Lac d'Aiguebelette

Lac d'Aiguebelette
Poloha
Státy	Francie Francie
Departement	Savojsko
Zeměpisné souřadnice	45°33′10″ s. š., 5°47′50″ v. d.
Rozměry
Rozloha	5,45 km²
Délka	2,8 km
Šířka	3,8 km
Objem	166 hm³
Povodí	70 km²
Max. hloubka	71 m
Ostatní
Nadm. výška	390,5 m n. m.
Odtok vody	Tier
Ostrovy	2
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lac d'Aiguebelette je přírodní jezero u vesnice Aiguebelette-le-Lac ve francouzském departementu Savojsko.

Jezero se nachází na jižním konci pohoří Jura asi 10 km východně od Chambéry a 100 km západně od Lyonu. S rozlohou 5,45 km² jde o sedmé největší přírodní jezero ve Francii. Maximální hloubka jezera je 71 metrů.

Jezero je soukromé, patří rodině de Rivérieulx de Chambost de Lépin a společnosti Électricité de France. Vlastníci svěřili správu jezera společenství vesnic kolem jezera – Communauté de communes du Lac d'Aiguebelette.

V jižní části jezera se nacházejí dva ostrovy, Le Petit Ile (Malý ostrov) a Le Grand Ile (Velký ostrov). Na větším ostrově je kaple.

Poloha

Jezero se nachází v západní časti departmentu Savojsko. Na jeho březích leží pět vesnic – Nances na severu, Novalaise na severozápadě, Saint-Alban-de-Montbel na západě, Lépin-le-Lac na jihu a Aiguebelette-le-Lac na jihovýchodě.

Severovýchodně od jezera se zvedá hřeben Chaîne de l'Épine, součást pohoří Jura. Tvoří přirozenou bariéru mezi jezerem a městem Chambéry, centrem departementu.

Hydrografie

Jezero má přibližně tvar rovnoramenného trojúhelníku, jehož základnu tvoří jižní strana jezera. Maximální délka je 3,75 km, maximální šířka 1,98 km, minimální šířka 550 m. Podle batymetrických měření se v jezeře nachází pět podvodních pánví, dvě podvodní vyvýšeniny a nad hladinu ční dva ostrovy. Maximální hloubka jezera 71,1 m je lokalizována blízko východního pobřeží. Západní část jezera je mělčí.

Odhadovaný objem vody v jezeře je 166 miliónů metrů krychlových.

Jezero kompletně zamrzlo naposledy v roce 1956.

Ochrana

Jezero je chráněným územím od roku 1933. Od roku 2006 je součástí evropské sítě chráněných území Natura 2000.

Fauna

Ryby

Bohatost rybích druhů v jezře je dána důsledkem přírodních poměrů, ale i aktivitou místních rybářů, kteří do jezera pravidelně vysazují plůdek. Z ryb se v jezeře vyskytují ouklej obecná, plotice obecná, perlín ostrobřichý, cejn velký, kapr, okoun, štika, mník jednovousý a z lososovitých ryb siven severní, pstruh a síh malý.

Ptáci

Lyska černá se hojně vyskytuje u břehů jezera, s výjimkou zimy. Na jezeře asi nejvíce upoutá potápka roháč, setkáme se zde také s kachnou divokou, labutí velkou, na březích jezera sídlí volavka popelavá či slípka zelenonohá.

Hmyz

Jezero je domovem množství vážek, včetně lesklice čárkované, která je endemitem jihovýchodní Evropy a ve Francii je chráněná zákonem.

Turistika a sportovní aktivity

Turistika

Jezero je v létě vyhledávaným turistickým cílem. Pláže se nacházejí především na západní straně jezera, ale u plavců je populární i východní břeh s příkřejším svahem. Populární je jízda na šlapadlech, provoz motorových člunů a skútrú je zakázán od roku 1967. V okolí jezera se na chází několik kempů.

Ve vesnici Nantes na severním břehu jezera se nachází muzeum Maison du Lac d'Aiguebelett, kde je možné zhlédnout expozice a výstavy o jezeře.

Sport

Jezero se vyznačuje klidnou hladinou, je chráněno před větry. To jej činí nevhodným pro jachting. Základnu (vybodovanou v roce 1981) zde ovšem mají veslaři, trénují zde špičkové týmy. Již dvakrát se zde konalo Mistrovství světa ve veslování – v letech 1997 a 2015.

Hřeben Chaîne de l'Épine ležící severovýchodně od jezera je startovním místem paraglidistů, kteří plachtí dolů z hřebene směrem k jezeru.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Lac d'Aiguebelette na anglické Wikipedii a Lac d'Aiguebelette na francouzské Wikipedii.

Související články

• Mistrovství světa ve veslování 1997
• Mistrovství světa ve veslování 2015

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lac d'Aiguebelette na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky jezera Archivováno 27. 9. 2015 na Wayback Machine. (francouzsky)