Lýkovec
Lýkovec | |
---|---|
Lýkovec pruhovaný (Daphne striata) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | slézotvaré (Malvales) |
Čeleď | vrabečnicovité (Thymelaeaceae) |
Rod | lýkovec (Daphne) L., 1753 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lýkovec (Daphne) je rod rostlin, patřící do čeledi vrabečnicovité (Thymelaeaceae). Jsou to keře většinou se střídavými listy. Květy jsou čtyř nebo pětičetné a jsou tvořené pouze kalichem, koruna chybí. V České republice jsou domácí 2 druhy, lýkovec jedovatý a lýkovec vonný. Některé druhy jsou pěstovány jako okrasné keře či skalničky. Lýkovce náležejí mezi silně jedovaté rostliny.
Popis
Lýkovce jsou opadavé nebo stálezelené keře a polokeře, výjimečně i nevelké stromy. Listy jsou nejčastěji střídavé, někdy nahloučené na koncích větévek, řidčeji téměř vstřícné. Větévky jsou pevné a ohebné, lysé nebo chlupaté. Květy jsou jednopohlavné nebo oboupohlavné, čtyř nebo pětičetné, uspořádané ve vrcholových či úžlabních hlávkách nebo krátkých hroznech, řidčeji v latách nebo klasech. Květy jsou bílé, růžové nebo žluté, řidčeji jiných barev. Kalich má válcovitou, zvonkovitou až nálevkovitou kališní trubku a 4 nebo 5 cípů. Koruna chybí. Tyčinek je 8 nebo 10 (dvojnásobek počtu kališních cípů) a mají krátké nitky nebo jsou prašníky přisedlé. Semeník je přisedlý nebo krátce stopkatý, s krátkou vrcholovou čnělkou zakončenou hlavatou bliznou. Obsahuje jedinou komůrku. Plodem je dužnatá nebo kožovitá, obvykle žlutá nebo červená peckovice (v některých zdrojích uváděná jako bobule), která je u některých druhů obklopená vytrvalým kalichem.[1][2][3]
Rozšíření
Rod lýkovec zahrnuje asi 95 druhů. Je rozšířen v Evropě, severní Africe a v Asii na východ po Japonsko a Malajsii.[2]
V České republice jsou domácí 2 druhy. Lýkovec jedovatý je rozšířen na většině území, lýkovec vonný je svým výskytem vázán na teplejší oblasti a je mnohem vzácnější.[1] V Evropě roste celkem 18 druhů lýkovců, z nichž mnohé jsou evropské endemity. Nejvíce druhů roste v jihovýchodní Evropě. Mezi rozšířené druhy patří v rámci celé Evropy zejména oba naše domácí druhy, v teplejších částech Evropy pak lýkovec vavřínový (Daphne laureola) a lýkovce Daphne gnidium a D. oleoides.[4] V Alpách vystupuje nejvýše, až do alpínského stupně, lýkovec pruhovaný (D. striata), do subalpínského stupně zasahuje lýkovec skalní (Daphne petraea), lýkovec vonný (Daphne cneorum) a lýkovec alpský (Daphne alpina).[5] lýkovec slovenský (Daphne arbuscula) roste jako endemický druh a vzácný třetihorní relikt na Muráňské planině na Slovensku.[6]
Lýkovce rostou v mírném až subtropickém pásu. V tropické Malajsii rostou 2 druhy, které se vyskytují v horských deštných a mlžných lesích v nadmořských výškách 1200 až 2500 metrů.[3]
Zástupci
- lýkovec alpský (Daphne alpina)
- lýkovec altajský (Daphne altaica)
- lýkovec Burkwoodův (Daphne × burkwoodii)
- lýkovec vonný (Daphne cneorum)
- lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), syn. lýkovec obecný
- lýkovec vavřínový (Daphne laureola), syn. lýkovec vavřínolistý
- lýkovec skalní (Daphne petraea)
- lýkovec slovenský (Daphne arbuscula)
- lýkovec pruhovaný (Daphne striata)
Jedovatost
Lýkovce jsou jedovaté rostliny. Hlavními účinnými látkami jsou dafnin, dafnetoxin a mezerein. Jsou obsaženy v plodech i ve vegetativních částech (listech, kůře ap.). Otrava se projevuje pálením v ústech, sliněním, bolestmi břicha, zvracením a průjmem a krvavou močí. V konečném stádiu otravy se objevuje slabost, křeče, těžký dech a kolaps. Prognóza bývá vážná a i v lehčích případech se projevuje dlouho trvající poškození ledvin. Ke smrtelné otravě dochází při požití 10 až 12 plodů lýkovce jedovatého. Otrava se může projevit i při vstřebání účinných látek pokožkou. Obdobné látky jsou obsaženy i v ostatních druzích. U zvířat se otravy objevují vzácně, neboť lýkovec pro jeho hořkou chuť odmítají.[7]
Význam
Některé druhy lze použít jako okrasné rostliny. Ceněné je kvetení a plody. Lze je použít jako solitéry i ve skupinách.[8] V českých botanických zahradách je pěstován zejména lýkovec jedovatý (včetně bělokvěté formy 'Alba'), lýkovec Burkwoodův a lýkovec vonný, řidčeji i jiné druhy.[9] Při výsadbě je nutno zohlednit silnou jedovatost rostlin a lákavost bobulí zejména pro malé děti.
Reference
- ↑ a b SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 3. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-1090-4. (česky)
- ↑ a b WANG, Yinzheng et al. Flora of China: Daphne [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b STEENIS, C. (ed.). Flora Malesiana. Vol. 6(1). Leiden, Niederlands: Foundation Flora Malesiana, 1960. (anglicky)
- ↑ Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ AESCHIMANN, David et al. Flora Alpina. Bern: Haupt, 2004. ISBN 3-258-06600-0. (německy)
- ↑ ČEŘOVSKÝ, J. et al. Červená kniha 5: Vyšší rostliny. Bratislava: Príroda a. s., 1999. ISBN 80-07-01085-8. (česky)
- ↑ JIRÁSEK, Václav et al. Naše jedovaté rostliny. Praha: Československá Akademie věd, 1957. (česky)
- ↑ HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 1.,. 1.. vyd. [s.l.]: nakladatelství SZN, 1978. 000128363.
- ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. (česky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu lýkovec na Wikimedia Commons
- Taxon Daphne ve Wikidruzích
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Daphne odora "Aureomarginata"
Autor: Benjamin Zwittnig, Licence: CC BY 2.5 si
Progasti volčin na Kepi.
Autor: Alpsdake, Licence: CC BY-SA 3.0
Flowers of Daphne pseudomezereum with flower, in Maibara, Shiga prefecture, Japan.
Autor: Isidre blanc, Licence: CC BY-SA 3.0
Daphne mezereum. Near the Estany Gento (Pallars Jussà - Catalunya. To 2.150 m altitude
Autor: Wolfgang Sauber, Licence: CC BY-SA 3.0
Villa Taranto ( Verbania-Pallanza ). Daphne burkwoodii Astrid.
Chemical structure of mezerein