Ladislav Dvořák (básník)
Ladislav Dvořák | |
---|---|
Narození | 1. prosince 1920 Krásněves Československo |
Úmrtí | 22. června 1983 (ve věku 62 let) Rokycany Československo |
Povolání | básník, spisovatel, překladatel a prozaik |
Témata | Josef Perwolf |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Ladislav Dvořák (1. prosince 1920, Krásněves u Velkého Meziříčí – 22. června 1983, Rokycany) byl český básník a spisovatel, autor literatury pro děti.
Život
Narodil se v početné rodině kováře, maturoval 1943 ve Velkém Meziříčí a pak byl totálně nasazen v Avii Letňany; v květnu 1945 se účastnil pražského povstání ve skupině vedené generálem Kutlvašrem.[1] Poté studoval na Filozofické fakultě UK bohemistiku, filosofii a srovnávací literaturu. Roku 1948 byl ze studia vyloučen (podle jiných zdrojů odešel sám na protest proti čistkám) a s krátkými přestávkami pracoval jako dělník (ČKD Dukla Karlín, Rudý Letov Letňany). Od roku 1966 pracoval v propagaci Orbisu, v letech 1968–1969 byl redaktorem v nakladatelství Horizont.[2] V letech 1970–1977 pracoval ve Slovanské knihovně v Praze, v této době také mj. uveřejnil svým rozsahem ojedinělou knihu o znamenitém českém slavistovi Josefu Perwolfovi, ale po podpisu Charty 77 byl opět propuštěn a pracoval jako dělník.
Dílo
Publikoval v různých časopisech, jeho první sbírka nesměla roku 1948 vyjít, vyšla roku 1952 jako bibliofilie pod názvem Kterési noci.[3] Básně pro děti publikoval ve Sluníčku a Mateřídoušce a byl i členem redakční rady obou těchto časopisů. Vydal i několik knih pro děti (Barunčina babička, 1958; Z modré konvičky prší na Žofín, 1962; Kam chodí slunce spat, 1963; Jak si hrají tátové, 1964; Pohádky maminky Mateřídoušky, 1973; Podzimek jde do školy, 1974). Literatuře pro děti se věnoval i odborně, takto zaměřené stati publikoval v časopise Zlatý Máj; od konce 50. let mu byla umožněna i „dospělá“ publikační činnost a vydal básnické sbírky Kainův útěk (1958), Vynášení smrti (1965), Obrys bolesti (1966), Srdeň (1969) a prózy Ledňáček neodlétá (1962), Nelidský kůň (1966). V 70. letech publikoval pod jmény přátel Miloslava Žiliny a Jana Zábrany, oficiálně směl vydat několik leporel pro děti; další knihy vyšly v samizdatu, především jeho klíčová próza Šavle meče (1979), jež vyšla ve Vaculíkově edici Petlice, a sbírka povídek Jak skákat panáka (1975), vydaná edicí Kvart. Přispíval do mnoha samizdatových sborníků a podílel se na rozhlasových pořadech pro děti.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ Ladislav Dvořák, básník a prozaik. Ladislavdvorak.cz [online]. [cit. 2024-08-15]. Dostupné online.
- ↑ Ladislav Dvořák. Revolverrevue.cz [online]. [cit. 2024-08-15]. Dostupné online.
- ↑ ZELINSKÝ, Miroslav. Dvořák, Ladislav: Šavle meče. slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2024-08-15]. Dostupné online.
- ↑ Ladislav Dvořák ve Slovníku české literatury po roce 1945
Literatura
- L. Dvořák, Krick und Krack im Mäusereich. Praha: Artia, 1974. 79 s. (německy)
- L. Dvořák, Kainův útěk; Vynášení smrti; Obrys bolesti; Srdeň; Hle nyní. Praha: Český spisovatel, 1994. 204 s. ISBN 80-202-0499-7.
- L. Dvořák a R. Krumphanzl, ed. Jak hromady pobitých ptáků. Praha: Torst, 1998. 596 s. Dostupné online. ISBN 80-7215-061-8.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ladislav Dvořák (básník)
- Ladislav Dvořák ve Slovníku české literatury po roce 1945
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“