Ladislav Hrzal

Prof. Ing. Ladislav Hrzal, DrSc.
Narození27. října 1923
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtímezi 2006 a 2008
Povolánímarxistický filozof, profesor filozofie na Vysoké škole politické ÚV KSČ
Národnostčeská
Alma materVysoká škola politická a sociální v Praze
OceněníŘád práce caz (1973)
Státní cena (1984)
Řád Vítězného února (1988)
Politická příslušnostKomunistická strana Československa
Manžel(ka)Hana Hrzalová
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ladislav Hrzal (27. října 1923 Praha – mezi 2006 a 2008[1]) byl český marxistický filozof a vysokoškolský pedagog, v letech 1981–1990 člen Československé akademie věd.

Život

Od roku 1939 pracoval jako dělník a po druhé světové válce se stal politickým pracovníkem Svazu české mládeže. V letech 1946–1949 studoval na Vysoké škole politické a sociální v Praze, kde dosáhl akademického titulu inženýr. Od roku 1949 byl politickým pracovníkem krajského výboru KSČ v Praze. V roce 1953 nastoupil jako pedagog na Vysokou stranickou školu při ÚV KSČ (pozdější VŠP), kde setrval až do roku 1978. Od roku 1964 zde působil jako docent, v roce 1971 byl jmenován profesorem filozofie.[2]

V roce 1963 se stal kandidátem věd (CSc.), v roce 1974 doktorem věd (DrSc.). Od roku 1981 byl členem korespondentem Československé akademie věd, kde již od roku 1970 zastával funkci předsedy kolegia pro filozofii a sociologii. V roce 1988 se stal řádným členem (akademikem) ČSAV. Dne 7. května 1990 se členství v Československé akademii věd písemně vzdal.[3]

Zabýval se marxistickou filozofií, především historickým materialismem, úlohou lidových mas ve společnosti a problémy socialistického životního způsobu. Značnou pozornost věnoval kritice buržoazních ideologií a revizionismu ve vývoji českého filozofického myšlení. Po roce 1968 napsal spolu s Jakubem Netopilíkem řadu článků do Filosofického časopisu, které pak byly v rozšířené formě zahrnuty do knihy Ideologický boj ve vývoji české filosofie (1975). Názory a hodnocení, které tato publikace obsahovala, se staly „jednou ze záminek a nástrojů perzekuce mnoha českých filozofů v období tzv. normalizace“.[4]

Ladislav Hrzal obdržel v roce 1970 vyznamenání Za zásluhy o výstavbu,[5] v roce 1973 byl vyznamenán Řádem práce a v roce 1984 se stal laureátem Státní ceny.[6] Československá akademie věd mu v roce 1973 udělila zlatou oborovou plaketu F. Palackého za zásluhy ve společenských vědách[7] a v roce 1983 mu udělila stříbrnou plaketu „Za zásluhy o vědu a lidstvo“.[8] V roce 1988 obdržel Řád Vítězného února „za dlouholetou obětavou činnost pro Komunistickou stranu Československa a socialistickou společnost“.[9]

Zemřel mezi lety 2006 a 2008, neboť do roku 2006 je datován jeho článek „Kapitalismus hraje nejdivočejší hry“, který vyšel v roce 2008 v týdeníku Obrys-Kmen jakožto text z autorovy pozůstalosti.[1]

Spisy (výběr)

  • Úloha lidových mas a osobnosti v dějinách. Vydání I. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1959. 100 stran.
  • Předmět a metoda historického materialismu: základní otázky. (Spoluautor: Karel Mácha.) Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1961. 152 s.
  • Lid a jeho úloha v dějinách. Praha: Vysoká stranická škola – Inst. spol. věd při ÚV KSČ, 1962. 254 s.
  • Společnost, lid, jednotlivec: aktuální otázky. (Spoluautor: Karel Mácha.) 1. vyd. Praha: NPL, 1963. 297 s.
  • Kriticky o "demokratickom socializme". 1. vyd. Bratislava: Pravda, 1970. 219 s.
  • Antikomunismus a ideologický boj. (Spoluautorka: Mariana Štěpánová.) 1. vyd. Praha: Horizont, 1971. 189 s.
  • Kritika pravicového a levicového revizionismu a oportunismu. 1. vyd. Praha: Horizont, 1973. 141 s.
  • Kritika soudobých sociologických a sociálně filosofických teorií. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1973. 209 s.
  • Společnost a zájmy. 1. vyd. Praha: Práce, 1974. 60 s.
  • Ideologický boj ve vývoji české filozofie. (Spoluautor: Jakub Netopilík.) Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1975. 376 s.
  • Mírové soužití a boj proti revizionismu. (Spoluautor: Milan Matouš.) 1. vyd. Praha: Horizont, 1975. 133 s.
  • Reálný socialismus je humanismus. (Spoluautor: S. I. Popov.) 1. vyd. Praha: Horizont, 1976. 175 s.
  • Teorie a praxe demokratického socialismu. 2., přeprac. vyd. Praha: Orbis, 1976. 235 s.
  • Ideologický boj ve vývoji české filozofie. (Spoluautor: Jakub Netopilík.) 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Svoboda, 1983. 453 s.
  • Morálka: smysl života: svoboda. 1. vyd. Praha: Práce, 1986. 134 s.

Odkazy

Reference

  1. a b HRZAL, Ladislav. Kapitalismus hraje nejdivočejší hry. Obrys-Kmen. 2008, čís. 12. Dostupné online. 
  2. VANĚK, Antonín. Slovník českých a slovenských sociálně politických myslitelů a sociologů: autoři, časopisy, instituce, společnosti: 1848–1980. Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova, 1986. 211 s. [Viz str. 55.]
  3. Ze zápisu z 11. zasedání prezídia Československé akademie věd konaného dne 30. května 1990. In: Bulletin Československé akademie věd, č. 14/'90 Dostupné online
  4. GABRIEL, Jiří (ed.) Slovník českých filozofů. Brno: Masarykova universita, 1998. 697 s. ISBN 80-210-1840-2 [Citovaný text je na str. 412.]
  5. Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu - seznam nositelů [online]. Archiv Kanceláře prezidenta republiky [cit. 2021-07-08]. Vyznamenání uděleno 30. 4. 1970, číslo matriky 16539. Dostupné online. 
  6. Malá československá encyklopedie. Svazek 2., D–CH. 1. vyd. Praha: Academia, 1985. 969 s. [Viz str. 861.]
  7. Seznam nositelů plakety F. Palackého na webu Masarykova ústavu a Archivu AV ČR. www.mua.cas.cz [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-30. 
  8. Seznam nositelů plakety „Za zásluhy o vědu a lidstvo“ na webu Masarykova ústavu a Archivu AV ČR. old.mua.cas.cz [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  9. Vyznamenání k 1. máji. Rudé právo. 29. 4. 1988, roč. 68, čís. 100, s. 1. Dostupné online. 

Literatura

  • MÁCHA, Karel. Glaube und Vernunft: die böhmische Philosophie in geschichtlicher Übersicht. Teil IV/2, 1953–1989 [Víra a rozum: Česká filozofie v historickém přehledu. Část IV/2, 1953–1989]. Brünn: Moravská zemská knihovna, 1998. 330 s. ISBN 80-7051-111-7. Kapitola IX–X a dle rejstříku. (německy) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Order of Labour Rib (TSR).png
Autor: Kei, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon order "Labour" (Czechoslovakia)