Ladislav Havlíček

Ladislav Havlíček
Ladislav Havlíček (okolo r. 1940)
Narození	6. dubna 1900 Křížlice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	30. července 1976 (ve věku 76 let) Chicago USA USA
Příčina úmrtí	Parkinsonova choroba
Místo pohřbení	Český národní hřbitov v Chicagu
Povolání	policista a kriminalista
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vrchní strážmistr Ladislav Havlíček (též později anglicky Larry Havlicek, 6. dubna 1900 Křížlice – 30. července 1976 Chicago) byl český četník a kriminalista,člen Sokola, průkopník československé kriminalistiky a zakladatel oboru mechanoskopie. Po únoru 1948 emigroval z Československa a dožil ve Spojených státech.

Narodil se v Křížlicích nedaleko Jilemnice do české rodiny Antonína Bohdana a Anny Havlíčkových. Roku 1912 se rodina přestěhovala za prací na velkostatku do nedalekých Skřivan, kde Ladislav vyrostl a začal zde navštěvovat zdejšího Sokola. Vyučil se zámečníkem ve skřivanském cukrovaru. Po vypuknutí první světové války narukoval do rakousko-uherské armády (6.2.1918), kde absolvoval bojová nasazení na východní a italské frontě jako vojín u 9. zákopnického praporu. Po skončení války se dlouze vracel z bojiště přes Uhry a Vídeň, takže až 25.6.1919 byl prezentován u sokolského Pluku stráže svobody č. 1. Ten byl odeslán spolu s československými vojensky k boji v Československo-maďarské válce proti Maďarské republice rad na jižní slovenské hranici. Zde sloužil do 15.10.1919. Ačkoliv měl za sebou zmíněnou vojenskou službu, musel v roce 1920 nastoupit na prezenční službu v československé armádě. Tu vykonal od 12.10.1920 do 21.9.1922 u těžkého dělostřeleckého pluku č. 303 ve Vysokém Mýtě a Praze jako vojín, svobodník a nakonec četař^[1].

Již 25. září 1922 byl prezentován k zemskému četnickému velitelství v Praze. Zde jako četník na zkoušku absolvoval teoretický výcvik a od 11. března 1923 do 12. února1925 byl zařazen na četnické stanici v Ústí nad Labem. Zde byl také po roční zkušební době definitivně přijat k četnictvu a povýšen na strážmistra.

Roku 1925 byl přidělen na četnickou stanici v Teplicích-Šanově, kde sloužil až do 1. dubna 1928; následně byl přemístěn do Prahy na četnickou pátrací stanici u okresního četnického velitelství Praha - Venkov jako vůdce služebního psa. To již měl za sebou lyžařský výcvik v Železné Rudě (1927) a také výcvik vůdců služebních psů v Pyšelích. Jako pomocná síla na pátrací stanici sloužil do 1. listopadu 1929, kdy byl přemístěn k Ústřednímu četnickému pátracímu oddělení (ÚČPO). Následující rok absolvoval kriminalistický kurz Kriminologického ústavu Karlovy univerzity v Praze.

Dá se předpokládat, že jeho zařazení k ÚČPO již souviselo s jeho poznatky z vyšetřování kriminálních činů a vytvoření nového oboru - mechanoskopie, tedy metody zabývající se zejména identifikací nástrojů podle stop zanechaných na místě činu.^[2] Díky jeho inovativnímu přístupu byla začátkem roku 1931 u Ústředního četnického pátracího oddělení v Praze zřízena jím vedená samostatná mechanoskopická skupina, která se začala zabývat zkoumáním a srovnáváním stop zločineckých nástrojů. V krátké době se této skupině, podařilo na základě mechanoskopického zkoumání^[3] usvědčit celou řadů „kasařů“ (např. legendárního pražského recidivistu Josefa Koudelu zvaného Nezmar)^[4] a tento druh kriminality částečně dostat pod kontrolu. Po léta sepisoval knihu Mechanoskopie - stopy a znaky řemeslných nástrojů, jež vyšla v roce 1940 a stala se první učebnicí mechanoskopie na světě.^[3] Jeho služební kariéra v oboru mechanoskopie byla přerušena 1. září 1932, kdy byl přemístěn k Zemskému četnickému velitelství v Bratislavě.

Na Slovensku byl zařazen na četnickou stanic Moravské Lieskové, ale ke stejnému datu dočasně odvelen do školy pro výcvik velitelů stanic. K výročí vzniku republiky byl o dva měsíce později, po desetileté službě, povýšen do hodnosti štábního strážmistra. Po úspěšném dokončení školy (pořadí 20. z 61 absolventů, prospěch dobrý) byl zařazen jako systemizovaný náměstek velitele stanice Him,^[ujasnit] ale ve skutečnosti byl odvelen k ÚČPO do Prahy. Jeho zařazení k ZČV Bratislava se tak jeví jako účelové s cílem umožnit mu absolvování hodnostní školy, ve které zřejmě v Praze nebylo místo. Ke konci roku 1933 byl povýšen na praporčíka. Oficiálně byl zpět k ÚČPO přemístěn ke dni 31. prosince 1935 a působil zde již jako odborná síla. Dne 28. prosince 1936 byl povýšen na vrchního strážmistra. V době německé okupace byl od 1. listopadu 1941 trvale přidělen k Deutsche Kriminalpolizei - Kriminalpolizeileitstelle Prag^[5].

Havlíček se rovněž roku 1935 začal jako hlasatel podílet na přípravě pravidelné policejní relace v rozhlasovém vysílaní Radiojournalu informující mj. o vyhlášených pátráních.

U četnictva sloužil po celou dobu německé okupace Československa a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava.Mj. pořizoval první fotografickou dokumentaci z místa atentátu na protektora Reinharda Heydricha v pražských Kobylisích a následně pak místa boje wehrmachtu s členy Operace Anthropoid v Kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.

Po skončení války byl v květnu 1945, protože odmítl rozkaz předat služební materiál. Po únoru 1948 byl propuštěn od četnictva a současně se mu rozpadlo manželství. Roku 1949 emigroval do Spojených států amerických. Usadil se v Chicagu a nadále se věnoval civilním zaměstnáním, mj. bankovnímu grafologickému ověřování podpisů. Podruhé se zde také oženil. Se svým synem Ladislavem mladším se dostal do korespondenčního kontaktu až roku 1968.

Ladislav Havlíček zemřel 30. července 1976 v Chicagu ve věku 76 let následkem Parkinsonovy choroby. Pohřben byl na chicagském Českém národním hřbitově.

Postava Ladislava Havlíčka je zobrazena ve 14. epizodě seriálu Československé televize Dobrodružství kriminalistiky režiséra Antonína Moskalyka z roku 1992. V humorně pojaté epizodě s biografickými prvky ztvárnil Havlíčka Karel Heřmánek.^[6]

• Lupiči pokladen a zločinci z povolání
• Lupiči pokladen a obrana proti nim (článek v časopise)
• Mechanoskopie: stopy a znaky řemeslných nástrojů^[7]

• Obsáhlý životopis