LGBT práva v komunismu

LGBT práva v komunismu prošla historicky několika zásadními změnami. Ve 20. století měly marxistické státy a strany k LGBT právům různý přístup. Některé se stávaly prvními politickými stranami, které je podporovaly, zatímco jiné zaujímaly anti-LGBT přístup. Ve 21. století mívají komunistické strany většinou tendenci podporovat LGBT práva. Kuba, jediný komunistický stát na americkém kontinentu, podporoval pro-LGBT politiku již od 70. let.

Historie

Marxismus

Raná historie

Komunističtí vůdci a intelektuálové zaujímali k problematice LGBT práv několik různých pozic. Karl Marx a Friedrich Engels věnovali ve svých pracích této otázce velmi malou pozornost. Marx se k sexualitě vyjadřoval jenom velmi obecně. Norman Markowitz, spravující webové stránky politicalaffairs.net, napsal: "Tedy abych byl upřímný, tak ze strany Marxe shledávám odmítání se tomuto věnovat a od Engelse dokonce otevřené nepřátelství těm, kteří se tím zabývají."[1] Za tímto přístupem stála Engelsova kritika mužské homosexuality ve vztahu k pederastii ve Starověkém Řecku se slovy: "Antičtí Řekové upadali do odporných praktik sodomie,(původní německý název Knabenliebe, což znamená "boylove (klučičí láska) nebo pederastie) ] která nebyla vzdálená ani jejich Bohům - viz mýtus o Ganymédovi.[2] Engels dále řekl: "Pro-pederastické hnutí nikdy nemůže zvítězit.Guerre aux cons, paix aus trous-de-cul [válka s kundami, mírem a řitními otvory] se nyní stane novým heslem".[3] Engels často značoval Dr. Karla Boruttau za Schwanzschwulen (buzeranta).[4]

Německá komunistická strana v období Výmarské republiky vedla spolu se Sociální demokracií kampaň za legalizaci homosexuálních vztahů mezi dospělými.[5][6] Co se týče první komunistické vlády v Rusku, tak tam je situace LGBT práv zatím roztříštěná.

Komunistická strana Sovětského svazu zrušila všechny carské zákony a její nový trestní zákoník platný ve 20. letech minulého století netrestal bezúplatnou homoexuální akvititu mezi dospělými konanou v soukromí. Kromě toho se legalizovaly potraty a rozvody bez příčiny.[7] V některých sovětských republikách zůstávala homosexualita trestná i během 20. let.

V r. 1933 přidal Josif Stalin do sovětského trestního zákoníku Článek 121, který trestal mužskou homosexualitu až pětiletým vězením a těžkými pracemi. O konkrétním důvodu přijetí Článku 121 se mezi historiky vedou spory. Podle dostupných zdrojů byl oficiální postoj vlády takový, že homosexualita úzce souvisí s pedofilií, a že je fenoménem fašistů a aristokratů.

Tento zákon zůstal platný i po rozpadu Sovětského svazu; zrušen byl v r. 1993.[8][9]

Podle zpravodajství RT bylo podle zákonů proti homosexualitě odsouzeno několik stovek lidí každý rok. Kromě toho se také často zneužívaly k odtraňování politicky nepohodlných osob v rámci čistek NKVD.[10]

Gayové a členství v komunistických stranách

Homosexuálním mužům bývalo často odpíráno členství v komunistických stranách[11], případně je z nich vylučovali. K tomuto trendu docházelo po celé 20. století, kdy většina komunistických stran následovala precendet SSSR. Nicméně nebylo tomut tak vždycky.

Známí homosexuální členové Komunistických stran:

  • Mark Ashton (zakladatel Lesby a gayové za práva horníků a LGBT aktivista) - člen Komunistické strany Velké Británie.
  • Harry Hay (aktivista za práva gayů, odborář, aktivista za práva domorodých Američanů, zakladatel společnosti Mattachine, spoluzakladatel Fronty za osvobození gayů (Gay Liberation Front), člen Komunistické strany USA.[12]

Anti-komunistické a asociace komunismu s homosexualitou

Fráze sexuální bolševismus použil berlínský pastor Ludwig Hoppe ve Výmarském Německu během 20. let, když odsuzoval nemorálnosti s ním související.[13] Po zániku Výmarské republiky a vzniku Nacistického Německa se termínem "sexuální bolševismus" označovalo vše, co bylo nějak sexuální degenerativní, nejčastěji homosexualita.[14]

Události vedoucí k asociaci komunismu s homosexualitou

Související informace naleznete také v článku Levandulová panika.

Průlomové objevy lékařů, psychologů a sociálních pracovníků v oblasti lidské sexuality během výmarské éry (jakož i feministické hnutí) se staly předmětem mnoha konspiračních teorií ve vztahu ke komunismu a homosexualitě, zejména v konzervativních částech společnosti. Jakákoli forma sexuální revoluce byla popisována jako promiskuitní vedoucí k nárůstu pohlavně přenosných chorob. Argumentace těch, kteří odmítali "sexuální bolševismus" byla podpora eugeniky a rodinné hodnoty.[13]

Na webových stránkách glbtq.com ("encyklopedie gay, lesbické, bisexuální, transgender a queer kultury") se nachází několik specifických událostí spojujících komunismus ve Spojených státech s homosexualitou:

...Například v r. 1948, Whittaker Chambers, editor a novinář magazínu Time, bývalý člen komunistické strany a sovětský špión infiltrovaný do americké vlády, obvinil Algera Hisse, ředitele think-thanku Carnegie Endowment z křivé přísahy a špionáže pro Sovětský svaz. Většina médií informovala o skandálu v tom duchu, že se Chambers dostal k Hussovi právě díky souvislosti mezi komunismem a homosexualitou. Ten, aby se pak této nálepky, co nejrychleji zbavil, pak slíbil FBI, že se svými homosexuálními aktivitami skončí hned, jakmile opustí Komunistickou stranu. Navíc mu let do Sovětského svazu v r. 1951 pomohl zverbovat britské homosexuální špióny Guye Burgesse a Donalda McLeana právě díky homosexuální soudružnosti a zradě veřejné představivosti.[15]

Známí LGBT komunisté

LGBT marxisté

JménoŽivotNárodnostPolitická příslušnostKariéraSexuální orientaceGenderová identita
Mark Ashton1960–1987britskáKomunistická strana Velké Britániebritský aktivista?cisgender
Georgij Vasiljevič Čičerin1872–1936sovětská (dříve ruská)Komunistická strana Sovětského svazusovětský politikgaycisgender
Harry Hay1912–2002americkáKomunistická strana Spojených států americkýchamerický aktivista?cisgender
Vladimir Luxuria* 1965italskáStrana komunistické obnovyitalská politička?transžena (identifikuje se jako nebinární)
Sunil Pant* 1972nepálskáKomunistická strana Nepálunepálský politikgaycisgender

Bývalí LGBT marxisté

JménoŽivotNárodnostPolitická příslušnostKariéraSexuální orientaceGenderová identita
Rosario Crocetta* 1951italskáKomunistická strana obnovy
Italská komunistická strana (do r. 1991)		italský politikgaycisgender
Tom Driberg1905–1976britskáKomunistická strana Velké Britániebritský politikgaycisgender
Franco Grillini* 1955italskáItalská komunistická stranaitalský politikgaycisgender
Bayard Rustin1912–1987americkáKomunistická strana Spojených států americkýchamerický aktivistagaycisgender
Nichi Vendola* 1958italskáKomunistická strana obnovy (1991–2009)
Italská komunistická strana (1972–1991)		italský politikgaycisgender

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT righst in communism na anglické Wikipedii.

  1. ↑ MARKOWITZ, Norman. The Communist movement and gay rights: The hidden history [online]. 6 August 2013 [cit. 2015-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-16. (anglicky) 
  2. ↑ ANGUS, Ian; RIDDELL, John. Engels and homosexuality. International Socialist Review. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  3. ↑ Engels. Letters: Marx-Engels Correspondence 1869 [online]. [cit. 2017-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. (anglicky) 
  4. ↑ IRELAND, Doug. Socialism and Gay Liberation: Back to the Future [online]. NewPolitics, Vol. XII, No. 2 [cit. 2015-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-21. (anglicky) 
  5. ↑ STORER, Colin. A Short History of the Weimar Republic. illustrated. vyd. [s.l.]: I. B. Tauris, 28 May 2013. Dostupné online. ISBN 9781780761763. S. 156. (anglicky) 
  6. ↑ STEAKLEY, James D. Gay Men and the Sexual History of the Political Left, Volume 29, Issues 2-3. Redakce Hekma Gert. [s.l.]: Psychology Press, 1995. Dostupné online. ISBN 9781560247241. S. 197. (anglicky) 
  7. ↑ Hazard, John N. "Unity and Diversity in Socialist Law".
  8. ↑ United Nations High Commissioner for Refugees. Refworld - Russia: Update to RUS13194 of 16 February 1993 on the treatment of homosexuals [online]. [cit. 2015-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Anne Buetikofer - Homosexuality in the Soviet Union and in today's Russia [online]. Savanne.ch, 1999-04-11 [cit. 2015-09-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. (anglicky) 
  10. ↑ Gay rights in Russia: Facts and Myths. rt.com. RT (TV network), 2 August 2013. Dostupné online [cit. 9 March 2015]. (anglicky) 
  11. ↑ Doug Ireland: Turns out Norman Thomas's Socialist Party Came Close to Breaking the Gay Taboo in 1952. hnn.us [online]. [cit. 2017-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-01. 
  12. ↑ NORMAN MARKOWITZ. The Communist movement and gay rights: The hidden history [online]. PA Political Affairs, 6 August 2013 [cit. 2015-01-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-16. (anglicky) 
  13. ↑ a b Weindling, Paul. Health, Race and German Politics Between National Unification and Nazism, 1870-1945. Cambridge University Press. 22 Jul 1993. ISBN 9780521423977
  14. ↑ Gert Hekma, Harry Oosterhuis, James D. Steakley. Gay Men and the Sexual History of the Political Left, Volume 29, Issues 2-3, Psychology Press, 1995. ISBN 9781560247241
  15. ↑ Luca Prono. McCarthyism [online]. glbtq.com, 2004 [cit. 2015-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-23. (anglicky) 

Literatura

  • KELLIHER, Diarmaid. Solidarity and Sexuality: Lesby a gayové za práva horníků 1984–5. History Workshop Journal. Oxford Journals, 2014, s. 240–262. Dostupné online. DOI 10.1093/hwj/dbt012. (anglicky) 
  • SKEATES, Les. Remembering Mark Ashton and Some 'Lost' Time [online]. 1 March 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 August 2007. (anglicky) 
  • TIMMONS, Stuart, 1990. The Trouble with Harry Hay: Founder of the Modern Gay Movement. Boston: Alyson Publications. Dostupné online. ISBN 978-1555831752. (anglicky) 
  • ^Heidi Minning. Kdo jsem v lásce k tobě?: Obhajoba gay a lesbických identit v bývalém Východním Berlíně, NDR. Přehled antropologie Východní Evropy, Díl 18, Číslo 2, podzim 2000
  • ABRAHAMS, Fred. Human Rights in Post-Communist Albania. [s.l.]: Human Rights Watch, 1996. Dostupné online. ISBN 9781564321602. S. 169. (anglicky) 
  • ROBINSON, Lucy. Gay men and the left in post-war Britain: How the personal got political. [s.l.]: Manchester University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 9781847792334. S. 12–13. (anglicky) 

Související články