hoře utekl majitel sokolovskému panství Jan Albín Šlik z Čech. Po pobělohorských konfiskacích získal sokolovské panství, k němuž Lísková patřila, rod Nosticů.^[3]

Severním okrajem vesnice procházela stará poštovní silnice z Německa do Čech. Z Lískové vedla do Svatavy, kde stávala významná poštovní stanice.^[3]

Český název dostala vesnice v roce 1947.^[4] Již v roce 1946 se musely z Lískové vystěhovat některé rodiny, neboť jejich poddolované domy hrozily zřícením. Téměř celá vesnice byla do roku 1950 vystěhována, poslední dům byl stržen roku 1956. V letech 1850–1877 byla Lísková osadou Svatavy, roku 1877 se stala samostatnou obcí.^[5]

V roce 1952, již vylidněná, se stala osadou obce Svatava a poté zanikla.^[6]

Již roku 1590 se saský kronikář Peter Albinus zmiňuje o podzemním požáru uhlí na kopci Hannemann mezi Lískovou a Citicemi, kde se později uhlí dobývalo. V sokolovské Horní knize je zápis z 25. září 1760, jímž je povoleno K. J. Klugovi dobývat uhlí na třech místech. Vedle nalezišť u Královského Poříčí a u Tisové se hovoří o lokalitě u Lískové, tedy kopci Hannemannu. Topograf Jaroslav Schaller se v roce 1847 zmiňuje o odkrytí bohatých ložisek uhlí na vrchu Hannemann. Rozvoj vesnice nastal v 19. století v souvislosti s dobýváním hnědého uhlí. Při silnici do Svatavy vznikla místní část Hammel, směrem k vesnici Citice hornická kolonie pro horníky z dolu Fischer. V roce 1871 byla vybudována těžní jáma Felicián. Tento důl patřil za první republiky k nejdůležitějším v sokolovském revíru a pracovalo v něm téměř 500 horníků. K Lískové patřilo i sokolovské seřaďovací nádraží mezi stanicemi Sokolov a Citice. Nejvýznamnějším dolem v Lískové byl hlubinný důl Anežka s dvěma zdaleka viditelnými těžními věžemi na Lískovském kopci.^[3]

Zrušením kdysi samostatné obce a vystěhováním lidí z jejího území se uvolnil prostor dalšímu postupu povrchové hnědouhelné těžby, konkrétně lomu Medard. Dolová činnost zcela změnila původní krajinu.^[3] Těžební činnost v lomu Medard byla ukončena 31. března 2000.^[7] Již v průběhu těžby se prováděla rekultivace svahů a následovalo napouštění zbytkové jámy. Plánované výšky hladiny jezera Medard bylo dosaženo v roce 2016.^[8]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 872 obyvatel, z nichž bylo 117 Čechoslováků, 743 Němců a 12 cizinců. K římskokatolické církvi se hlásilo 837 obyvatel, k evangelické 24 obyvatel, osm k církvi československé, jeden k církvi izraelitské a dva byli bez vyznání.^[9]

Na počátku 20. století již pracovala většina obyvatel v okolních uhelných dolech.^[3] Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva. Zůstat mohli pouze odborníci, nepostradatelní pro chod dolů. První odsun pětadvaceti německých obyvatel byl proveden 1. července 1946, celkem bylo odsunuto sto původních obyvatel.^[3]

• JISKRA, Jaroslav; MÜLLER, Miroslav. Svatava: z historie význačné hornické a průmyslové obce. 1. vyd. Svatava: Obec Svatava, 2005. 227 s. ISBN 80-239-5693-0. Kapitola Lísková (Haselbach), s. 168–172. 

• zanikleobce