La clemenza di Tito (Mozart)

La clemenza di Tito
Wolfgang Amadeus Mozart - La clemenza di Tito - title page of the libretto - Prague 1791.png
Základní informace
Žánropera seria
SkladatelWolfgang Amadeus Mozart
LibretistaCaterino Mazzolà
Počet dějství2
Originální jazykitalština
Literární předlohaPietro Metastasio: La clemenza di Tito
Premiéra6. září 1791, Praha, Stavovské divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

La clemenza di Tito (česky: Velkorysost Titova), dříve také jen Titus, je název korunovační opery Wolfganga Amadea Mozarta z roku 1791. Je skladatelovou předposlední operou.

Historie

Autorem libreta byl Caterino Mazzolà na motivy Metastasiovy předlohy. Opera byla objednána českými stavy a zkomponována ku příležitosti korunovace Leopolda II. na českého krále.[1] Poprvé byla uvedena ve Stavovském divadle v Praze v září 1791.

Hlavní postavy

Obsah

La clemenza di Tito je slavnostní opera o dvou dějstvích. Její děj se odehrává roku 79 n. l. v Římě.

Vitellia, dcera bývalého císaře, se snaží získat lásku nového císaře Tita a usednout na trůn po jeho boku, ten ji však odmítá. Vitellia si jako nástroj pomsty vybere Sexta, kterého přemluví, aby zapálil Řím a v nastalém zmatku císaře zabil. Sextus váhá, neboť zjišťuje, že Titus si mezitím zvolil jako choť jeho sestru Servilii.

Císař se dozvídá o lásce Servilie k Anniovi, takže na sňatku netrvá a (trochu překvapivě) se rozhodne pojmout za manželku Vitellii, čímž důvod k vraždě odpadá. Mezitím ale již Řím hoří a Sextus zabíjí svého přítele Lentulla, který nosí plášť podobný Titovu. Císař Sexta odsuzuje za žhářství a vraždu k smrti, ale po přiznání Vitellie, že za vším stála ona, všem viníkům jejich činy odpouští.

Slavné árie

  • "Deh, se piacer mi vuoi", Vitellia
  • duet "Ah, perdona al primo affetto", Annius a Servilia
  • "Parto, parto, ma tu, ben mio", Sextus
  • rondo "Deh, per questo istante solo", Sextus
  • "Se all'impero", Titus
  • rondo "Non più di fiori", Vitellia

Související články

Odkazy

Reference

Literatura

  • FREEMAN, Daniel E. Mozart in Prague. Minneapolis: Calumet, 2021. ISBN 978-1950743506. (monografie zabývající se Mozartovými pražskými pobyty, místními kontakty a podrobně též vznikem a premiérou opery La Clemenza di Tito)
  • HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 122–123. 

Externí odkazy

Titus v databázi Archivu Národního divadla

Média použitá na této stránce

Wolfgang Amadeus Mozart - La clemenza di Tito - title page of the libretto - Prague 1791.png
Wolfgang Amadeus Mozart - La clemenza di Tito - title page of the libretto - Prague 1791
Wolfgang-amadeus-mozart 1.jpg

This posthumous portrait of Wolfgang Amadeus Mozart was painted by Barbara Kraft at the request of Joseph Sonnleithner in 1819, long after Mozart died. Sonnleithner, who was making a "collection of portraits in oils of well-known composers" (Deutsch) wrote to Mozart's still-living sister Maria Anna ("Nannerl"), asking her to lend a picture to Kraft (a well-known artist working in Salzburg). Here is part of Nannerl's reply:

... [her friend ] Councillor von Drossdick ... sent the artist to me to see all 3 [of my] pictures [of Mozart], the one that was painted when he came back from the Italian journey is the oldest, he was then just 16 years old, but as he had just got up from a serious illness, the picture looks sickly and very yellow; the picture in the family portrait when he was 22 years old is very good, and the miniature, when he was 26 years old, is the most recent I have, I therefore shewed this one to the painter first; it seemed to me from her silence that is would not be very easy to enlarge it, I therefore had to shew her the family portrait and the other one, too. ... she wants to take her copy from the family portrait and introduce only those features from the small picture which make him look somewhat older than in the big picture."

Deutsch identifies the three pictures as:

  1. "Perhaps" the portrait by Knoller, Milan 1773. [1]
  2. The family portrait by della Croce.
  3. A lost small version of the famous portrait by Joseph Lange.
For present purposes, this implies that Kraft painted this with some basis to go on (and not completely out of her head, as the painter of this ridiculous picture did). Also, it tells us that Nannerl thought that the della Croce picture was "very good".