LGBT práva ve Slovinsku

Lesby, gayové, bisexuálové a trans lidé (LGBT) ve Slovinsku nemají na rozdíl od heterosexuální většiny stejný přístup ke všem právním ochranám a institucím, ačkoli je Slovinsko považováno v oblasti práv leseb, gayů, bisexuálů a transgender osob (LGBT) za jednu z nejpokrokovějších zemí bývalé Jugoslávie, střední Evropy a slovanských národů.

LGBT historie ve Slovinsku

Podle trestního zákoníku přijatého 30. června 1959 byl stejnopohlavní sexuální styk mezi muži ilegální v rámci celé tehdejší Jugoslávie. Během první poloviny 70. let byly všechny trestní zákony platné v rámci Federativní republiky Jugoslávie decentralizovány na 8 jednotlivých států a provincií. Nový trestní zákon dekriminalizující homosexuální styk byl schválen r. 1976 a vešel v účinnost v r. 1977. Veškerá diskriminační legislativa byla zrušena. Ve staré verzi zákonů není žádná zmínka o lesbických vztazích.

Legální stejnopohlavní styk

Stejnopohlavní sexuální styk je legální od r. 1977.

Registrované partnerství ve Slovinsku

Homosexuální páry mohou od 23. července 2006 uzavírat registrované partnerství s omezeními v dědických právech, právech na sociální zabezpečení a příbuzenských právech.^[1]

V červenci 2009 Ústavní soud Slovinské republiky shledal, že § 22 Zákona o registrovaném partnerství porušuje ustanovení Hlavy 14 Ústavy Slovinské republiky o diskriminaci na základě sexuální orientace, a nařídil změnu legislativy do uplynutí 6 měsíců.

V prosinci 2009 převážně levicově orientovaná vláda vypracovala nový Zákon o rodině, který by homosexuálním párům dával plné uznání jako mají heterosexuální páry, včetně manželství a adopcí, a dal jej k projednání Státnímu shromáždění Republiky Slovinsko. Zákon byl ve Státním shromáždění následně zamítnut, nicméně byl přijatá měkká verze tohoto návrhu v červnu 2011, která garantovala registrovaným partnerům stejná práva, jaká jsou v manželství, včetně osvojení dítěte biologického partnera, ale znemožňující registrovaným partnerům si společně osvojit dítě.^[2] Tento návrh byl však dočasně pozastaven kvůli referendum o rodině, v němž se hlasovalo o znovunavrácení k verzi registrovaného partnerství z r. 2006.

V prosinci 2014 opoziční strana Levicové sdružení předložila návrh novely zákona, který by změnil definici manželství v zákoně přijatém r. 1976 na trvalý svazek dvou osob.^[3] Vláda Mira Cerara 29. ledna 2015 nezaujala k předložené novele žádné stanovisko.^[4] Dne 10. února 2015 návrh novely schválila Komise pro práci, rodinu a sociální politiku při Národním shromáždění v poměru hlasů 11:2 při druhém čtení.^[5] Parlament svůj konečný verdikt odložil až na plenární zasedání v březnu 2015.^[6]

Dne 3. března 2015 Shromáždění schválilo návrh při třetím čtení v poměru hlasů 51:28.^[7] Dne 10. března 2015 Národní shromáždění v poměru hlasů 14:23 zamítlo návrh na opětovné hlasování.^[8] Odpůrci zákona sepsali petici za vypsání referenda o stejnopohlavních manželstvích. Ta získala pro dostatek podpisů pro vypsání reference. Poté se čekalo na stanovisko Ústavního soudu, zda referendum bude, či nikoliv. Ten 22. října 2015 rozhodl v poměru hlasů 5:4 v neprospěch Národního shromáždění, a sice že Národní shromáždění nemůže vykládat ústavu a že blokování referenda bylo nelegální. Rozhodnutí sice prošlo těsně, ale přece jenom vyvolalo v ústavním pořádku země určité změny, tedy omezenou pravomoc Národního shromáždění rozhodovat o klíčových aspektech veřejného života. Proto se také na základě platného Článku 90 Ústavy Slovinské republiky a výše uvedeného rozsudku mělo konat v brzké době referendum.^[9] K tomu došlo 20. prosince a návrh zákona v něm byl zamítnut.

21. dubna 2016 přijalo Shromáždění návrh zákona garantující stejnopohlavním partnerstvím veškerá práva a povinnosti plynoucí z manželství, vyjma adopcí a asistované reprodukce.^[10] V reakci na to byla spuštěná petice za vypsání referenda, na nějž ale předseda Shromáždění nepřistoupil. Řekl, že by to bylo v rozporu se zákonem o všeobecném referendu. Zákon začal platit 24. května 2016 a účinnosti nabyl k 24. únoru 2017.^[11][12]

Služba v armádě

Slovinsko zrušilo povinnou službu v armádě r. 2003.

Ochrana před diskriminací

V r. 1998 byl přijat zákon zakazující diskriminaci na základě sexuální orientace v zaměstnání, jakož i pro uchazeče o zaměstnání.^[13] Diskriminace je rovněž zakázána i v ostatních oblastech, ve vzdělávání, bydlení i přístupu ke zboží a službám, čímž se Slovinsko zařadilo mezi státy EU s nejrozsáhlejší antidiskriminační legislativou.^[14]

Veřejné mínění

Podle statistiky výzkumu Eurobarometru z prosince 2006 31 % Slovinců podporovalo stejnopohlavní manželství a 17 % adopci homosexuálními páry (Průměr EU 44 % a 33 %).

Výzkum provedený prostřednictvím Delo Stik v únoru 2015 ukázal, že 59 % Slovinců podporuje stejnopohlavní manželství a 38 % adopce homosexuálními páry. Statistika vznikla v době projednávání návrhu zákona o manželstvích osob stejného pohlaví v Národním shromáždění. Výsledky ukázaly, že pouze těsná většina (51 %) Slovinců podporuje nový zákon.^[15]

LGBT hnutí ve Slovinsku

LGBT organizace jsou už od r. 1984 obecně nejvíce aktivní v Lublani, kde byly založeny organizace ŠKUC (Studentské kulturní středisko v Lublani) a Kulturní organizace pro socializaci homosexuality. V r. 1985 vznikla lesbická skupina Lilit, která se sloučila se ŠKUC roku 1987. V roce 1990 se organizace sloučily do jednoho LGBT hnutí s názvem Roza Klub.

V ostatních oblastech země je gay scéna velmi malá.

Postoj společnosti

Dle šetření Eurobarometru z prosince 2006 vyšlo najevo, že 31 % Slovinců podporuje stejnopohlavní manželství a 17 adopce homosexuály (Průměr EU 44 a 33 %).

Gay kultura

V Lublani je mnoho gay friendly klubů a barů. Začalo se s velmi omezeným množstvím podnikům. Nicméně jejich počet ročně stoupá. V klubu K4 v Lublani mají každou jednu sobotu v měsíci svá setkání gayové a lesby. V klubech Factory a Bolivar se pořádají gay a lesbické večírky skupinou Jing Jang. Party se koná vždy jednou za měsíc. Další gay friendly bary a kluby v Lublani jsou Lan, Tiffany a Galerija.

Antigay násilí

V celém Slovinsku se vyskytlo mnoho případů násilí proti LGBT lidem. Jde například o útok ze strany mladých extrémistů v rámci literárního setkání v jednom z nejznámějších gay barů v Lublani. Mezi zraněnými byl i Mitja Blažič.

V r. 2007 bylo zraněno několik mladých mužů v Mariboru v rámci festivalu gay pride. Ve venkovských oblastech Slovinska jsou místní lidé jen velmi zřídka přívětiví vůči gayům, lesbám, feminismu a transgender lidem atd.

Životní podmínky

Legální stejnopohlavní styk	(1977)
Rovný věk legální způsobilosti k pohlavnímu styku	(1977)
Antidiskriminační zákony v zaměstnání	(1998)
Antidiskriminační zákony v přístupu ke zboží a službám	(1998)
Antidiskriminační zákony v ostatních oblastech (homofobní urážky, zločiny z nenávisti)	(1998)
Stejnopohlavní manželství	(2022)[16]
Jiná forma stejnopohlavního soužití	(2006)
Adopce dítěte partnera	(2011)[17]
Společná adopce dětí stejnopohlavními páry	(2022)[16]
Gayové a lesby mohou otevřeně sloužit v armádě
Možnost změny pohlaví	[18]
Přístup k umělému oplodnění pro lesbické ženy
MSM smějí darovat krev
Náhradní mateřství pro gay páry

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT rights in Slovenia na anglické Wikipedii.

Související články

• LGBT práva v Evropě

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu LGBT práva ve Slovinsku na Wikimedia Commons