LGBT práva ve Finsku

Ve Finsku se obecně ze strany státu dostává lesbám, gayům, bisexuálům a translidem obrovské ochrany. Stejnopohlavní sexuální styk je tu legální od r. 1971, homosexualitu Finsko vyřadilo ze seznamu nemocí r. 1981 a od r. 1995 zde platí ohledně sexuální orientace anti-diskriminační zákony. Legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku se sjednotil r. 1999 a v témže roce přestala být trestná propagace homosexuality. Od r. 2005 je naopak trestná diskriminace na základě genderové identity. Manželství stejnopohlavních párů zde bylo uzákoněno r. 2017, jemuž mezi lety 2002 a 2017 předcházelo uzákonění registrovaného partnerství.

V r. 2002 Finsko uzákonilo registrované partnerství^[1], které dává homosexuálním párům stejná práva jako mají manželé, mimo adopčních práv, možnosti změny příjmení a přístupu k umělému oplodnění (to bylo zpřístupněno pro lesbické páry r. 2007 a možnost osvojit si dítě svého partnera se uzákonila r. 2009). Veřejná podpora práv homosexuálů v zemi vzrůstá od r. 2000.^[zdroj?] Podpory se jim dostává i napříč politických spektrem, kdy 5 z 8 politických stran zvolených po Finských parlamentních volbách r. 2007)^{[2][3][4][4][5]}, přiznalo možnost legalizace stejnopohlavních manželství po Finských parlamentních volbách 2011 Vedly se i spekulace zda téma homosexuálních manželství se stane hlavním politickým tématem, nicméně srpnový průzkum r. 2010 ukázal, že pouze 20 % respondentů jej považuje za klíčové.^[5] V souladu s výsledky volebních kalkulačky zveřejněného novinami Helsingin Sanomat by 93 zákonodárců podpořilo právo stejnopohlavních párů na osvojení dítěte z ústavní péče, zatímco 93 bylo proti.^[6] V důsledku vytvořené koalice s Křesťanskými demokraty v nové vládě získala post ministryně vnitra Päivi Räsänen^[7], což zapříčinilo to, že se návrh zákona o genderově-neutrálních manželství nestal součástí vládní platformy.^[8] I tak jej ale Svaz levice podpořil při vládní schůzi spolu s dalšími politickými stranami vládní koalice, mezi něž patřila Národní koaliční strana, Sociálně demokratická strana Finska, Svaz levice, Zelený svaz a Švédská lidová strana.^[9] V březnu 2012 se zpracovaný návrh zákona o genderově-neutrálních manželstvích dostal k prvnímu čtení do parlamentu,^[zdroj?] kdy jej podpořilo 76 ze 199 zákonodárců. V březnu 2013 jej odmítla i Parlamentní komise pro právní záležitosti. Nicméně návrh se nakonec znovu dostal do parlamentu v prosinci 2013 díky petici s více než 160 OOO podpisy získaných mezi polovinou března a polovinou září téhož roku, což se stalo také jakýmsi impulsem pro rozhodnutí parlamentu v počátku r. 2014.^[zdroj?]

S odvoláním se na rodinné aspekty se téma rozšiřování LGBT práv stalo ožehavým následovaným ohromným počtem odchodů lidí z Luteránské církve dle zpráv rozhlasu Yleisradio z října 2012.^[10][11] Osoby, které chtějí podstoupit změnu pohlaví, musejí zároveň projít sterilizací, čímž je Finsko kritizováno za krácení práva transsexuálních osob na rozmnožování. Z toho důvodu se také tato problematika dostala na stůl Ministerstvu sociálních věcí a zdravotnictví.^[12] V r. 2011 Pekka Haavisto, otevřený homosexuální člen finského parlamentu, kandidoval na post prezidenta v rámci Finských prezidentských voleb 2012. V prvním kole 22. ledna 2012 získal 18,8 % hlasů a postoupil do druhého kola se Saulim Ninistem, který jej porazil o 37,4 % hlasů.^[13] V prosinci 2013 Finská zdravotnická agentura zrušila svůj výslovný zákaz přijímat krev od mužů majících sex s muži, kteří projdou 1roční zkušební lhůtou.

Historie

Homosexualita byla ve Finsku dekriminalizována r. 1971, deklasifikována jako nemoc r. 1981 a legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku sjednocen na 16 let r. 1999. Diskriminace na základě sexuální orientace je trestná od r. 1995 a na základě genderové identity od r. 2005. Transvestitismus není považován za nemoc od r. 2011.

Stejnopohlavní soužití ve Finsku

Počátek 21. století

Registrované partnerství je ve Finsku (finsky: rekisteröity parisuhde; švédsky: registrerat partnerskap) možné uzavírat od r. 2002. Návrh zákona dávajícího homosexuálním párům podobná práva a povinnosti jako mají manželské heterosexuální páry přijal parlament v září 2001 v poměru hlasů 99:84.^[14] V květnu 2009 parlament novelizoval zákon o registrovaném partnerství a umožnil homosexuálním párům osvojit si dítě svého v rámci registrovaného partnerství.^[15] Registrované partnerství, přístupné pouze stejnopohlavním párům, používá pro registraci a rozvodové řízení podobná ustanovení jako mají občanské sňatky. Zákon rovněž dává homosexuálům stejná imigrační práva v případě, že jeden z partnerů je cizinec.^[16]

Podle průzkumu zveřejněného magazínem Kotimaa 11. března 2010 mělo stejnopohlavní manželství 46 % podporu v parlamentu, zatímco 54 % bylo proti.^[17] Nicméně 4 z 8 politických stran v parlamentu – Sociálně demokratická strana Finska, Zelený svaz, Svaz levice a Švédská lidová strana^[18] – oficiálně deklarovaly svojí podporu stejnopohlavního manželství. Národní koaliční strana předložila svojí agendu homosexuálních manželství na parlamentní schůzi v červnu 2010 s vyjádřením místopředsedy parlamentu Bena Zyskowicze, který prohlásil svojí nedůvěru v přijetí zákona v nadcházejících 4 letech poukazujících na fakt, že většina členů parlamentu je proti.^[19] Středová strana Finska nezaujímá k otázce stejnopohlavních manželství žádný postoj, je ale proti adopcím.^[20] Strana Křesťanských demokratů a Praví Finové^[21]zaujímají k otázce otevřeně negativní postoj.

Vývoj po r. 2010

Podle statistiky z r. 2011 zveřejněné novinami Helsingin Sanomat 90 členů parlamentu z 200 celkových podporuje plná adopční práva pro homosexuální páry, zatímco 93 je proti.^[22] V důsledku posledních parlamentních voleb r. 2011, které skončily vládní koalicí s Křesťanskými demokraty, se návrh zákona legalizujícího stejnopohlavní manželství nezahrnul do vládní platformy.^[8] Za to může Päivi Räsänen za Křesťanské demokraty a ministryně vnitra vděčit vládním stranám, které se k tomuto respektujícímu a tolerujícímu kroku rozhodly. Nicméně strana Levicové aliance zákon o genderově-neutrálním manželství podpořila spolu s ostatními politickými stranami mimo Křesťanských demokratů.^[9]

Skupina zákonodárců v čele v čele s členem Národní Koalice Lasse Männistö zahájila svojí činnost v září 2011.^[23] Návrh zákona byl následně představen parlamentu 8. února 2012 se 76 podporou ze strany zákonodárců.^[24] Návrh získal velkou podporu Levicove (12 a 2) a Zelených (10) a rovněž i Sociální demokracie a Švédské lidové strany. Dále návrh novely manželských zákonů získal nepatrnou podporu ze strany Národní koalice a velmi malou podporu ze strany Středové strany, zatímco Praví Finové a Křesťanští demokraté jsou výhradně proti.^[25] Podle státního rozhlasu Yleisradio měl návrh velmi mizivou šanci na přijetí, protože byl přijat jako návrh zákona ze strany soukromé iniciativy člena parlamentu, a tudíž je nutné, aby prošel Parlamentní komisí a Vládním souhlasem, aby vůbec mohl postoupit k prvnímu čtení.^[26][27]

27. února 2013 návrh zákona neschválila Komise pro právní záležitosti.^[28] Ještě před negativním stanoviskem komise podporovatelé zákona obvinili předsedkyni komise Anne Holmlund (která je otevřenou odpůrkyní zákona) za úmyslné odkládání procesu rozhodování. Holmlund to popřela s poukazem na velký počet vládních návrhů a jednání s více než 100 podpisy členů parlamentu. Členka parlamentu za Pravé Finy Arja Juvonen, u níž se očekávalo že bude víc profesionální než její předchůdkyně Johanna Jurva, taktéž obvinila Zelený svaz, Sociální demokracii Finska a Svaz levice za nátlak vyvíjený na postoupení návrhu zákona k prvnímu čtení i přes negativní stanovisko Skupiny Finských stran.^[29] Nicméně novela Ústavy Finské republiky z 1. března 2012 umožnila tzv. "lidovou iniciativu" s tím, že získání alespoň 50 tisíců podpisů má vliv na rozhodování parlamentu.^[27] Během kampaně s názvem "Tahdon2013"^[30] se získal dostatečný počet podpisů na podporu návrhu zákona.^[28][31][32] Ve výsledku iniciativa získala více než 166 tisíc podpisů k 19. září toho roku a protlačila zákon do parlamentu v prosinci 2013. Návrh se stal předmětem debaty na plenárním zasedání 20. února 2014 a byl následně dán k vyjádření Komise pro právní záležitosti. 25. června návrh komise odmítla v poměru hlasů 10:6. 2 členové nebyli přítomní, tedy 2 se omluvili z účasti na rozhodnutí, což mělo možná za následek negativní stanovisko..^[33] Zákon pochází z občanské iniciativy a premiér to oficiálně prohlašuje za ukázkový příklad nepřímé demokracie.^[34]

28. listopadu 2014 finský parlament návrh zákona schválil v poměru hlasů 105:92 a umožnil homosexuálním párům uzavírat manželství.^[zdroj?] Toto činí Finsko 12. evropskou zemí, která legalizovala homosexuální sňatky. Návrh novely zákona byl podepsán prezidentem 20. února 2015. Finský premiér Alexander Stubb rovněž vyjádřil svojí podporu. Zákon vzešel z lidové iniciativy, což je podle slov premiéra první případ legislativy z vůle lidu.^[35]

Postoj veřejnosti ke stejnopohlavním manželství

Podpora stejnopohlavních manželství ve Finsku vzrůstá už od r. 2000. Podle Evropského průzkumu z r. 2006 45 % Finů jej podporuje^[36] a podle průzkumu ze srpna 2010 zveřejněného rozhlasem Yleisradio ukázal, že podpora vzrostla na 54 %, zatímco 35 % je proti.^[37] V lednu 2013 byla podpora 57 %, zatímco 32 % bylo proti a 12 % si nebylo jisto. V tom samém průzkumu je 51 % homoparentálního osvojení, zatímco 36 % je proti a 13 % nejistých.^[38] Anketa z března 2013 od Taloustutkimus ukázal, že 58 % Finů podporuje stejnopohlavní manželství.^[39] A stejný výzkum z března 2014 ukázal, že už 65 % Finů podporuje stejnopohlavní manželství a 27 % je proti. Jiný výzkum z března 2014 tvrdí, že 57 % podporuje homoparentální osvojení a 36 % je proti.^[40][41]

Adopce a plánování rodiny

Momentálně je možné pouze si osvojit dítě svého registrovaného partnera.^[zdroj?] Nicméně ženské homosexuální páry mají rodičovská práva rozšířenější než mužské, protože můžou podstupovat umělé oplodnění po jeho legalizaci r. 2006.^[zdroj?] Institut náhradního mateřství nemá ve Finsku žádnou právní úpravu ani pro heterosexuální páry.

Legislativa v zemi

Legální stejnopohlavní styk	(1971)
Stejný věk legální způsobilosti k pohlavnímu styku pro obě orientace	(1999)
Anti-diskriminační zákony v zaměstnání	(1999)
Anti-diskriminační zákony v přístupu ke zboží a službám	(1999)
Anti-diskriminační zákony v ostatních oblastech (homofobní urážky, zločiny z nenávisti)	(2005)
Stejnopohlavní manželství	(1. března 2017)
Jiná forma stejnopohlavního soužití	(2002)
Adopce dítěte partnera	(2009)
Společná adopce stejnopohlavními páry	(1. března 2017)
Gayové a lesby můžou otevřeně sloužit v armádě
Možnost změny pohlaví	(2002)
Přístup k umělému oplodnění pro lesbické ženy	(2006)
Náhradní mateřství pro gay páry	(Žádná právní úprava ani pro heterosexuální páry)
Muži mající sex s muži smějí darovat krev darovat krev	/ (Od r. 2013, je vyžadována 1roční zkušební lhůta)

Související články

• Seta
• LGBT práva v Evropě

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT rights in Finland na anglické Wikipedii.

• Report of the European Fundamental Rights Agency on LGBT Rights in Finland Archivováno 27. 2. 2012 na Wayback Machine., 2008