La finta semplice

Předstíraná prostota
La finta semplice
La finta sepmplice, titulní stránka libreta
La finta sepmplice, titulní stránka libreta
Základní informace
Žánropera buffa (dramma giocoso)
SkladatelWolfgang Amadeus Mozart
LibretistaMarco Cortellini
Počet dějství3
Originální jazykitalština
Literární předlohaCarlo Goldoni: La finta semplice
Datum vzniku1768
Premiéra27. ledna (?) 1769, Salcburk, Arcibiskupský palác
Česká premiéra2. prosince 1928, Praha, Malá scéna Nového německého divadla (německy) / 6. července 1956, Praha, zahrada Velkopřevorského paláce (Komorní zpěvohra v Praze)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

La finta semplice (Předstíraná prostota[1], česky hráno jako Prostá léčka) je první komická opera (opera buffa) W. A. Mozarta z roku 1768 (KV 51). Poprvé byla uvedena v karnevalové sezóně roku 1768/69, pravděpodobně k narozeninám salcburského arcibiskupa Zikmund Kryštof ze Schrattenbachu (27. ledna) v arcibiskupském paláci v Salcburku. Opera má tři dějství. Byla zkomponována v italštině. Autorem libreta je Marco Coltellini, který jen mírně upravil stejnojmenné libreto Carla Goldoniho z roku 1764, původně pro benátského skladatele Salvatora Perilla. Goldoniho libreto vycházelo z komedie La Fausse Agnès, ou Le Poète campagnard francouzského dramatika Philippa Néricaulta Destouchese z roku 1736,[1] uvedené poprvé posmrtně roku 1759.

Mozart operu složil ve dvanácti letech. Přesto se jednalo už o jeho čtvrté operní dílo. Jiní skladatelé však, pravděpodobně ze žárlivosti, přesto tvrdili, že dílo sepsal Mozartův otec Leopold. Mozartova rodina totiž strávila celý rok 1768 ve Vídni. Známé jsou pouze jeho schůzky s budoucím rakouským císařem Josefem II. On sám si měl operu údajně objednat. Leopold se zase snažil tehdy velmi mladého syna prosadit jako operního skladatele, což ve Vídni bylo velmi nelehké. Opera se tam ani nikdy nehrála. Provedena byla v Salcburku, pravděpodobně na žádost arcibiskupa.

V moderní době byla uvedena poprvé roku 1921 v Karlsruhe v německé úpravě Antona Rudolpha pod názvem Die verstellte Einfalt; v této podobě byla uvedena rovněž v Praze v němčině (1928) i češtině (1956). Vedle některých dalších úprav existuje od roku 1983 kritická edice původního italského znění, která je základem většiny mezinárodních inscenací.

Postavy

Fracasso (kapitán maďarské armády), tenor

Simone (seržant maďarské armády), bas

Cassandro (statkář usedlosti), bas

Polidoro (prostoduchý bratr Cassandra), tenor

Giacinta (sestra bratrů Cassandra a Polidora), soprán

Ninetta (komorná na usedlosti), soprán

Rosina (sestra Fracassa, falešně nevinná), soprán

Děj

Děj se odehrává v polovině 18. stol. na usedlosti nedaleko italského města Cremona v Lombardii. Žije zde rodina Dona Cassandra, který je známým misogynistou, tedy nemá rád ženy.

První dějství

Uherská armáda zaujímá pozice nedaleko Cremony. Kapitán armády Fracasso se spolu se svým seržantem Simonem ubytuje na usedlosti Dona Cassandra. Ten zde žije se svým prostoduchým bratrem Polidorem a se svou krásnou sestrou Giacintou. Fracasso se během pobytu do Giacinty zamiluje. Seržant Simon se zase zakoukává do komorné Ninetty. Oba by se s nimi chtěli oženit. Problémem ale je, že musí dostat souhlas obou bratrů. Ti však ženy nechtějí provdat. Komorná Ninetta a Rosina (sestra kapitána Fracassa), která je na návštěvě, vymýšlejí plán, jak bratry přelstít. Rosina se proto seznamuje s Donem Cassandrem a Polidorem. Předstírá svoji naivitu a podaří se jí, že se do ní bratři zamilují. Polidoro si ji chce vzít. Don Cassandro zpočátku protestuje, ale pak souhlasí. Zatím se zdá, že jde všechno podle plánu.

Druhé dějství

Polidoro opravdu věří, že si jej chce Rosina vzít. Ta jej ale navádí k tomu, aby požadoval od bratra polovinu dědictví. Pokračují milostné námluvy, kdy oba bratři zjišťují, že se zamilovali do téže ženy. Giacinta se však obává hádky mezi bratry. Spiknutí pokračuje tak, že "náhle" zmizí Giacinta, kterou ve skutečnosti Simone ukryje. Frasacco Cassandrovi sděluje, že utekla i se svým finančním podílem. Zároveň nedlouho poté "prchá" také Ninetta, rovněž s peněžitým obnosem. Zoufalí bratři Cassanadro a Polidoro vyhlašují, že komu se dívky podaří najít a přivézt zpět, mohou se za ně provdat. Fracasso a Simone se dobrovolně nabízejí, že se je vydají hledat.

Třetí dějství

Bratrům se skutečně podaří dívky "nalézt". Spolu s dívkami se obávají, zda skutečně ke sňatkům Cassandro s Polidorem svolí. Polidoro zase touží po Rosině. Nevinná lest je prozrazena, ale Cassandro ji odpouští. Rosina odmítne Polidora a chce si vzít Cassandra. Všem párům už nic nebrání v sňatku. Jediný, kdo zůstává sám, je Polidoro.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b KOLÁŘOVÁ, Eva. La finta semplice – Předstíraná prostota. In: HOSTOMSKÁ, Anna. Opera. Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. ISBN 978-80-205-0637-5. Kapitola Wolfgang Amadeus Mozart, s. 102–103.

Literatura

  • KOLÁŘOVÁ, Eva. La finta semplice – Předstíraná prostota. In: HOSTOMSKÁ, Anna. Opera. Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. ISBN 978-80-205-0637-5. Kapitola Wolfgang Amadeus Mozart, s. 102–103.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Wolfgang-amadeus-mozart 1.jpg

This posthumous portrait of Wolfgang Amadeus Mozart was painted by Barbara Kraft at the request of Joseph Sonnleithner in 1819, long after Mozart died. Sonnleithner, who was making a "collection of portraits in oils of well-known composers" (Deutsch) wrote to Mozart's still-living sister Maria Anna ("Nannerl"), asking her to lend a picture to Kraft (a well-known artist working in Salzburg). Here is part of Nannerl's reply:

... [her friend ] Councillor von Drossdick ... sent the artist to me to see all 3 [of my] pictures [of Mozart], the one that was painted when he came back from the Italian journey is the oldest, he was then just 16 years old, but as he had just got up from a serious illness, the picture looks sickly and very yellow; the picture in the family portrait when he was 22 years old is very good, and the miniature, when he was 26 years old, is the most recent I have, I therefore shewed this one to the painter first; it seemed to me from her silence that is would not be very easy to enlarge it, I therefore had to shew her the family portrait and the other one, too. ... she wants to take her copy from the family portrait and introduce only those features from the small picture which make him look somewhat older than in the big picture."

Deutsch identifies the three pictures as:

  1. "Perhaps" the portrait by Knoller, Milan 1773. [1]
  2. The family portrait by della Croce.
  3. A lost small version of the famous portrait by Joseph Lange.
For present purposes, this implies that Kraft painted this with some basis to go on (and not completely out of her head, as the painter of this ridiculous picture did). Also, it tells us that Nannerl thought that the della Croce picture was "very good".
Mozart - La finta semplice - title page of the libretto, Salzburg 1769.png
Mozart - La finta semplice - title page of the libretto, Salzburg 1769