Lízino štěstí
Lízino štěstí je československý melodramatický film z roku 1939, režírovaný Václavem Binovcem. Jde o přímé pokračování filmu Lízin let do nebe (1938). Film byl natočen podle předlohy Lízin let do nebe od spisovatelky Růženy Utěšilové, řadící se do žánru tzv. červené knihovny. Snímek, stejně jako předchozí díl, pojednává o osudech mladé osiřelé dívce Elišce/Líze Irovské, jež přichází do klášterního penzionátu. Hlavní role zde ztvárňují Ladislav Boháč, Rudolf Hrušínský a Zdenka Sulanová v roli Lízy Irovské.
Tvůrci
- Námět: Růžena Utěšilová román Líza Irovská
- Scénář: Václav Wasserman
- Hudba: Josef Dobeš, Gioacchino Rossini, Franz Schubert
- Zvuk: František Šindelář
- Střih: Antonín Zelenka
- Kamera: Jaroslav Tuzar
- Režie: Václav Binovec
- Výroba: Europa
- Další údaje: černobílý, 101 min., drama
Odkazy
Literatura
- Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 252
Externí odkazy
- Lízino štěstí ve Filmovém přehledu
- Lízino štěstí v Česko-Slovenské filmové databázi
- Lízino štěstí na Kinoboxu
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“