LGBT práva ve Vatikánu

Právní řád, týkající se homosexuality ve Vatikánu je založen na italském trestním zákoně z roku 1889,^[1] který Vatikán přijal spolu s dalšími zákony v době svého vzniku roku 1929.^[2] Až do roku 2008 totiž Vatikán automaticky přijímal italské zákony, pokud nebyly v rozporu s kanonickým právem.^[3][4]

Ve Vatikánu neexistují žádné zákony proti stejnopohlavní sexuální aktivitě, konané v soukromí, mezi dospělými osobami a bez finanční odměny. V roce 2013 bylo sjednoceno zvýšení legálního věku způsobilosti k pohlavnímu styku ze 12 na 18 let.^[5][6]

Vatikán nikdy nevypracoval vlastní trestní zákoník.^[2] Zákon o pramenech práva, který vydal papež Benedikt XVI. v říjnu roku 2008 stanoví, že v trestních věcech bude i nadále využíván italský trestní zákoník ve znění ze 7. června 1929,^[7] který je ovšem významně pozměněný četnými pozdějšími úpravami.^[2] V roce 2020 byl souhrn všech těchto předpisů vydán pod názvem Codice penale Vaticano.^[2]

Vatikán nemá žádné zákony, které by nějak upravovaly či se jinak zmiňovaly o sexuální orientaci nebo genderové identitě. Katechismus katolické církve učí, že „homosexuální úkony jsou vnitřně nezřízené“,^[8] podle Dikasteria pro nauku víry však lidé homosexuální orientace nesmějí být nespravedlivě diskriminováni.^[9]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT rights in Vatican City na anglické Wikipedii.