Ladislav Hlad

Jeho Excelence Ladislav Albert Hlad
nesídelní biskup pražský titulární biskup cedijský
Evžen Policer (vlevo) s biskupem Hladem
Církev	římskokatolická
Jmenování	9. února 1950
Heslo	„Pokoj a dobro“
Znak	(c) I, SajoR, CC BY-SA 2.5
Svěcení
Kněžské svěcení	6. července 1930 světitel František Kordač
Biskupské svěcení	tajně 26. března 1950 světitel Štěpán Trochta 1. spolusvětitel Kajetán Matoušek 2. spolusvětitel dispensován
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	Nesídelní biskup pražský (1950–1979)
Osobní údaje
Datum narození	3. února 1908
Místo narození	Plzeň, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí	16. prosince 1979 (ve věku 71 let)
Místo úmrtí	Moravec, Československo Československo
Místo pohřbení	rodinná hrobka, hřbitov sv. Václava, Plzeň
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ladislav Hlad (3. února 1908, Plzeň – 16. prosince 1979, Moravec) byl český katolický kněz, terciář dominikánů s řádovým jménem Albert, tajně vysvěcený biskup pro pražskou arcidiecézi, vězeň komunistické totality protiprávně^[zdroj?!] odsouzený na 12 let, odseděl si 5,5 roku, po smrti rehabilitován.

Mládí a první republika

Ladislav Hlad se narodil 3. února 1908 v Plzni, kde byl do týdne pokřtěn, jako nejstarší dítě Ladislavu a Karolíně Hladovým. Otec byl topič původem z Prahy, matka dcera krejčího ze Lnářů. Později měl ještě dvě sestry Elišku (* 1909) a Marii (* 1920), Marie však zemřela ve druhém roce života. Když bylo Ladislavovi 14 let, zemřel mu otec. Za první světové války vystudoval obecnou školu (1914–1918), za republiky 1918–1926 reálku s maturitou.

Byl v noviciátu Dominikánů, nakonec však vstoupil pouze do třetího řádu a při obláčce dostal jméno Albert Veliký. V letech 1926–1930 studoval na Katolické teologické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Protože byl z velmi chudých poměrů, na studiích musel být podporován dobrodinci (např. Josef Limpouch). Na kněze byl vysvěcen 6. července 1930 pražským arcibiskupem Františkem Kordačem.

Jako kaplan působil v Rokycanech (1930), v Sedlci–Prčici (1932) a na Sázavě (1934). Od roku 1934–1950 byl nejprve administrátorem a poté farářem v Obděnicích u Sedlčan, kde s ním žila i jeho matka a sestra.^[1][2]

Poválečné období

Nově vysvěcený pražský arcibiskup Josef Beran ho nejprve v roce 1946 ustanovil pastoračním referentem pro venkov, v roce 1948 vikářem v Sedlčanském vikariátu, v roce 1949 byl jmenován arcibiskupským notářem. V roce 1949 mu v chvatu před internací ústně udělil práva generálního vikáře. Skrze provinciála jezuitů Františka Šilhana a další prostředníky komunikoval nepřímo s internovaným Beranem. V březnu 1950 převzal z rukou nuncia Ottavio De Liva jmenovací dekret, kde ho papež na návrh Berana jmenoval titulárním biskupem cedijským, bez sídelního biskupství.^[3] Byla mu svěřena pravomoc zastupovat stávající biskupy, bude-li jim znemožněn výkon funkcí a výslovně nesměl nosit biskupské insignie. Internovaný arcibiskup Beran požádal Štěpána Trochtu, aby Hlada tajně vysvětil. To se stalo v soukromé kapli biskupa 26. března 1950 v Litoměřicích se spolusvětitelem Kajetánem Matouškem, druhý spolusvětitel byl dispensován.^[1][4]

Biskup a věznění

Po svěcení se vrátil jako farář do Obděnic odkud, v očekávání že bude zatčen, se uchýlil do Českých Budějovic. Zde byl v červenci 1950 zatčen v souvislosti s číhošťským zázrakem. Odsouzen byl v září 1950 na tři roky žaláře za údajně spáchaný trestný čin sdružování proti republice^[5], jeho biskupské svěcení se podařilo utajit. Žalářován byl v internačním táboře Želiv, věznici Mírov a na Pankráci. V prosinci 1951 byl podmínečně propuštěn a ustanoven administrátorem v Kladně–Rozdělově (1952–1958). Zde také postupně 1952–1954 vysvětil sedm bohoslovců, kteří nenastoupili do státem kontrolovaných seminářů a absolvovali zčásti tajné studium (František Vítek, 1923–1993), Jan Heryán, Josef Garaja (1922–1981), Josef Knödl (1929–1993), Jaroslav Vyterna (1927–2019), Bedřich Šimůnek a Vladimír Kusý^[6]. ^[7]) V roce 1955 utrpěl na motocyklu za nejasných okolností těžkou nehodu s nákladním vozidlem, kdy mu byla amputována noha. Řidič motorky a tajný bohoslovec Vladimír Kabát zahynul.

Po rehabilitaci se vrátil do Kladna, kde 29. prosince 1956 vysvětil slovenského bohoslovce Augustina Havlíka OFM (1925–1997). V roce 1958 byl přeložen do Tachlovic, kde vysvětil na jáhna slovenského bohoslovce Vojtěcha Kováčika SVB (1924–2007), kněžské svěcení naplánované za dva týdnu už nestihl provést.^[8]

Druhé zatčení a rehabilitace

Zde byl opět 10. srpna 1959 zatčen StB, která už o jeho aktivitách biskupa věděla. V roce 1960 byl odsouzen na 9 let za údajné podvracení republiky, žalářován byl ve věznici Mírov a ve Valdicích a na amnestii prezidenta v roce 1963 mu byl zbytek trestu prominut.^[5] Po návratu z vězení působil v Oseku u Duchcova, v roce 1966 přemístěn do domova pro staré kněze v Senohrabech u Prahy. Během pražského jara se zúčastnil Díla koncilové obnovy. Naposledy je přeložen do Charitního domova pro kněze v Moravci u Žďáru nad Sázavou. Zde také zemřel v neděli 16. prosince 1979 a pohřben byl do rodinné hrobky na plzeňském hřbitově svatého Václava. V roce 1990 byl plně rehabilitován.^[1]

Odkazy

Reference

Literatura

• Miloslava Kahounová: Ladislav Albert Hlad (1908-1979), ÚSTR, nedatováno
• Miloslava Kahounová: Život a odkaz biskupa Ladislava Hlada, diplomová práce, KTF CUNI, Praha 2001

Související články

• Katolická církev v komunistickém Československu
• Pronásledování katolické církve v Československu
• Mexické fakulty
• Podzemní církev

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ladislav Hlad na Wikimedia Commons
• Bishop Ladislao Hlad na The Hierarchy of the Catholic Church (anglicky)