Ladislaus Hengelmüller

Ladislaus baron Hengelmüller
Rakousko-uherský velvyslanec v USA
Ve funkci: 1894 – 1913
Předchůdce	Ernst Schmit
Nástupce	Konstantin Dumba
Rakousko-uherský vyslanec v Srbsku
Ve funkci: 1887 – 1888
Předchůdce	Rudolf Khevenhüller-Metsch
Nástupce	Gustav von Thoemmel
Rakousko-uherský vyslanec v Brazílii
Ve funkci: 1891 – 1893
Předchůdce	Rudolf Welsersheimb
Nástupce	Ernst Schmit
Narození	2. května 1845 Pešť
Úmrtí	22. dubna 1917 (ve věku 71 let) Opatija
Titul	svobodný pán (1906)
Choť	Maria Albertyna Dunin-Borkowska
Děti	Mila (1899–1919)
Příbuzní	Marianne Hengelmüller Edle von Hengervár (sestra)
Profese	diplomat
Ocenění	Leopoldův řád, Řád Františka Josefa, Řád železné koruny
Commons	Ladislaus Hengelmüller von Hengervár
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ladislaus svobodný pán Hengelmüller von Hengervár (2. května 1845 Budapešť – 22. dubna 1917 Opatija) byl rakousko-uherský diplomat. Na ministerstvu zahraničí působil od roku 1868, zásluhy získal později jako dlouholetý rakousko-uherský velvyslanec v USA (1894–1913).^[1][2] V roce 1906 byl povýšen na barona a v roce 1910 se stal členem uherské Horní sněmovny.

Pocházel z německé rodiny usazené v Uhrách, jeho otec Michael Hengelmüller (1805–1876) byl úředníkem ve státních službách.^[3] Ladislaus vystudoval práva, krátce sloužil v armádě a poté začal pracovat jako úředník na uherském ministerstvu financí. V roce 1868 vstoupil do diplomatických služeb a zúčastnil se východoasijské expedice admirála von Petze. Po návratu do Evropy byl krátce konzulem v Bukurešti, poté vyslaneckým sekretářem ve Washingtonu. V letech 1875–1876 působil v Německu (Brémy, Kolín nad Rýnem, Frankfurt nad Mohanem), poté přešel do Paříže a v letech 1879–1887 byl velvyslaneckým radou v Londýně.^[4] V letech 1887–1888 byl vyslancem v Bělehradě,^[5] kde měl důležitou úlohu, protože tehdejší Srbské království bylo závislé na podpoře Rakouska-Uherska. Po návratu z Bělehradu dva roky zůstal mimo aktivní službu. V letech 1891–1893 byl rakousko-uherským vyslancem v Brazílii^[6] a nakonec dlouholetým vyslancem ve Spojených státech amerických (1894–1913).^[7] Díky jeho intervenci bylo diplomatické zastoupení ve Washingtonu povýšeno z vyslanectví na velvyslanectví (1903). Od roku 1910 byl doyenem diplomatického sboru ve Washingtonu, díky dlouholetému působení zde získal značnou popularitu a mimo jiné patřil k přátelům amerického prezidenta Theodora Roosevelta. Po návratu z USA odešel do výslužby.

Po návratu ze Srbska byl v roce 1889 povýšen do šlechtického stavu v Uherském království s titulem a predikátem Edler von Hengervár. Ve funkci vyslance v USA obdržel v roce 1898 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[8] V roce 1910 byl jmenován členem uherské Sněmovny magnátů. Během působení v diplomatických službách získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[9]

• velkokříž Leopoldova řádu (1908)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• velkokříž Řádu Františka Josefa (1889)
• Řád železné koruny III. třídy (1875)

• velkokříž Řádu Isabely Katolické (Španělsko)
• Řád Takova I. třídy (Srbsko)
• Řád bílého orla I. třídy (Srbsko)
• Řád pruské koruny III. třídy (Německo)
• Řád thajské koruny III. třídy (Siam)
• důstojník Řádu čestné legie (Francie)

Když se po návratu z Brazílie v roce 1893 zúčastnil jako delegát mezinárodní konference o zdravotnictví v Drážďanech, oženil se zde s polskou šlechtičnou Marií Albertinou Dunin-Borkowskou, ovdovělou Taczanowskou (1859–1941).^[10] Marie Albertina byla později c. k. palácovou dámou.^[11] Z jejich manželství se narodila dcera Michaela (1899–1919),^[12] provdaná do vlivné podnikatelské rodiny Biedermann-Turony.^[13]

• DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Wien, 2017; s. 331–332 (heslo Ladislaus Hengelmüller) ISBN 978-3-205-20493-0

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ladislaus Hengelmüller na Wikimedia Commons
• Ladislaus Hengelmüller in: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 dostupné online